Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Venezuela: Překročí opoziční experti na prohry Chávezův stín?

  9:01
Venezuelská opozice navzdory své 16leté snaze nedokázala dostat od moci před necelými třemi lety zesnulého prezidenta Huga Cháveze ani jeho pohrobky. V prosinci se jí v parlamentních volbách naskýtá další šance uspět.

Protivládní protesty ve venezuelském Caracasu. foto: Reuters

Naštvanost Venezuelanů na svou vládu se zhmotňuje v dlouhých frontách, které se vinou před obchody, kde na regálech chybí základní zboží. Občané kritizují prezidenta Nicoláse Madura, za něhož se během necelých tří let po smrti prezidenta Huga Cháveze jihoamerická země ocitla v hluboké hospodářské krizi.

Zdá se, že za situace, kdy lidem chybí maso, mléko nebo toaletní papír, opozici v parlamentních volbách na počátku prosince vítězství samo spadne do klína. Jenže tak snadné to nebude, protože oponenti „socialismu 21. století“ už se mnohokrát projevili jako experti na prohry.

Dostat lidi k volebním urnám

„Neumíme využít nezpochybnitelného naštvání na režim. Všichni na něj nadávají, ale to automaticky neznamená, že budou pro naše kandidáty,“ přiznává Eddie Ramírez, kterého jako manažera ze stání ropné společnosti PDVSA vyhodily Chávezovy personální čistky. „Spíše hrozí, že rezignují a spíše nepůjdou volit. Musíme je přesvědčit, že hlasovat má smysl,“ apeluje tento sedmdesátník.

Pravověrným chavistům, jejichž docházku k volebním urnám si státostrana dokáže zajistit, případné monitorování jejich hlasu nevadí

Je mu jasné, že čím více nespokojenců zůstane doma, tím snadněji se bude vládě, která má celý proces pod kontrolou, s výsledkem manipulovat. Občané mají strach, že jejich volba s pomocí moderních dotykových obrazovek není tajná. Režim se ani nesnaží tato neprokázaná obvinění rozptýlit.

Pravověrným chavistům, jejichž docházku k volebním urnám si státostrana dokáže zajistit, případné monitorování jejich hlasu nevadí. A pochybující sympatizanty opozice, kteří nejsou ochotní riskovat, buď strach z této nepotvrzené informace donutí hlasovat pro současné pořádky, nebo alespoň cestu do volební místnosti vynechat.

Jak zvítězit

„Když chcete ve Venezuele vyhrát hlasování ve volbách, musí to být s velkým rozdílem, aby vláda nemohla výsledky manipulovat,“ sdělil ČESKÉ POZICI Henrique Capriles Radonski. Tento energický čtyřicátník je neúspěšný kandidát opozice z předchozích dvou prezidentských voleb, kdy v říjnu 2012 čelil Hugovi Chávezovi a po jeho brzké smrti o půl roku později Nicolásovi Madurovi

Když chcete ve Venezuele vyhrát hlasování ve volbách, musí to být s velkým rozdílem, aby vláda nemohla výsledky manipulovat

„S prvním jsem skutečně prohrál, ale proti druhému jsem uspěl. Jenže ve Venezuele není dovolání, všechny stupně moci jsou v rukou socialistů,“ stěžuje si Radonski, že režim jeho údajné těsné vítězství převrátil v těsnou porážku. Navzdory tomu sveřepě trvá na tom, že chavismus může být odstraněn volbami. „Neumím říct přesné číslo, o kolik procent vyhrát, ale musí to být triumf. Stejně jako se to podařilo tady ve státě Miranda, kde jsem guvernérem. Vláda mi tu pozici nedarovala, ale vítězství bylo natolik jasné, že mi jej nemohla upřít.“

Dnes je jediným opozičním guvernérem, což mnozí jeho kolegové z různorodé protichávezovské koalice považují za zradu. Podle nich tím poskytuje fíkový list režimu, který oprávněná obvinění z diktátorských metod smete poukazem právě na něho. „Proč to Capriles dělá? Jsou dvě možnosti: buď je jejich komplic, nebo hlupák. A hloupý rozhodně není,“ ptá se a hned si odpovídá právník Luis Betancourt. „Proč odmítl po ukradených volbách povolat do ulic lidi, když byli na jeho straně? Porážku tak sice neakceptoval slovy, ale činy,“ rozčiluje se tento aktivista.

Řešením je odchod

Na takové námitky má Capriles připravenou odpověď. „Víte, lídr se nemůže vždy rozhodovat tímto,“ sáhá si na srdce. „Musí více používat toto,“ ťuká se do čela. „Analyzoval jsem situaci, vybral nejlepší scénář. Alternativou by byla občanská válka. Jestliže jsem postaven před rozhodování post hlavy republiky, nebo životy Venezuelanů, které chci jako jejich prezident reprezentovat, bez vteřiny váhání dám přednost zachování životů,“ tvrdí.

Významní představitelé opozice počátkem roku 2014 vyhlásili program s dvojsmyslným názvem La Salida (řešení i odchod) a svolali kvůli odstoupení prezidenta Madura do velkých měst manifestace

Významní představitelé opozice to vidí jinak. Počátkem roku 2014 Caprilesovi navzdory vyhlásili program s dvojsmyslným názvem La Salida (řešení i odchod) a svolali kvůli odstoupení prezidenta Madura do velkých měst manifestace. Evropan má sklon takovou zprávu přejít, protože šestnáct let je pořád stejné – v ulicích se protestuje proti Chávezovi, pak do nich vyrazí jeho přívrženci v rudých košilích, poté se to chvíli mele a nakonec zůstane Chávez u moci. A skutečně se tato teze ukázala platná i po comandanteho smrti.

Jenže tentokrát to bylo opravdu divoké, ač si toho v Evropě kvůli podobným událostem na Ukrajině nikdo nevšiml. Protestující blokovali silnice stromy, byly vypalovány obchody a stanice metra, znehodnoceny zdroje pitné vody ropou, policisté stříleli do davu. Dohromady zemřelo 43 osob – mezi nimi i strážníci na motorkách, které připravily o hlavu přes silnici napnuté dráty.

Návrat demokracie

Každopádně pád chavismu vypadal na dosah. „Byli už jsme blízko, ale podcenili jsme ochotu chavistů sáhnout kvůli svému politickému přežití k nejvyššímu stupni represálií,“ říká ve své kanceláři v nejbohatší čtvrti Caracasu 47letá María Corina Machadová. Patří k hlavním tvářím programu La Salida a kvůli působení v opozici má zakázáno cestovat do zahraničí.

„Brzy dosáhneme návratu demokracie. Tento režim, ač se tváří silně, se rozloží,“ říká exposlankyně María Corina Machadová

„Vím, že brzy dosáhneme návratu demokracie. Tento režim, ač se tváří silně, se rozloží,“ maluje si exposlankyně, kterou chavističtí příznivci zbili přímo v zasedací místnosti a již poté protiústavně vyloučili z parlamentu.

Na námitku, že jsem při svých cestách do Venezuely od roku 2008 slyšel od opozice stále stejný optimismus, který však nemá žádné výsledky, reaguje rozhodně: „Aspoň se nám musí nechat, že jsme to nevzdali. Tragédie by byla, kdybychom na všechno rezignovali, a vy byste tu dnes žádnou opozici nepotkal. Přesně to by si přáli. Proto zavřeli Leopolda Lópeze, abychom všichni zmlkli nebo utekli. Ale my jdeme dál.“

Obdoba Nelsona Mandely

Zmíněný López je jednou z 3400 osob zatčených v průběhu neklidných měsíců na počátku loňského roku. Mladicky působící politik, jenž v polovině září dostal trest 13 let odnětí svobody, aspiruje na nejpodivuhodnější nástup do vězení – po vydání zatykače se šel v doprovodu davu, který se na znamení míru oblékl do bílých oděvů, odevzdat do rukou policie a řekl, že milovanou vlast, nikdy neopustí.

V marketingově pojaté show je Leopold López předváděn jako venezuelská obdoba jihoafrického Nelsona Mandely, který je ochotný za svoje názory snášet útrapy vězeňského života

Pak na podstavci sochy vášnivě políbil svou manželku Lilian Tintoriovou, která nyní objíždí Zemi a ve vrcholných politických kruzích úspěšně hledá podporu pro jeho propuštění. V této marketingově pojaté show je nyní 44letý Leopold López předváděn jako venezuelská obdoba jihoafrického Nelsona Mandely, který je ochotný za svoje názory snášet útrapy vězeňského života.

Těžko říct, jestli čekal, že ve vězení zůstane dodnes. Možná kalkuloval s tím, že jeho zatčení bude další vzpruhou pro odpor opozice, který ho brzy dostane na svobodu. Jenže s jeho zadržením odpor povadl. Mimo jiné i proto, že jeho kamarád z mládí Henrique Capriles se ho zastal jen z povinnosti a místo stupňování protestů vyzýval ke klidu.

„López na rozdíl od Caprilese ukázal, že má koule. Ve Venezuele vládne machokultura, tady pacifistické strategie nefungují. Když ti tady někdo dá ránu, musíš mu jí vrátit,“ říká hospodským slovníkem politolog José Ricardo Thomas. A vtipkuje: „Nechápu ovšem, proč se tehdy sám policii vydal. Kdyby zůstal na ulici, mohl dosáhnout mnohem více. Podle mého to je sebevražedná taktika. Ale zřejmě nahlédl do historie, která nás učí, že každý náš prezident někdy seděl v base a tato položka mu v životopise chyběla.“

Političtí vězni

Jeho kolega Joaquín Ortega je předvědčen, že protichávezovské koalici chybí skutečná chuť po moci: „Pořád dokola hrají ten samý film, opakují ty samé argumenty a hádky mezi sebou. Jako by se po všech těch kampaních nic nenaučili. Jako by do vlády ani nechtěli. Připomíná mi to postfrankistické Španělsko, kde si někteří demokraté stěžovali, že ,proti Frankovi jim bylo lépe‘.“

Podle právnické organizace Trestní fórum je ve Venezuele nyní 89 politických vězňů. Většina z nich jsou studentští účastníci protestů.

A domnívá se, že v opozici je nezanedbatelný počet významných členů, kteří jsou na výplatní pásce režimu a usměrňují ji tam, kam diktatura potřebuje. Opozici, která má velkou podporu ve střední a vyšší třídě, se nedaří masově zasáhnout chudou a nejpočetnější vrstvu venezuelské společnosti. Může za to i fakt, že všichni její hlavní tahouni jsou z bělošské zámožné elity, které rasově pestrý národ po staletých špatných zkušenostech nedůvěřuje.

Vláda to však opozici 27 stran, která se svou rozdrobenost snaží minimalizovat v rámci Koalice demokratické unie, neulehčuje. Charismatický Chávez si to se svými soky vyřizoval rétorikou, jejíž razanci znásobovala kontrola většiny médií. Jeho nástupce Maduro, kterému se jeho osobního kouzla nedostává, si pomáhá zneužíváním policejní moci. Podle právnické organizace Trestní fórum je ve Venezuele nyní 89 politických vězňů. Většina z nich jsou studentští účastníci protestů.

Puč za pučem

Jsou však mezi nimi i důležití politici. Vedle Lópeze především Antonio Ledezma, který byl ještě před půl rokem starostou Caracasu. V únoru do jeho kanceláře za výstřelů do vzduchu vtrhlo 20 příslušníků speciálního policejního útvaru. Předhodili mu chabě zkonstruované obvinění o přípravě svržení vlády, ke které se chystalo dát signál pár obstarožních letounů startujících z Kolumbie. Cílem jejich bombardování prý byl prezidentský palác.

Nynější hlava Venezuely odhalenými puči nešetří. Údajní spiklenci vedení Ledezmou chystali za Madurova panování převrat s pořadovým číslem sedm.

Málokdo tomu věří, byť venezuelská historie je převraty přeorána – o jeden pokoušel v únoru 1992 Hugo Chávez a jeho samotného špatně zorganizovaní povstalci na čtyři dni sesadili v dubnu 2002. Jenže nynější hlava Venezuely odhalenými puči nešetří. Údajní spiklenci vedení Ledezmou chystali za Madurova panování převrat s pořadovým číslem sedm.

