Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, přezidívaná pro svou neústupnost „český Cattani“, se do povědomí širší veřejnosti se dostala loni na jaře: rolí v případu Davida Ratha; dozorovala jeho vyšetřování.
Zájem posléze vyvolalo i její jmenování do čela pražského státního zastupitelství, kam ji nakonec po mnoha peripetiích jmenoval 30. července 2012 tehdy nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Nedávno se s touto žalobkyní střetl šéf Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) Tomáš Martinec a zakrátko se rozhodl se na svůj post rezignovat. Tento příběh však ještě není u konce.
ČESKÁ POZICE se ve svém průzkumu zeptala vrcholných manažerů, zda po nástupu do postu splnila jejich očekávání. Celkem 65 procent z nich odpovědělo kladně.
Odpovídalo 117 vrcholných manažerů firem.
V těchto čtyřech kladných odpovědích je Lenka Bradáčová za svou činnost v podstatě chválena:
„Příchod Lenky Bradáčové na Vrchní státní zastupitelství v Praze určitě posílil emancipovanost státního zastupitelství, kterou odstartoval příchod nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Nejen ,ctihodní kmotři‘ se bojí. A to je dobře.
Na hodnocení práce pražské vrchní státní zástupkyně Bradáčové v oblasti závažných trestních řízení je však ještě brzy. Kromě kauzy Rath jsem zatím žádné významnější výsledky nezaznamenal. A pokud nepřijdou, pak se ,ctihodní i jiní‘ otřepou a vše se vrátí do starých kolejí.“
„Paní Bradáčová splnila moje očekávání minimálně tím, že představuje ,naději‘. Vzhledem k současnému stavu jsem vděčný i za ni.“
„Alespoň začala něco dělat.“
„Doufám, že paní Bradáčová dělá svoji práci, která snad nespočívá v rozviřování dalších kauz, ale v jejich vyčištění.“
Následující tři respondenti nemají jednoznačný názor:
„Zatím nedokážu posoudit, zda Lenka Bradáčová efektivně plní nebo, neplní agendu, jež jí byla svěřena. Vzniklo okolo ní hodně rozruchu, i ona sama rozvířila mnoho prachu, ale dokud nebudou lidé zodpovědní za rozkrádání financí a majetku jak v Praze, tak jinde ,sedět‘, nelze hovořit o splnění úkolů. Ale dejme jí ještě trochu času. Korupční vřed je totiž natolik rozlezlý, že jeho odstranění, popřípadě vyléčení, není možné očekávat během několika měsíců.“
„Nespojoval jsem s nástupem paní Bradáčové žádná očekávání. Když sleduji nejnovější spor mezi protikorupční policií a státní zástupkyní, uvědomuji si, že mafie už dokončila etapu prorůstání organizovaného zločinu do veřejné správy. A ani paní Bradáčová, ani žádný jiný Mirek Dušín nemohou tento trend zvrátit.“
„Nevyznám se ve vlivových skupinách, v nichž není zřejmé, kdo se s kým přátelí a proti komu zrovna nyní bojuje, aby to bylo za měsíc jinak. Moje očekávání, aby tady panoval zákon a pořádek, jeden vrchní zástupce při nejlepší vůli nenaplní.“
Další tři odpovědi jsou sice kladné, ale současně i skeptické:
„Zatím. V této oblasti se však výsledky neukážou po několika měsících, ale spíše po několika letech.“
„Obavám se ale, že brzy hodně narazí, respektive už narazila.“
„Splnila, a to tím, že se nic neděje – že se nic nezměnilo. Jen média vytvořila kauzu a bezplatně kariérně důležité PR evidentně schopné státní zástupkyni. Žádná očekávání jsem neměl, protože celá věc byla od začátku pouhou mediální politickou bublinou bez obsahu. Nedalo se očekávat, že se cokoli změní, a ani se nic nezměnilo. Alespoň zvnějšku to tak vypadá. A pokud se něco mění, je na odbornících, aby o tom referovali, což se zatím neděje.“
V těchto čtyřech záporných odpovědích se pak skepse projevuje naplno:
„Nemám dost informací, ale zatím se mi spíše zdá, že nesplnila. Přijde mi, že je tam možná větší nepořádek než dříve. To však mohou vytvářet i odpůrci jejích dobrých myšlenek, což nedovedu posoudit. Určitě si neuhlídala svou PR kampaň.“
„Už její vystupování jako mediální ,hvězdy‘ nevěstilo od státního zástupce očekávaný věcný, striktně objektivní přístup.“
„Zatím. Nechápu, jak je možné, že jeden z největších korupčníků, bývalý první náměstek ministra práce Vladimír Šiška byl za megapodvod – zmanipulování veřejné zakázky ve výši zhruba sto milionů korun – po několika málo dnech propuštěn z vazby, a proto mohl zamést stopy. Policie na ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV) nikdy neprovedla žádnou prohlídku, ani domovní u Šišky. Jak je to možné? Co dělal dozorující státní zástupce? Kdo nese odpovědnost?
