Více než 11,5 milionu tajných dokumentů a 2,6 terabytů dat z interní databáze panamské společnosti Mossack Fonseca děsí světové lídry, špičky fotbalového světa či exponenty organizovaného zločinu. K tuzemským klientům dosud neznámé firmy se vztahuje na 250 tisíc takzvaných panamských dokumentů.
Mosack Fonseca je totiž čtvrtý největší světový hráč v oblasti zakládání offshorových struktur. Tedy propracovaných systémů, jak se vyhýbat placení daní, skrývat nelegálně získané peníze či alespoň zakrývat skutečné vlastníky firem.
V síti Mezinárodního konsorcia pro investigativní žurnalistiku, které proslulo třeba kauzou SwissLeaks, jež odhalovala švýcarská konta státníků či celebrit, uvízlo tentokrát dvanáct současných či bývalých světových státníků, řada významných byznysmenů či sportovních celebrit. Platí však totéž, co v případě SwissLeaks – mít účet ve švýcarské bance není trestné, využití služby panamské společnosti rovněž neznamená automaticky něco nekalého.
Využívání daňových rájů je totiž v byznysu běžné. Zejména v případech s politickým pozadím ovšem často budí podezření. Jména lidí, kteří se v seznamu zvaném Panama Papers vyskytují, jsou podstatně zajímavější, než tomu bylo u švýcarských kont.
Pět základních informací k pochopení Panama PapersCo je Mossack Fonseca? Panamská advokátní společnost, která se specializuje na takzvané offshorové finanční služby, jako je zakládání skořápkových neboli předzaložených společností. Dosud zastupovala více než 300 tisíc společností. Co uniklo? Více než 11,5 milionů spisů, víc než v kauze WikiLeaks či dat od Edwarda Snowdena. Podle listu Süddeutsche Zeitung, který spisy získal jako první, chtěl zdroj zůstat v anonymitě a požádal o ochranu. Data obsahují informace o více než 214 tisících offshorových společností. Kdo by se měl bát? Ti nejmocnější a nejslavnější. Podle BBC je s firmou nějak spojeno 72 bývalých či současných hlav států. Znamená to, že každý, koho dokumenty zmiňují, porušil zákony? Ne nezbytně. Úschova peněz na offshorových účtech může být legální. Na druhou stranu jde o oblíbený způsob mnohých zločinců či zkorumpovaných politiků, jak ukrýt špinavé peníze. Co se bude dít dál? Nepochybně budou v několika desítkách zemí následovat kriminální vyšetřování a bude zveřejněno více a více odhalení. Zdroj: Market Watch |
Největší únik tajných informací
Islandský premiér Sigmundur Davíd Gunnlaugsson čelil výzvám k demisi, jimž vyhověl. Ukrajinský premiér Petro Porošenko musí vysvětlovat, proč přestěhoval své firmy z Ukrajiny do daňových rájů. Světová média odhalují, jak lidé kolem ruského prezidenta Vladimira Putina vyvedli přes offshorové struktury na dvě miliardy dolarů. Nebo jak daňově výhodné destinace využívají klany čínských politiků v čele s rodinou tamního prezidenta Si Ťin-pchinga.
Kauza Panama Papers je považována za dosud největší únik tajných informací. Ty více než rok zpracovávalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) ve spolupráci se stovkou světových médií. |
To vše díky kauze označované jako Panama Papers, v níž figuruje přes jedenáct milionů dokumentů uniklých z panamské firmy Mossack Fonseca, zakládající pro klienty z celého světa struktury v daňových rájích. Kauza je považována za dosud největší únik tajných informací. Ty více než rok zpracovávalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) ve spolupráci se stovkou světových médií. A skandál zasahuje i Česko, kdy se na seznamech klientů panamské firmy objevilo 283 jmen s vazbou na tuzemský byznys, včetně nejznámějších podnikatelů.
Na základě již zveřejněných informací rozjela australská finanční správa vyšetřování asi 800 osob, zda se nedopustily daňových úniků. I britský berní úřad už oznámil, že se informacemi o britských firmách a občanech bude pečlivě zabývat, a požádal o uniklá data. O totéž se pokusí i strážci českých daní.