Používání pěsti je velmi nešikovné, protože podobné silácké kousky přitahují pozornost světa. Především v Latinské Americe, která vydělávala na Chávezově rozhazovačnosti v době rekordních cen ropy, už s diktátorskými manýry Nicoláse Madura, jehož rozpočet po pádu cen za barel nemá na rozdávání, ztrácejí trpělivost. Exprezidenti okolních států napsali otevřený dopis, ve kterém ho vyzvali, aby respektoval lidská práva a propustil politické vězně. Ještě dále šel bývalý premiér Španělska Felipe Gonzáles, který vstoupil do týmu obhájců Leopolda Lópeze a Antonia Ledezmy.

Byrokratické oslabování

Mnohem méně humpolácky lze opozici oslabovat soudními procesy – podle BBC je ze 76 nevládních starostů 33 zažalováno například z přijímání úplatků či ze zneužívání pravomocí –, anebo byrokratickými opatřeními.

Opozici lze oslabovat soudními procesy – podle BBC je ze 76 nevládních starostů 33 zažalováno například z přijímání úplatků či ze zneužívání pravomocí –, anebo byrokratickými opatřeními

Třeba Ledezma navzdory tomu, že byl starostou Caracasu, v něm měl jen mizivou moc. Po jeho vítězství režim narychlo zřídil „okrsek hlavního města“, na jehož nevoleného představitele převedl starostovy pravomoci i zdroje. Takže Ledezma si ze svého musel platit dokonce kancelář, kde ho nakonec zatkli.

Podobně je na tom guvernér Mirandy Capriles. Hasiči nebo policisté, kterým by měl ze svého postu šéfovat, mu na příkaz prezidenta Madura vypověděli poslušnost. Stejně se zachovali velitelé přístavů, letišť a výběrčích mýtného. Jeho práci vykonává z ad hoc vytvořeného paralelního úřadu Chávezův věrný nohsled, kterého Capriles v souboji o guvernérské křeslo porazil. Dostal k tomu titul „protektor Mirandy“.

Skutečná alternativa

Mnoho příznivců opozice se shoduje, že jí paradoxně škodí i Chávezova předčasná smrt. Za prvé proto, že se nedožil aktuální krize, a proto na něho nemohla dopadnout zodpovědnost za ekonomické problémy, které způsobila jeho politika. Nastaly až za jeho nástupce, na kterého se sype zlost lidu s dovětkem: „To by se za Cháveze nestalo.“

Venezuelské opozici stačí k vítězství v prosincových volbách „maličkost“: přesvědčit naštvaný národ, že je skutečnou alternativou – a nejen stafáž k triumfům socialismu 21. století.

A za druhé proto, že dnes není jasné, kdo vládne. Tváří všech rozhodnutích je sice svým předchůdcem vybraný Maduro, ale zatímco u comandanteho bylo zřejmé, že vede Venezuelu, v případě současného prezidenta o tom Venezuelané pochybují. Někteří ho považují maximálně za jednoho z Chávezových pohrobků v kolektivním vedení. Jiní za loutku šéfa parlamentu Diosdada Cabella, který má nyní mezi krajany richelieuovskou pověst. Další zase naznačují, že nitky marionety vedou až do Havany.

Karikaturista Eduardo Sanabría uvažuje: „Kdyby Chávez žil, mohla by za nynější krize opozice mluvit přímo s ním a vyjednat jeho postupný odchod, stejně jako se na tom chilští demokraté dohodli v zájmu míru v zemi s Augustem Pinochetem. Jenže tady nevíme, kdo má mezi představiteli diktatury hlavní slovo, což může návrat ke svobodným poměrům hodně zkomplikovat.“

Venezuelské opozici nezbývá než překročit Chávezův stín a prosincové volby, které jistě budou jako vždy narušovat manipulace režimu, drtivě vyhrát. Stačí „maličkost“: přesvědčit naštvaný národ, že je skutečnou alternativou – a nejen stafáž k triumfům socialismu 21. století.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...