Ať se na mne paní Bradáčová nezlobí, ale veškerou svou energii vyplýtvala zbytečně na kauzu Davida Ratha, kde jde o nějakých sedm milionů korun. Zaměřit se ale spíše měla na machinace na MPSV. A exministr Jaromír Drábek chce prý dokonce kandidovat do Evropského parlamentu. To je výsměch.“
„Neznám sice přesně možnosti a kompetence pražské vrchní státní zástupkyně, ale dokud se budou na svobodě beztrestně pohybovat individua, jako je Stanislav Gross, Pavel Bém, Roman Janoušek, Zdeněk Bakala, Martin Dalík, Pavel Tykač, Petr Kellner, Aleš Řebíček, Martin Barták a další z téměř nekonečného seznamu ,vítězů privatizací všeho druhu‘, je to důkaz totální nefunkčnosti celé soustavy orgánů činných v trestním řízení včetně státních zastupitelství všech stupňů.“
Tito čtyři vrcholní manažeři se nedokážou rozhodnout pro kladnou ani pro zápornou odpověď:
„Všechna média si vybírají jen ,atraktivní‘ témata z její práce – například zveřejnění platů –, a proto laická veřejnost, která nemá přístup k jiným informacím, jen obtížně může posuzovat, zda Lenka Bradáčová splnila, či nesplnila nějaká očekávání.“
„To je poněkud dvojsmyslná otázka. Aby mohla být očekávání splněna, musejí nejprve nějaká existovat. Mohu stejně očekávat, že někdo něco udělá nebo dokáže, nebo že to neudělá nebo nedokáže. Jelikož jsem žádná očekávání neměl, pak je pražská vrchní státní zástupkyně splnila.
Nemyslím, že to její chyba. Nechci si ani představit, co zdědila po svých předchůdcích. A aby neměla možnost něco dotáhnout do konce, do spousty významných kauz pro jistotu ,hodil vidle‘ pan Klaus svou amnestií.
Po pravdě řečeno, když vidím, kolik rozsáhlých případů ekonomické kriminality Klausova amnestie ,vyřešila‘ (jinou otázkou je, proč je třeba i deset let nedokázaly vyřešit orgány k tomu určené a z desátků daňových nevolníků placené), proč bych se měl zabývat tím, jestli pražská vrchní státní zástupkyně splnila, nebo nesplnila má očekávání?“
„Snaží se, ale bez spolupráce s policií toho příliš dokázat nemůže.“
„Ano i ne. Lenka Bradáčová se dostává do prapodivné role, kdy na jedné straně vzbudila očekávání, ale na druhé její výsledky nejsou takové, jaké se očekávaly. A ani nemohou být. Praha je něco jiného než Ústí nad Labem, což si paní Bradáčová zřejmě neuvědomila. Kdo měl možnost procházet kauzy týkající se velkých transakcí, ví, že na vše jsou třeba například posudky či stanoviska. A prokázat úmysl je nemožné. To si málokdo uvědomuje.