Na koho míří Panama PapersPrezidenti, premiéři a vlivní mocnáři Mauricio Macri, argentinský prezident Někdejšího starostu metropole Buenos Aires potápí bahamská firma Fleg Trading. Sigmundur Daví Gunnlaugsson, islandský premiér Bývalý novinář se dostal pod tlak kvůli firmě Wintris Inc. na Britských Panenských ostrovech (BPO). Chalífa bin Zájid bin Sultán an-Nahján, prezident Spojených arabských emirátů Šejk z Abú Dhabí je napojen na britskopanenské firmy obchodující s luxusními nemovitostmi. Salmán bin Abdulazíz bin Abdulrahmán as-Saud, král Saúdské Arábie Saúdský vladař využíval firmu z BPO pro držení jachty či nákupy domů v Londýně. Petro Porošenko, prezident Ukrajiny Podnikatel byl zvolen prezidentem v roce 2014, kdy na offshorové společnosti převedl některé obchodní podíly. David Cameron, britský premiér Jeho otec Ian Cameron zemřel v roce 2010, předtím však stihl vybudovat panamskou investiční firmu Blairmore Holdings. Baššár Asad, syrský prezident Bratranci vládce Sýrie Rami a Háfiz Machlúfovi podnikali zejména v telekomunikacích, firmy měli hlavně na BPO. Vladimir Putin, ruský prezident Dokumenty ukazují především na violoncellistu Sergeje Roldugina, jenž patří k nejbližším lidem Putina – je kmotrem prezidentovy dcery Mariji, další linkou na Putina jsou miliardáři Arkadij a Boris Rotenbergovi, podnikající ve stavebnictví. Najib Razak, premiér Malajsie Syn malajského politika Mohd Nazifuddin bin Mohd Najib komplikuje život svému otci firmami usazenými na BPO. Jacob Zuma, prezident Jihoafrické republiky Prezidentův synovec Clive Khulubuse Zuma se dostal do problémů kvůli nákupu ropných polí v Demokratické republice Kongo. |
Tři kauzy
„Požádal jsem šéfa finanční správy, aby oficiální cestou požádal o dokumenty z uniklých dat. Že někdo využívá offshore struktury, ještě neznamená, že páchá nějaký daňový delikt, ale je třeba postupovat stejně jako v dalších evropských zemích a prověřit možné daňové úniky,“ uvedl pro LN ministr financí Andrej Babiš. A daňová správa už tak učinila.
Tři kauzy – Swiss Leaks, OffshoreLeaks a Panama Papers – jsou tvrdou ranou pro podvodníky využívající daňových rájů |
Podobně se loni české berní úřady zabývaly daty z takzvané kauzy Swiss Leaks, tedy uniklými dokumenty o tajných kontech ve švýcarské pobočce jedné z největších světových bank HSBC. K panamským a švýcarským skandálům pak zbývá připojit ještě starší OffshoreLeaks, v nichž novináři z ICIJ zmapovali, jak jsou ve světovém byznysu hojně využívány nastrčené firmy a ředitelé, takzvaní bílí koně.
Dohromady jsou tyto tři kauzy tvrdou ranou pro podvodníky využívající daňových rájů. Narušují totiž bezpečí anonymity, úkrytu před berními úřady celého světa či jen vědomí zamlžení majetkové struktury. Experti na správu majetku přitom uvádějí, že tyto kauzy zasáhnou právě jen organizovaný zločin, byznys spojený s daňovými ráji, který probíhá legálně, to neohrozí.
Unikátní pohledRozsah úniků ve srovnání s předchozími skandály
|
Čeští politici chybějí
Nejslavnější česká jména, která se v dosud zveřejněných útržcích dat z panamské firmy objevila, jsou miliardářů Petra Kellnera a Daniela Křetínského. Oba ve svých prohlášeních pro LN popírají jakékoliv nekalé jednání a řadí se do skupiny těch, kdo off shore struktury využívají legálně.
„Manželé Kellnerovi mají na Britských panenských ostrovech majetek a podnikatelské aktivity (převážně nemovitosti) pocházející z období, kdy tam dlouhodobě pobývali. Tento majetek je tedy logicky spravován společnostmi, které byly založeny a fungují na Britských panenských ostrovech,“ zdůvodnil mluvčí Kellnerovy skupiny PPF Radek Stavěl, proč je jméno jeho šéfa a jeho manželky Renáty mezi těmi, která zveřejnil web Investigace. cz. Právě jeho autoři se na akci mezinárodního novinářského konsorcia podíleli.
Jména českých politiků oproti tomu, co se dá v datech z Panama Papers dohledat o světových státnících, povážlivě chybějí |
I Křetínský se v datech Mossack Fonseca objevil kvůli nákupu „dovolenkové záležitosti“. „Koupil jsem firmu, která byla vlastníkem lodi, již jsem kupoval. Původní majitel to tak chtěl a loď má díky tomu i původní vlajku. Logicky je většinu času v Karibiku. Žádné daně jsem nezkrátil a nikdy jsem vlastnictví neskrýval,“ napsal LN Křetínský, který je předním hráčem na energetickém trhu a majitelem fotbalové Sparty.
Jména českých politiků však oproti tomu, co se dá v datech dohledat o světových státnících, povážlivě chybějí. „Čeští politici jsou velmi mazaní. Zatímco v Rusku nebo v Číně jim nevadí oslovovat podobné firmy, jako je Mossack Fonseca, napřímo a podepisovat dokumenty, čeští politici se často schovají za akcie na doručitele a neoslovují nikoho přímo, posílají prostředníky,“ popsala pro LN Pavla Holcová z Českého centra pro investigativní žurnalistiku, které provozuje web Investigace.cz.
