Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Někdo hraje špinavou hru s ukrajinskými Židy

Evropa

  10:45

Nad tím, jak je to s „běsněním antisemitských a nacionalistických skupin na Ukrajině“, se zamýšlí Jan Schneider.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / O Ukrajině se posledních měsících mnoho napsalo. Snad dokonce zajímavější než to, co se píše, je sledovat, jak se to psaní proměňuje v čase.

Například nacionální, fašistický a antisemitský Pravý sektor byl v době, kdy pomáhal svrhnout prezidenta Viktora Janukovyče, bagatelizován do podoby vlastně docela milých mladých mužů, pomlouvaných Putinem. Jejich drsnější způsoby byly odvysvětlovány velikostí zklamání, které jim Janukovyč připravil. Střih, klapka. Stejný Pravý sektor dělá stejné věci i nadále. EU i revoluční ukrajinské vládě najednou padají klapky z očí a shledávají, že je nezbytné neodkladně odzbrojit extremistické síly.

Fandit revolučnímu dění na území bývalého Sovětského svazu může asi jen člověk s historickým bezvědomím. Není jich však málo. Ostatně leckteří ze vzdálených hybatelů těchto revolučních procesů, amerických neokonzervativců, byli za mladých let zapálenými revolucionáři. Budou násilně měnit svět pod jakoukoliv vlajkou, hlavně když to budou oni, kdo bude tou avantgardou.EU i revoluční ukrajinské vládě najednou padají klapky z očí a shledávají, že je nezbytné neodkladně odzbrojit extremistické síly

A tak můžeme na kauze Ukrajina doslova v přímém přenosu sledovat nejprve ilustraci rčení, že revoluce zdvihá kal ode dna, a potom další a další pokračování evergreenu, jak revoluce požírá své děti. Ale o tom jsme již psali. Pak přijde porevoluční kocovina, kterou se budou Ukrajinci snažit vyléčit hrou napodobující „české lustrace“. Lze se důvodně obávat, že v jejich podání by se to mohlo změnit v řež, což by našim „pozitivním lustrátům“ poskytlo po dlouhé době světlejší okamžik, že být na Ukrajině, mohlo být hůř.

Dvojí metr, kterého si všímáme a který nepřestaneme připomínat, je jedním z příkladů, čeho si svět na Západu nemůže vážit. Důkazem toho, že si Západ neváží ani vlastního slova, je porušení slibu z počátku devadesátých let o nerozšiřování NATO na východ. Prý se „doba změnila“. Příliš to připomíná scénu z filmu Život a doba soudce Roye Beana, kdy se advokát dovolává jistých ustanovení zákoníku, soudce však ona ustanovení vytrhne a konstatuje, že už v zákoníku nejsou. Doba se změnila, ale manýry nikoliv. Jenže tamto byl film, který se dal zastavit, vrátit, nebo vůbec nepouštět...

Židovská válka

Ukrajinsko-ruský konflikt poznamenal i vztahy mezi židovskými komunitami obou zemí. Skrytý nesoulad nastal hned po propuknutí nepokojů v listopadu, avšak veřejně známým se stal až v březnu.

Podle agentury JTA se tak stalo „až poté, co Rusko rozmístilo své jednotky na Krymu v odpověď na to, co Vladimir Putin nazval běsněním antisemitských a nacionalistických skupin na Ukrajině“. Toto údajné Putinovo odůvodnění vyvolalo hněvivou reakci ukrajinských židovských představitelů. A hněvivá reakce ukrajinských Židů pro změnu rozčílila židovské špičky v Rusku. Mnozí z ukrajinských Židů pak dokonce veřejně prohlásili, že toto falešné ospravedlnění ruské agrese je pro Židy větším nebezpečím než ukrajinský nacionalismus.

Existuje mnoho dobrých důvodů se nad tímto tvrzením vážně zamyslet.

Dne 4. března skutečně Putin veřejně projevil znepokojení nad „běsněním reakčních, nacionalistických a antisemitských sil v některých částech Ukrajiny“, s tím, že v případě ohrožení menšin by Rusko muselo zasáhnout.Kde se tedy dostalo údajné „ospravedlnění ruské agrese“ do přímé souvislosti s „židovskou otázkou“?

Nelze ale dohledat, že by Rusko odůvodnilo rozmístění svých jednotek na Krymu z obav z „běsnění antisemitských a nacionalistických skupin na Ukrajině“. Podle Putina tak učinilo – dokonce prý po dohodě s krymskými úřady – především k ochraně ruských základen a jejich posádek, umístěných na poloostrově.