V Praze nehraje paní Bradáčová s nějakou druhou třetí ligou, ale s extraligou, na což nebyla připravená. Její problém spočívá v nekontrolovatelné ambicióznosti a snaze o absolutní medializaci. Naštěstí však zvolnila, protože vnímá, že to není ku prospěchu věci. Rozvířila veřejnou debatu, což je její největší přínos. Každý kdo vstupuje do mediálního prostoru, však musí vědět, že se brzy okouká a začne třeba i nudit. To se paní Bradáčové přihodit může.
Nezklamala mě, ale ani nenadchla. Nejsou znát nové postupy, nevidím nové kvalitnější kádry. O některých lidech okolo paní Bradáčové a jejich odborných schopnostech přicházejí také divné zprávy. Minimálně o jedné osobě. Je to mnohem komplikovanější. Sama však nic nezmůže.
Paní Bradáčové uškodily dva spory – s šéfem Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) Tomášem Martincem a o podobu vybudování zvláštního protikorupčního útvaru (protikorupčního speciálu). Pokud jde o spor s Martincem, musí skončit buď Martinec, nebo Bradáčová. Každé jiné řešení je špatné. Jeden zřejmě lže a musí odejít. (Mezitím Martinec rezignoval – pozn. red.)
Pokud jde o protikorupční speciál, objevují se například spekulace, že je šitý horkou jehlou či že jej píší čtyři lidé. Existuje určité obvinění z kabinetní politiky. To jsou vážná podezření, která snižují autoritu paní Bradáčové. Měla by více komunikovat se svými podřízenými, ubrat plyn v mediální oblasti a více se věnovat odborné diskusi. Problém spočívá v často tristní odbornosti státních zástupců. U policie to nikoho příliš nepřekvapuje, ale u státních zástupců je nezbytné přidat v odbornosti.
Občas mám pocit, že skupina okolo paní Bradáčové sází na medializaci – že s její pomocí vše převálcuje. Jenže tak to nikdy není, vše se musí odpracovat. S mediální masáží nejde dělat právní stát, to by byla opět Potěmkinova vesnice. Nelze otočit během roku to, co fungovalo 20 a možná i více let. Tak to nechodí. Málokdo si to však uvědomuje. Nechci být kritický, ale ani obdivný – zaujímám neutrální, mírně kritický postoj.
Zásadní otázkou je, kam Bradáčová směřuje. Nevěřím, že jí stačí post pražské vrchní státní zástupkyně. Byť ji osobně neznám, jsem přesvědčen, že míří výše, mnohem výše. Tipuji post nejvyššího státního zástupce nebo ministryně spravedlnosti. Mně vyhovuje spíše Pavel Zeman, je mnohem kultivovanější ve vyjadřování a budí u mne více respektu. Vnímá, kde jsou hranice, za které už není možné jít. Ne u všech tomu tak je.“
Další čtyři kladné odpovědi jsou optimistické:
„Asi je příliš brzy na hodnocení. Přílišné očekávání je spíše touhou po spasiteli. Stále však věřím, že to bude lepší, než to bylo.“
„Zatím se zdá, že je to konečně správná osoba na svém místě. Má mou úctu i sympatie a moc jí, a koneckonců tím i nám, držím palce!“
„Dosavadní postupy paní Bradáčové ve mně vyvolávají pocit, že státní zastupitelství bude pod jejím vedením obdobnou organizací, jež existují ve vyspělých ekonomikách a která nebude tolik poplatná zástupcům aktuální politické moci.“
„Věci se posunují správným směrem, řeší se i dosud neřešené případy. Je zřejmé, že se prostředí bude postupně zlepšovat, ale zabere to čas. Signál však byl vyslán.
Současně však apeluji na to, abychom se časem nedostali do opačného extrému – aby se z úředníků nestali alibisti, kteří bez tří zpráv konzultantů nerozhodnou o ničem, a také aby podnikatelé ze strachu z případného postihu raději své investice neodkládali nebo se jich případně rovnou nevzdávali. To by Českou republiku postihovalo obdobně jako současný stav. Řešením je rozumná míra toho, co se má kriminalizovat, a též vyvážení moci mezi soudce, státní zástupce a policii.
Na média apeluji, aby v této nelehké době zlepšila obraz podnikatelů, protože jen jejich odvážné projekty zajistí například větší zaměstnanost, platy, zisky či ceny akcií.“
