Vyhodíte je dveřmi a vrátí se oknem. Asi takový pocit může mít německý občan při pohledu na nové vládní plány na plošné uchovávání provozních a lokalizačních údajů o telefonní a internetové komunikaci (data retention). Německá vláda se na kompromisu s velkou slávou shodla v polovině dubna. Prosadit opatření, které v jeho dřívějších podobách zamítly Spolkový ústavní soud i Soudní dvůr Evropské unie, ale nebude jednoduché.
Proč by nás to mělo zajímat? Protože podstata sporu o plošné monitorování elektronické komunikace se týká hranic mezi bezpečností a svobodou. Tedy základních práv.
Hlavní podněty
V hollywoodském trháku Minority Report z roku 2002 funguje (téměř) bezchybný systém, jak zabraňovat zločinům ještě před tím, než se skutečně stanou. V dnešní době to není až takové sci-fi, jak by se mohlo zdát. Podle bezpečnostních složek toho lze dosáhnout právě díky preventivnímu uchovávání dat. Stejně jako rychlého vypátrání pachatelů, pokud se trestného jednání dopustí. Otázky se nabízí dvě: Je tento systém skutečně účinný? Neplatíme za něj příliš vysokou cenu?
Jedním z hlavních podnětů pro zahájení preventivního sběru dat o elektronické komunikaci byly teroristické útoky v Madridu a v Londýně v letech 2004 a 2005 |
Jedním z hlavních podnětů pro zahájení preventivního sběru dat o elektronické komunikaci byly teroristické útoky v Madridu a v Londýně v letech 2004 a 2005. Krátce po nich vznikla v Bruselu směrnice, na jejímž základě si měly členské státy Evropské unie stanovit vlastní pravidla hry. Měly si určit, jaká data budou chtít a jak dlouho uchovávat (unijní pravidla stanovovala půl až dva roky) a za jakých okolností k nim budou mít státní orgány přístup.
Do konce roku 2012 měly patřičné zákony všechny státy tehdejší sedmadvacítky, až na Německo. Ne, že by se v Berlíně nesnažili. Povinnost operátorů uchovávat provozní a lokalizační data o uskutečněné komunikaci byla stanovena v lednu 2008 na nejnižší možné hranici šesti měsíců. „Sáhnout“ do uložených údajů se smělo po povolení soudu při vyšetřování závažných trestných činů, odvracení hrozeb pro veřejnou bezpečnost nebo při plnění úkolů tajných služeb.
Zdánlivě úspěšné protesty
Tato relativně střízlivá norma však měla od počátku četné a velmi hlasité odpůrce. Proti preventivnímu sběru dat protestovaly vedle opozičních politiků v německých ulicích desetitisíce občanů. Jejich tažení proti zákonu úspěšně vyvrcholilo v březnu 2010, kdy jej prohlásil za neplatný Ústavní soud v Karlsruhe.
Proti preventivnímu sběru dat protestovaly vedle opozičních politiků v německých ulicích desetitisíce občanů |
Dalším velkým vítězstvím pak pro ně byl loňský verdikt soudního dvora v Lucemburku, který zrušil původní celoevropskou směrnici. Německým optimistům se mohlo zdát, že tím je problém definitivně vyřešen.
Letos v lednu však přišlo něco, co nikdo nečekal. Teroristický útok na pařížskou redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo, který inspiroval některé členy německé vlády k novým úvahám o preventivním sběru dat. Poněkud paradoxně, podotýkají komentátoři. Ve Francii se totiž takzvaná metadata schraňují, navzdory tomu se tragické události zabránit nepodařilo.
Kompromis
Výsledkem horečnatých jednání ve velké koalici je v úvodu zmíněný kompromis, který veřejnosti v polovině dubna představili ministři vnitra Thomas de Maizière (CDU) a spravedlnosti Heiko Maas (SPD). Podle něj mají být v budoucnu uchovávaná lokalizační data (o pohybu osob) pouze čtyři týdny a údaje o komunikaci (s kým kdo jak dlouho mluvil) deset.
V Německu mají být v budoucnu uchovávaná lokalizační data (o pohybu osob) pouze čtyři týdny a údaje o komunikaci (s kým kdo jak dlouho mluvil) deset |
Ze zákona mají být vyňaty hovory linek bezpečí a komunikace se zástupci některých povolání – například s lékaři, právníky, faráři nebo poslanci. Ty sice mají být monitorovány jako všechny ostatní, bezpečnostní složky si je ale prý zpětně nebudou smět vyžádat.
Dlouholetý zastánce preventivního shromažďování dat Thomas de Maizière i Heiko Maas, který donedávna patřil mezi jeho zaryté odpůrce, zdůrazňují, že jde jen o první náčrt zásad, kterými by se mohla budoucí norma řídit. O konkrétních paragrafech nového zákona se teprve bude jednat.
