V den letního slunovratu se k městům, která překročila limit dnů s nadměrným zatížením polétavým prachem, připojil Prostějov. Zákon a evropská směrnice o ovzduší oficiálně povolují překročit denní limit pro prach PM 10 (s menšími zrny než 10 mikrometrů), který je stanoven na 50 mikrogramů na metr krychlový, po 35 dnů během kalendářního roku. Loni na tom byl Prostějov o poznání lépe. Počet kritických dní s nadměrnými emisemi agresivního popílku PM 10 se naplnil až 26. listopadu. Tedy o pět měsíců později.
Už dávno spočítané to mají například i v Ostravě, Třinci nebo v Brně, ve městech s notoricky znečištěným ovzduším. Ve všech třech jmenovaných městech potvrdilo velká a častá zatížení emitujícím popílkem hned několik měřicích stanic. Špatné to mají s exhalacemi popílku zejména v řadě severomoravských a slezských měst – limit překročila též města Český Těšín, Havířov, Orlová, Bohumín, Karviná, Frýdek-Místek i Opava. Ušetřena popílku není samozřejmě ani Praha a ani Kladno, ač zde ubylo množství špinavých provozů. Úděl znečištěného ovzduší ovšem není jen výsadou velkých měst, jak dokazují Věřňovice, Čeladná či Studénka.
I bezděčné vdechování nese rizika
Většina obyvatel si vdechování nadměrného množství popílku ani neuvědomuje. Když se projeví obtíže, může být už pro leckoho pozdě. Vdechování jemného prachu mělo v Česku v roce 2011 na svědomí 6400 předčasně zemřelých. Jak dokládá odborná zpráva Státního zdravotního ústavu o dopadech znečištění ovzduší na zdraví obyvatel za zmíněný rok, dvě tisícovky nemocných musely být hospitalizovány kvůli akutním srdečním a dýchacím obtížím. Zpráva za minulý rok dosud není dostupná.
Na překročení limitů znečištění polétavým prachem v Prostějově upozornil ČESKOU POZICI lékař Miroslav Šuta z Centra pro životní prostředí a zdraví. Zjistil, že monitorovací stanice v Prostějově podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu překročila limit 36krát už před polovinou roku.
Dle Šuty i krátkodobé vdechování prachu zvyšuje počet zánětlivých onemocnění plic, působí negativně na srdečně-cévní systém, vede ke zvýšení počtu hospitalizací a k vyšší úmrtnosti. Dlouhodobé působení prachu zhoršuje plicní funkce u dětí i u dospělých, zvyšuje počet chronických obstrukčních onemocnění plic a snižuje délky dožití hlavně v důsledku úmrtí na srdečně-cévní a plicní onemocnění.
Čím menší částečka, tím větší zlo
„Za nejnebezpečnější je považována frakce jemných prachových částic, které unikají předevěím z výfuků dieselových automobilů,“ upozorňuje Šuta. „Tyto jemné prachové částice mají schopnosti vnikat až do plicních sklípků.“
U nás se bohužel tyto částečky PM 2,5 (o průměru do 2,5 mikrometru) v praxi nesledují, skrývají se v hodnotě celkového prachu PM 10, a tím ten prach vypadá méně strašně. Světová zdravotnická organizace (WHO) však miniaturní prach bedlivě sleduje. Její pracovníci to v roce 2005 vymysleli tak, aby při dodržení navržené horní hranice znečištění jemným popílkem neumírali na jeho následky lidé. Když si však účinnost svého opatření přezkoumávali, dospěli k znepokojivému závěru: stanovená hranice 10 mikrogramů miniaturních popílků na metr krychlový za rok je ještě příliš vysoká. WHO tedy nabádá k přísnějšímu omezování znečištění.
