Když se v pondělí odpoledne objevily první odhady výsledků italských parlamentních voleb, nastal na finančních trzích čilý ruch. V dolní komoře podle nich měla s 35 procenty jasný náskok koalice „Obecné blaho“ sdružující politické formace – od Demokratické strany volebního lídra a postkomunisty Piera Luigiho Bersaniho až po stranu Levice-ekologie-svoboda rudého Nichiho Vendoly.
Záhy došlo ke třem na první pohled paradoxním jevům.
- Zaprvé, burzovní makléři na původní zprávu o výhře italské levice reagovali s nadšením. Milánský burzovní index MIB okamžitě posílil o 3,9 procenta, akcie italské banky UniCredit dokonce o 8 procent.
Volební favorit kapitalistů, blok „S Montim za Itálii“ vedený dosluhujícím úřednickým premiérem Mariem Montim, přitom u voličů pohořel. Poslední předvolební prognózy mu předpovídaly přes 13 procent, ale bývalý zaměstnanec investiční firmy Goldman Sachs a evropský exkomisař Monti nakonec nejspíš skončí u jednociferného výsledku.
Trh si liboval, že se podařilo zažehnat návrat nevyzpytatelného expremiéra Silvia Berlusconiho, který předloni přivedl Itálii na pokraj finančního kolapsu a vypoklonkování z eurozóny. A tak akcie opět poklesly, jakmile to začalo vypadat, že si jím vedená koalice Lid svobody v horní komoře parlamentu udržela těsnou většinu.
I nastalou (částečně očekávanou) patovou situaci, která možná vyvolá opakování voleb, však burziáni pokládali za příznivější, než přímý návrat nominálně středopravého mediálního mogula zpět ke kormidlu. Takový scénář by na finančních trzích nejspíš vyvolal úplnou paniku. - Čímž se dostáváme ke druhému pozoruhodnému jevu. Mezi firmami, jejichž akcie po prvotní informaci o Berlusconiho porážce posílily, bylo paradoxně i jeho vlastní mediální impérium Mediaset, které si na burze dočasně připsalo dokonce 9 procent. Akcionáři se už zřejmě těšili, že prostopášný šestasedmdesátník pověsí politiku na hřebík a bude na plný úvazek bavičem, což mu jde možná lépe od ruky. Od jeho setrvání „u koryta“ si naopak žádný firemní prospěch neslibovali.
Naopak z profesionálního komika Beppe Grilla jsou Italové odhodlaní udělat politika. Fenomenální volební úspěch jeho protestní antisystémové strany Hnutí pěti hvězd předčil veškerá očakávání. Jeho okázalé tažení proti korupci ovšem v očích nemilosrdných finančních trhů hatí kategorické odmítání úsporných opatření „diktovaných z Bruselu“, jejichž potřebu dokonce i levice obecně připouští. - Třetí záhadou italských voleb, jež byly obecně pokládány za jedny z nejdůležitějších v moderních italských dějinách, je skutečnost, že k nim přišlo méně voličů, než k těm „obyčejným“ předchozím. Volební účast se oproti volbám v roce 2008 propadla z 81,2 procent na 72,5 procent.
Italové šli k volebním urnám po více než jednoletém působení krizové úřednické vlády, jež za účelem ozdravení veřejných financí provedla řadu škrtů a zavedla nové daně. Berlusconiho kampaň Montiho kabinet označovala za loutky německých věřitelů. Řadu jeho obecně starších voličů však prý od volební účasti odradilo husté sněžení.
V době vzniku tohoto textu v pondělních pozdních večerních hodinách nebyl konečný výsledek italských voleb jistý. Ba naopak. Objevovalo se stále více názorů, že pat, k němuž dospějí, nakonec povede k jejich nutnému opakování. Případné nové volby by se nejspíš konaly za příznivějšího počasí, což finanční trhy vůbec netěší. Berlusconi je nezmar. A Beppe Grillo je v ráži.