Ani Krym se nepřipojil k Rusku kvůli obavám z „běsnění antisemitských a nacionalistických skupin na Ukrajině“, ale referendem o sebeurčení, které nemohlo dopadnout jinak, než dopadlo. Nevývratně silný dojem z jeho podstatného zfalšování by nastal pouze v případě, kdyby neruská menšina přehlasovala tu ruskou většinu. Ani přítomnost ozbrojených sil na území Krymu při referendu nemohla nikomu příliš vadit, když předtím nevadila přítomnost ozbrojenců z Pravého sektoru při (dvojitém až trojitém) „hlasování“ přímo uvnitř ukrajinského parlamentu.

Kde se tedy dostalo údajné „ospravedlnění ruské agrese“ do přímé souvislosti s „židovskou otázkou“? Kdo tu hraje špinavou hru s ukrajinskými Židy?

Nehrozí? Tedy hrozí!

Někdo prohlásí, že se v kterési zemi cosi odehrálo kvůli obavám z antisemitismu. Když si tamní židovská komunita v odpověď na to jen zlehýnka poklepe na čelo, asi šlo o výrok nepodložený. Kde Židy neohrožuje antisemitismus, tam takový výrok prostě zapadne.

Co když však tamní židovská komunita sama, neoslovena, vstoupí (musí vstoupit?) na politické kolbiště, podobně jako kdysi smutně proslulá organizace Pacem In Terris? Předseda asociace židovských obcí a organizací na Ukrajině (Vaad) Josef Zissels spolu s dvaceti dalšími představiteli ukrajinské židovské komunity poslal (a na stránkách NYT formou placeného inzerátu zveřejnil) otevřený dopis Putinovi, v němž uvedl, že něco takového (jako obavy z řádění antisemitů na Ukrajině) prostě není pravda.Z logiky věci vyplývá, že ukrajinské Židy cosi opravdu ohrožuje, a to velmi!

Jedním dechem ale Zissels projevil vážnou starost, protože ukrajinské Židy citovaný výrok ohrožuje?! Co by je však mohlo ohrožovat, kdyby tam žádný antisemitismus nebyl? Z logiky věci tudíž vyplývá, že je cosi opravdu ohrožuje, a to velmi!

Jeden z ruských vrchních rabínů, Berel Lazar, se vzápětí vyjádřil, že ukrajinští Židé by se neměli plést do geopolitických záležitostí a obesílat Obamu a Putina radami. Měli by se starat spíše o antisemitismus ukrajinské „porevoluční“ vlády, o němž se podle Lazara ukrajinští Židé bojí mluvit.

Naši Volynští

Nejde jen o Židy. Znepokojeni jsou „kupodivu“ také naši Volyňští. Samozřejmě, lze namítnout, že se snaží využít nestabilní situace a dostat se výhodně do své staré domoviny. Ministr zahraničí Luboš Zaorálek tam poslal zvědy, avšak ti se vrátili se závěrem, že „na Ukrajině se po dobu naší mise nic vážného nestalo“.

To volyňské Čechy pobouřilo, a tak Černínský palác „kreativně“ našel řešení. Kdyby se naši „Volyňáci“ báli zdivočelých Ukrajinců, muselo by se s tím něco dělat, a nějaké naše opatření by vyvolalo nepříznivý ohlas u nové vlády. Ve skutečnosti, vynalezlo „zamini“, se tedy Volyňští nebáli Ukrajinců, ale těch prefíkaných Rusů!

Jen jakousi podivnou shodou okolností se vyjevilo, že Olexandr Muzyčko (jedno z prvních revolučních dětí požraných matičkou revolucí) terorizoval obyvatelstvo v oblasti, kde ti naši Volyňští bydlí…

Obamův trapas

Západ se snaží lhát nestydatě, přímo do očí, a to autoritativně z nejvyšších pater. Třeba na konto úporného odmítání srovnávat proces osamostatnění Kosova a Krymu. Naposledy prezident Obama.„Oni mi říkali, že mě tam všichni budou ignorovat, a on si mě přitom nikdo ani nevšimnul.“

Podle americké televize Fox News Obama na summitu v Bruselu vyjevil své přesvědčení, že „Kosovo se od Srbska odtrhlo až po referendu, jež se uskutečnilo ve spravedlivých a demokratických podmínkách, za pozorné spolupráce s OSN a se sousedy Kosova“. A to je prý rozdíl od toho, co se stalo na Krymu.

Televize Fox News na svém webu pak pouze glosovala (kdo by si něco takového mohl nechat ujít?), že referendum neproběhlo v Kosovu, nikoliv na Krymu. Kosovo se odtrhlo po masivním bombardování Srbska, jen na základě jednostranné deklarace kosovského parlamentu.

To už trochu připomíná slavnou historku tradující se o Martě Gottwaldové, která si po nějaké recepci stěžovala: „Oni mi říkali, že mě tam všichni budou ignorovat, a on si mě přitom nikdo ani nevšimnul.“

Autor: