Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Stane se pro Čechy hokej „božský“?

Evropa

  18:09
Jednou z funkcí hokejového fanouškovství je, že hokej představuje kamínek úspěchu v mozaice naší národní identity. Při hokejových mistrovstvích světa si národ jakoby vzpomene, že „jsme Češi“, a v hokejistech vidí snad své nejdůležitější světové velvyslance.

Fanoušci sledují semifinále mistrovství světa v hokeji: Kanada - ČR na Staroměstském náměstí v Praze. foto:  Michal Sváček, MAFRA

Mistrovství světa v hokeji, které letos hostila Česká republika, navštívil rekordní počet diváků. Hokejové haly byly často vyprodané a nabídly ohlušující a nadšenou atmosféru, kterou minulé šampionáty neměly.

Na mistrovství světa 2013 ve Stockholmu a Helsinkách poloprázdné tribuny jako by signalizovaly, že se nic zajímavého neděje. Švédsko a Finsko jsou ale tradiční hokejové národy. Proč Češi hokeji fandí, ale Finové a Švédové nikoli?

Mezinárodní srovnání

Kolektivy se stejně jako jednotlivci porovnávají. Sociologie porovnávání uchopuje pojmem „referenční skupiny“ – spokojenost jedince se podle sociologických výzkumů zčásti odvíjí od srovnání s jeho „referenční skupinou“. Na tomto základě se pak sebehodnotí – zjišťuje vlastní slabé a silné stránky a vytváří další identitu.

Také Češi mají silnou potřebu se mezinárodně srovnávat a v tomto srovnání mít pocit, že jsou v něčem silní, že mají důvod si sami sebe cenit

Petr se srovnává se svým sousedem Pavlem a je, či není spokojený v závislosti například na tom, jestli řídí lepší auto či dělá práci, která ho uspokojuje, a Pavla nikoli. Každý jedinec se snaží, aby ve srovnání dosáhl „úspěchu“, který výrazně usnadňuje vznik jeho kladného sebeocenění a následný růst sebevědomí.

Podobně je tomu s kolektivy. I ty hledají měřítka, která by jim umožnila srovnání s jejich „referenčními skupinami“. Francouzi se srovnávají s Němci či Rusové s Američany. Také Češi mají silnou potřebu se mezinárodně srovnávat a v tomto srovnání mít pocit, že jsou v něčem silní, že mají důvod si sami sebe cenit. Otázkou je, v čem Češi mohou najít zdroj národní hrdosti, chtějí-li se mezinárodně srovnávat.

Představení České republiky

Nedávno jsem se zúčastnil semináře, který byl skutečně globální – mnoho jeho účastníků pocházelo z Afriky, Latinské Ameriky či jižní Asie. Součástí závěrečného večera bylo i představení jednotlivých zemí, a tak jsem se svými českými kolegy uvažoval, jak Zimbabwanům, Kolumbijcům či Indonésanům několika slovy představit Českou republiku.

Dnes se již nelze opřít o husity nebo národní obrozence a klíčovými slovy jsou pivo, Havel, Praha, nenásilná revoluce z roku 1989 a nenásilné rozdělení Československa z roku 1992

Dnes se již nelze opřít o husity nebo národní obrozence, a proto jsme se zaměřili na nedávnou historii a současnost. Nakonec jsme skončili několika klíčovými slovy: pivo, Havel, Praha, nenásilná revoluce z roku 1989 a nenásilné rozdělení Československa z roku 1992. Pocity, které jsme u diskuse zažívali, nebyly ale pouze kladné.

Na mysl se draly nepříjemné historické skutečnosti, jako je „zbabělost“, kdy se Češi nejsou schopní bránit a nechají svou zemi bez odporu obsadit, násilný odsun Němců, tichá kolaborace většiny Čechů s režimem v době „salámového komunismu“ či věčný pocit „malého národa“, který se nemůže ve světě prosadit.

Skutečná hrdost

V hokejovém nadšení českého národa lze tušit podobné podzemní pochody, které jsem zažíval s kolegy při tomto představování České republiky. Nejvyšší světová spotřeba piva není tím, čím by bylo možné se výrazně chlubit. Havlem se pak chlubit nechceme – svým důrazem na morálku totiž představuje špatné svědomí národa, jen on a několik dalších byli těmi statečnými, většina ostatních nikoli.

Skutečně hrdí můžeme být na to, že jsme v politických převratech v bezprostředně minulých letech neprolili krev

Proto Havla oceňuje pouze svět, Čechům vždy připomínal spíše jejich selhání z doby „salámového komunismu“, na což dodnes často reagují rozhořčeným odmítáním Havlova „idealismu“. Praha tu je z minulých staletí nezávisle na nás. Jak bychom mohli stavět svou identitu na kráse Prahy, o kterou jsme se nezasloužili?