Zohlednění námitek
Každopádně půjde o tanec mezi vejci. Předkladatelé budou muset sestavit návrh, který bude v souladu s judikáty z Lucemburku i Karlsruhe. Naději na úspěch mu dává fakt, že ani jeden z tribunálů neodmítl samotný sběr údajů. Zástupci obou institucí zpochybnili „jen“ jeho rozsah, způsob přístupu k datům či zpětné (ne)informování osob o zkoumání jejich osobních aktivit. Němečtí ministři vnitra i spravedlnosti veřejnost ujišťují, že všechny tyto námitky ve svém návrhu zohlední a nový zákon bude neprůstřelný.
Tak snadné to ale nebude. O slovo se již hlásí aktivisté, kteří celou věc z principu odmítají. Místopředseda liberální FDP Wolfgang Kubicki už ohlásil, že případný nový zákon znovu napadne u Ústavního soudu. A podobné plány mají i parlamentní opoziční strany: „I my si výslovně vyhrazujeme, že znovu půjdeme před Ústavní soud. My jsme přece přivodili našimi žalobami pád posledního zákona,“ sdělil ČESKÉ POZICI poslanec strany Spojenectví 90/Zelení Konstantin von Notz.
Němečtí ministři vnitra i spravedlnosti veřejnost ujišťují, že všechny námitky ve svém návrhu zohlední a nový zákon bude neprůstřelný |
„Je lhostejné, jak krátká nebo dlouhá by byla uchovávací lhůta. Bezdůvodná schraňovací povinnost pro všechna data z telekomunikačního provozu by znamenala konec orientace zásahů do lidských práv na hranici nebezpečí a podezření. To zásadně odmítáme,“ zdůrazňuje zákonodárce, který se specializuje na otázky bezpečnosti, ochrany dat a lidských práv.
Podle něho v této oblasti již neexistuje mnoho „červených linií“, které dosud nebyly překročeny. Preventivní sběr dat by ale prý měl za hranicí povoleného každopádně zůstat.
Zásah do osobní svobody
Zastánci zákona to nevidí natolik dramaticky. Předseda SPD a spolkový ministr hospodářství Sigmar Gabriel řekl v březnovém rozhovoru pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk, že preventivní shromažďování dat sice není „všelék“, který by „mohl pomoci při každé příležitosti“ a zabránit všem zločinům, ale jde o nástroj, jenž může pomoci rychleji dopadnout pachatele nebo zamezit jejich recidivě.
„Právě zažíváme, že se svět stává poměrně nebezpečnějším a že jsou k nám tato nebezpečí importována z jiných částí světa,“ prohlásil Gabriel. Na podporu svých tezí si ale vybral poněkud nevhodné argumenty.
Kritici zákona považují plošný sběr údajů za zásah do osobní svobody jednotlivců. Kromě toho ale napadají i technické parametry podobného opatření. |
V médiích se totiž nechal slyšet, že preventivní shromažďování dat by přispělo k rychlejšímu zastavení teroristické buňky NSU, která v Německu spáchala sérii rasově motivovaných vražd, a že pomohlo rychlému vyšetřování teroristického útoku v Oslu v červenci 2011. Obě tato tvrzení se jeho odpůrcům podařilo vzápětí vyvrátit.
Jak již bylo řečeno, kritici zákona považují plošný sběr údajů za zásah do osobní svobody jednotlivců. Kromě toho ale napadají i technické parametry podobného opatření. Citlivá data totiž mají uchovávat poskytovatelé telekomunikačních služeb a mnozí odborníci se bojí jejich zneužití.
Budoucnost elektronické komunikace
„Myslíme si, že toto riziko je extrémně vysoké. Všechna uložiště dat získaných v rámci preventivního uchovávání se nabízejí jako výjmečný cíl nejen pro nejlépe vyzbrojené tajné služby, ale i pro hackery, kteří ukáží, jak nezabezpečené jsou,“ soudí Konstantin von Notz. A dodal: „Otázku technické úrovně zabezpečení vidíme jako jednu z největších překážek.“
Německý opoziční poslanec Konstantin von Notz se obává i možných důsledků preventivního sběru údajů pro budoucnost elektronické komunikace |
Zejména odhalení amerického whistleblowera Edwarda Snowdena prý ukázala, že by pro budoucnost bylo lepší nezřizovat vůbec žádná nová masová úložiště dat. Německý opoziční poslanec se obává i možných důsledků preventivního sběru údajů pro budoucnost elektronické komunikace: „Jádrem našeho odmítnutí jsou ,chilling effects‘, tedy možné odstrašení uživatelů moderních telekomunikačních prostředků a informačních technologií prostřednictvím státní evidence.“
Von Notz se domnívá, že podobná opatření „ničí důvěru v digitalizaci“ a nepřiměřeně „zatěžují demokracii“, která na svobodné a nesledované komunikaci mezi lidmi staví. Vláda podle něho navíc doposud nepředložila „přesvědčivé statistické poznatky o tom, proč bychom se měli těchto ústavních zásad vzdát“.
