Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Nástroj proti zlobivým

Evropa

  17:54

Námitky proti zřízení centrálního registru účtů byly již vyvráceny. Není proč se k nim vracet, píše Jan Schneider.

foto: © Česká Pozice, Alessandro CanuČeská pozice

Vláda se rozhodla vyspravit hospodaření státu. Deklaruje snahu zvýšit efektivitu výběru daní. V ideálním případě by pak mohla dokonce uvažovat o snížení daní, takže by se úniky před nimi ještě méně vyplatily.

Jedním z nástrojů, který by mohl ty zlobivé postihnout, aniž by se těch hodných jakkoliv dotkl, je centrální registr účtů (CRÚ, variantně národní evidence účtů, NEÚ). Miroslav Kalousek, nejlepší ze všech možných ekonomů, dokonce připravil věcný záměr zákona, jímž by byl CRÚ zřízen, ale tím to skončilo. Ten legislativní materiál přitom vůbec nebyl špatný, naopak! (To byl asi důvod, proč zůstalo jenom u návrhu.)

A tak o návrhu zřízení centrálního registru účtů jednala minulý týden zase nová vláda. Prý to bylo velmi živé jednání, zejména když návrh narazil na odpor guvernéra České národní banky (ČNB) Miroslava Singera, jak referoval deník Právo.

Možná to špatně čteme, možná vláda projednávala špatný materiál, možná dobrý vládní materiál špatně pochopil Singer, možná to jen média zkreslila – prostě něco je špatně, jestliže se dozvídáme, že guvernér ČNB namítl, že:

  • zřízení CRÚ v podobě, jak si ho představuje ministerstvo financí podporované vnitrem, může prý výrazně zatížit státní kasu;
  • ministři prý žádají, aby v CRÚ byly kromě informací o tom, zda a kde fyzické či právnické osoby mají zřízen nějaký účet, současně i údaje o stavu na těch účtech;
  • současný systém bez centrálního registru účtů, kdy oprávněný subjekt dotazuje desítky povinných subjektů, je prý vyhovující, rychlý a diskrétní.
Drahý až hanba

Argument, že současná praxe je levná, je z říše snů lobbistů pracujících pro ty, kteří tyjí z povinného používání „informačního systému datových schránek“ (ISDS). Dokonce i „Kalouskova“ důvodová zpráva (2010) k tomu uvádí:

„Součet nákladů na straně finančních institucí i oprávněných subjektů včetně nákladů provozu ISDS představuje za rok 2009 celkem 460 milionů Kč, odhadovaný objem za rok 2010 je ve výši 656 milionů Kč. Jestliže uvážíme, že cca 82 % žádostí končí odpovědí: ,uvedená osoba nemá u naší instituce zřízeny žádné produkty‘, lze vyčíslit náklady na takovéto odpovědi ve výši 377 milionů, resp. 538 milionů Kč, které byly v těchto letech vynaloženy neefektivně.“

Páně Singerovy úvahy jsou – vzhledem k jeho funkci – z tohoto pohledu velmi výstřední! Zřízení CRÚ je jednorázový náklad, jeho provoz by však státní kase ušetřil – vzhledem k rostoucí tendenci nákladů na provoz ISDS – pro začátek zhruba půl miliardy ročně. Takto správně argumentoval na vládě ministr vnitra Milan Chovanec.

Zásadní neporozumění

Pokud guvernér Singer z předloženého materiálu o CRÚ vyčetl, že by v něm měl být zachycen i stav na účtech, pak je opravdu něco zásadně v pekle. „Kalouskův“ legislativní návrh na zřízení registru byl totiž postaven na dvou zásadách:

  • Nebude žádným způsobem rozšiřován okruh subjektů oprávněných prolamovat bankovní tajemství nebo povinnost mlčenlivosti.
  • V případě vzniku registru bude tento obsahovat pouze informace o produktech a klientech příslušných finančních institucí. Nebude shromažďovat informace o zůstatku nebo pohybech na těchto produktech.

Pokud skutečně vláda projednávala návrh, který by předpokládal v CRÚ informaci o stavu na účtech, pak si sama z hlediska plnění vládního programu kope hrob. Takový návrh by objektivně nebylo možné schválit!

Pokud však vláda předložila onen zmiňovaný „Kalouskův“ návrh respektující obě citované zásady, pak je – při vší povinné úctě – negramotný buď guvernér ČNB, nebo referující novinář. Jiné možnosti nejsou.

Pomalu a nešetrně

Současná praxe – zřejmě nezbývá než to opakovat stále dokola – je pomalá. V citované důvodové zprávě se uvádí, že „průměrná doba vyřízení jedné žádosti představující 38 dnů je příliš dlouhá a bezpochyby vedla a vede k neúměrnému zpomalení průběhu vedených řízení“.

Občas se také stalo, že některý povinný subjekt prostě a jednoduše na dožádání neodpověděl. V horším případě dokonce vyrozuměl potenciálně rizikového klienta o tom, že se na něho dotazují trestněprávní orgány. To už bylo přímým ohrožením trestního řízení.

Již jsme psali, že trestněprávní orgány chtě nechtě vrhají svými dotazy adresovanými konkrétním bankám jistý stín podezření na dotazované klienty, což jsme rovněž nejednou zdůraznili. A že by se to dotazem na jedno automatizované pracoviště (CRÚ) změnilo. Dožádané informace by byly k dispozici okamžitě a diskrétně.Daňové úniky a finanční kriminalita jsou skutečně morem, s nímž je třeba se vypořádat poměrně razantním způsobem

Centrální registr účtů existuje například ve Francii, Španělsku, Německu, Itálii, a uvažuje se dokonce o registru účtů celé EU. Daňové úniky a finanční kriminalita jsou skutečně morem, s nímž je třeba se vypořádat poměrně razantním způsobem. Razantním proto, že písek do legislativního soukolí sypou ti, jimž jejich daňové úniky umožňují platit lobbisty, kteří se snaží zhatit tento legislativní krok a (nebo alespoň) jeho praktickou aplikaci. Například permanentními útoky na finanční policii (respektive na útvary, které vykonávají činnosti finanční policie).

Takže proto opakujeme znovu a dokola, že všechny relevantní námitky proti zřízení centrálního registru účtů již byly vypořádány v roce 2010. Najde se někdo, kdo tento materiál dárkově zabalí a pošle jménem ministra financí Andreje Babiše guvernérovi ČNB Miroslavu Singerovi, aby se ten trapas zbytečně neprodlužoval? Sledovat tutéž přihlouplou debatu po každých volbách totiž už opravdu není vtipné.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...