Skutečně hrdí můžeme být na to, že jsme v politických převratech v bezprostředně minulých letech neprolili krev. Ale v Evropě – nebo alespoň v Evropské unii – se dnes krev neprolévá –, a tak to, čeho jsme si mohli vážit na semináři v porovnání se Zimbabwany, nemůžeme stejně vysoce oceňovat v porovnání s okolními národy, jako jsou Rakušané, Poláci nebo Němci.

Hlavní fenomén

Naše referenční skupina nám neumožňuje stanovit nenásilnost jako měřítko, kterým bychom byli výjimeční. Co tedy má český národ natolik výjimečného, že s tím ve světě prorazil, co mu umožňuje být na sebe hrdý? A zde – bez ohledu na to, že lze objevit i další věci, ať už ze světa sportovního, kulturního nebo vědeckého – přichází ke slovu právě hokej.

Hokej je snad hlavním fenoménem, kde se vylévá česká touha po mezinárodním srovnání, kde Češi vědí, že z něho vycházejí, jak by vycházet chtěli

Hokej je snad hlavním fenoménem, kde se vylévá česká touha po mezinárodním srovnání, kde Češi vědí, že z něho vycházejí, jak by vycházet chtěli. V něm se můžeme porovnávat s těmi nejlepšími a často z tohoto porovnání vyjít vítězně. Naší referenční skupinou může být celý svět (jde o mistrovství světa, byť hokejový „svět“ je výrazně menší než třeba fotbalový), stejně se dokážeme prosadit.

Při hokejových mistrovstvích světa si národ jakoby vzpomene, že „jsme Češi“, a v hokejistech vidí své snad nejdůležitější světové velvyslance. Fandění na Staroměstském náměstí a následné oslavy po příletu hokejových hrdinů se v uplynulých 20 letech staly možná největším festivalem české národní hrdosti.

Havel a Jágr

Hlavním českým hokejovým hrdinou je Jaromír Jágr, který svými mimořádnými hokejovými výkony dobyl svět a i ve svých 43 letech se dokázal stát lídrem českého mužstva a současně nejužitečnějším hráčem mistrovství světa. Jágr stejně jako Havel dobyl svět tím, co většina jeho spoluobčanů nedokázala.

Václav Havel byl projekčním plátnem naší morální nedostatečnosti, Jaromír Jágr je projekčním plátnem naší národní identity, která v něm oslavuje schopnost být v mezinárodním srovnání nejlepší

Na rozdíl od Havla ale Jágr nedobyl svět tím, co by nám nepříjemně připomínalo naši vlastní nedostatečnost. Je jedno, že neumíme hokej jako Jágr, protože stačí, když nás na hřišti zastoupí. Na hřišti odboje proti komunismu ale nebylo takové zastoupení možné. To, že jsme se neuměli komunismu postavit stejně jako Havel, nás dodnes nutí ho někdy až nesnášet.

Václav Havel byl projekčním plátnem naší morální nedostatečnosti, Jaromír Jágr je projekčním plátnem naší národní identity, která v něm oslavuje schopnost být v mezinárodním srovnání nejlepší. Nikoli náhodou se i v komentářích letošního mistrovství světa objevoval až podezřele často přívlastek „božský“.

Stavební kameny

Při návratu hokejistů z Nagana, jak upozornil český sociolog a teolog Tomáš Halík, křičelo Staroměstské náměstí: „Hašek není člověk, Hašek je Bůh.“ Stejnou projekci lidé činí u Jágra. Hašek nebo Jágr jsou, jak to formulují jejich zbožňovatelé, „božští“, protože usnadňují hrdost na naše češství – jsou stavebními kameny naší národní hrdosti.

Hašek nebo Jágr jsou, jak to formulují jejich zbožňovatelé, „božští“, protože usnadňují hrdost na naše češství – jsou stavebními kameny naší národní hrdosti

Halík ve své analýze sportovního fanouškovství položil řečnickou otázku, co se za takovou „lidovou teologií“ skrývá, co tím lidé myslí. Domnívám se, že na tuto otázku lze odpovědět: Jágr je „božský“, protože „tvoří“ (spíše „stvořuje“) českou národní identitu, vytváří češství. Stvoření je přitom akt, který teologie tradičně přisuzuje Bohu. Lidová teologie je hlubší než sama tuší: v Jágrovi národ obdivuje svého stvořitele.

Na hokejovém fanouškovství nemusí být nic špatného – má mnoho funkcí, které jsou důležité i pozitivní. Jednou z nich je, že hokej představuje kamínek úspěchu zasazený do mozaiky naší národní identity. V hokeji můžeme ostatním národům – naší „referenční skupině“ – hrdě pohlédnout do očí. Doufejme, že do budoucna tento kamínek nebude mít natolik výsadní postavení, abychom jej museli nazývat „božským“.

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.