Pokus o sladění s Ústavou
Odpůrce zákona nepřesvědčilo ani to, že se nový zákon nemá týkat samotného obsahu sdělení a mají se na jeho základě zachycovat jen zmíněná metadata. Informace například o tom, kdo kdy volal z určité linky, jak dlouho s kým hovořil, komu poslal SMS, z jaké IP adresy se připojil na internet, či kde se během dne pohyboval, jsou totiž samy o sobě dostatečně choulostivé.
Podle liberálního komentátora deníku Süddeutsche Zeitung Heriberta Prantla je pokus o sladění plošného a bezdůvodného sledování s Ústavou něco jako kvadratura kruhu. Pokud ale zákon přece jen projde, mělo by prý na mobilních telefonech a podobných zařízeních stát podobné varování jako na krabičkách cigaret: „Komunikace vážně škodí vašim základním a lidským právům.“ Je to zbytečná hysterie?
Podle liberálního komentátora deníku Süddeutsche Zeitung Heriberta Prantla je pokus o sladění plošného a bezdůvodného sledování s Ústavou něco jako kvadratura kruhu |
V Česku bylo podle serveru Lupa.cz uchovávání provozních a lokalizačních údajů „iniciativně“ zavedeno ještě předtím, než vstoupila v platnost zmíněná směrnice Evropské unie z roku 2006. Později se přidala i opatření na sledování některých parametrů internetové komunikace.
Části původního zákona o elektronických komunikacích zrušil verdikt Ústavního soudu z března 2011, podobně jako klíčová ustanovení příslušné prováděcí vyhlášky ministerstva průmyslu a obchodu, která upravovala zejména okruh uchovávaných údajů.
Postoj české vlády
Ústavní soudci tím vyšli vstříc kritikům, kteří tvrdili, že zavedený systém nepřiměřeně zasahuje občanům do soukromí, nestanovuje jasná pravidla pro přístup k datům a neposkytuje dostatečnou ochranu před jejich zneužitím. Jejich námitky byly zapracovány do novel několika zákonů z roku 2012.
Ty zůstávají platné dodnes, loňský výrok Soudního dvora EU je nijak neovlivnil. Zrušení směrnice totiž neznamená, že automaticky zaniknou všechna národní ustanovení, která z ní vyplývají. A česká vláda, konkrétně ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), do jehož gesce daná problematika spadá, se do nové právní úpravy nijak nehrne.
Česká vláda, konkrétně ministerstvo průmyslu a obchodu, do jehož gesce daná problematika spadá, se do nové právní úpravy nijak nehrne |
Podle tiskového oddělení MPO je současná úprava v souladu s českým právním řádem. Citlivá data se plošně uchovávají šest měsíců. Tento názor kritizuje například nezisková organizace Iuridicum Remedium, která stála již za zmíněnou první úspěšnou ústavní žalobou proti českému systému uchovávání údajů o elektronické komunikaci.
„Zásadní výhradou k data retention obecně je to, že plošné a nevýběrové uchovávání těchto dat je podle našeho názoru v rozporu s Chartou základních práv EU, což konstatoval i Evropský soudní dvůr,“ sdělil ČESKÉ POZICI zástupce Iuridicum Remedium Jan Vobořil. K tomuto názoru se mimochodem přiklonil i slovenský Ústavní soud, který příslušnou národní normu zrušil předminulý týden.
Zpochybnění smyslu i přínosu
Vůči současné české úpravě má nejen Vobořil, ale i další konkrétní výhrady. Díky novelizaci se prý sice podařilo některé chyby odstranit, jiné ale zůstaly. Problém vidí například v zákoně o policii, který umožňuje vyšetřovatelům využít údaje při pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách bez soudního povolení.
Podobné oprávnění má podle Vobořila i policejní protiteroristický útvar, který v rámci prevence či odhalování hrozeb může údaje získat rovněž bez soudní kontroly. Evropsky ojedinělé je prý i oprávnění České národní banky využívat údaje v rámci dohledu nad kapitálovým trhem.
Nezisková organizace Iuridicum Remedium podobně jako německé lidskoprávní organizace, zpochybňuje i samotný smysl a přínos plošného sběru dat |
Iuridicum Remedium navíc, podobně jako německé lidskoprávní organizace, zpochybňuje i samotný smysl a přínos plošného sběru dat. Pokud vláda zůstane v tomto směru nadále nečinná, chystá se organizace český systém sběru dat znovu napadnout. Podle Vobořila se tomu zatím jen kvůli jiným aktivitám neměla čas detailně věnovat: „Napadení data retention u nás máme jako jeden z restů, ale zatím bez konkrétních termínů.“
Shrnuto, aktuální německá debata o uchovávání provozních a lokalizačních údajů o telefonní a internetové komunikaci by měla připomenout, že u nás se podobně citlivé údaje sbírají celkem nerušeně a za lhostejného přihlížení naprosté většiny veřejnosti. Teprve budoucnost ukáže, zda se nám naše bezstrarostnost krutě nevymstí.