Linky se ale najít dají. Některé indicie směřují k někdejším exponentům ústecké ODS – Patriku Oulickému a Alexandru Novákovi. Offshoreové struktury pak mohly být zástěrkou některým politikům na poli solárního byznysu. Firmy a podnikatelé z této branže se totiž v datech z Panamy objevují velmi často.
Praní špinavých peněz a daňové únikyStačí zadat do vyhledavače Google heslo „založit offshore“ a jen v češtině narazíte na bezmála 20 tisíc výsledků vyhledávání. Pár kliknutí myší, a pokud na to máte, můžete snadno „odklonit“ své peníze do jednoho z mnoha daňových rájů. Například do Panamy, Belize nebo na Kajmanské ostrovy. „V této kancelářské budově není nic jiného než jen 20 tisíc poštovních schránek. Slouží místním offshorovým firmám, které jsou řízeny na dálku ze zahraničí,“ popisuje moderátor v nedávném dokumentu britské televize BBC o daňových rájích, která se věnovala právě Kajmanským ostrovům. Ty jsou ale jen jednou z podobných destinací, kam podnikatelé ukrývají své zisky. Kolik peněz takovými místy proteče, není možné říci. Dva roky stará analýza společnosti Boston Consulting Group odhadla jmění offshorových společností na osm bilionů amerických dolarů. Konkurenční McKinsey zase na 21 bilionů. Důvod ukrývání peněz Proč do daňového ráje ukrýt peníze? Ten nejlogičtější důvod se samozřejmě nabízí. Většina z asi 50 států a území, které bývají zahrnovány do seznamu offshore destinací, mají pro firmy velmi nízkou, až nulovou daňovou sazbu. Pokud podnikatel přesune své aktivity například z Prahy do Belize za tímto účelem, možná nejedná tak docela eticky, ale naprosto legálně. Potíž je, že působení v daňových rájích souvisí většinou také se stoprocentní anonymitou. A kdo se skrývá, mívá k tomu obvykle dobrý důvod. „Samotný fakt, že společnost sídlí v jedné z těchto zemí, neznamená, že je zapojena do nelegálních daňových úniků či rovnou do praní peněz. Je ale třeba mít se na pozoru,“ píše se v knize Johna Madingera, známého odborníka na praní špinavých peněz. Mossack Fonseca, známá společnost se sídlem v Panamě, kolem níž se točí současný skandál, poskytovala podobné společnosti podnikatelům na klíč prostřednictvím rozsáhlé mezinárodní sítě poboček a smluvních partnerů. Zkontaktovat ji nebylo těžké. A to ani z Česka, kde k ní měli blízko lidé stojící za zkrachovalou kampeličkou WPB Capital. Jednoduchý princip Princip byl jednoduchý. Jako zprostředkovatel Mossack Fonseca poskytla schránkovou firmu i se sídlem a lidmi, kteří figurovali v jejích orgánech. Zpravidla šlo o bílé koně, kteří podobnou úlohu hráli (a hrají nadále) ve stovkách až tisících společností po celém světě. Tyto firmy byly založeny zpravidla už předem, aby se mohly prokázat několikaletou historií. Skutečný vlastník je potom ovládal (či stále ovládá) za pomocí anonymních akcií na doručitele. Ty nejsou zapsané v žádném rejstříku. Vlastní je jednoduše ten, kdo je má zrovna v ruce. Většina daňových rájů navíc nemá rejstřík firem veřejně přístupný. Vyprat špinavé peníze potom není zrovna složité. Konkrétně v Panamě podle zjištění amerického úřadu vyšetřujícího mezinárodní obchod s drogami (INL) čistí peníze jak drogové kartely, tak některé skupiny spojené se světovým terorismem. A to je jen vrchol ledovce. Při praní peněz jde především o legalizaci zisků z trestné činnosti, aby se žádný úřad nemohl ptát, odkud pocházejí. Příkladem může být hypotetický byznysmen, který přišel k penězům prodejem drog nebo třeba v rámci kontroverzní privatizace. Nestačí jen založit offshorovou firmu, peníze se k ní musí dostat. To není tak jednoduché, jak se zdá. Kupříkladu české banky nahlašují každý vklad na pobočce převyšující částku tisíc eur. Nové centrum Čína Proto se obvykle posílají menší objemy peněz, ať už přímými vklady (pokud ukládá peníze více lidí, přezdívá se jim „šmoulové“), nebo pomocí plateb za fiktivní služby, například za poradenství. První krok máte v tuto chvíli úspěšně za sebou. Peníze jste dostali ze země na místo, kde na ně nikdo neuvidí. Jenže pak se musí dostat ještě zpět. Tady už nastupuje řada mechanismů. Některé z nich mají vyšetřovatelé věnující se podobným podvodům důkladně zmapované, jiné, pravděpodobně mnohem rozsáhlejší, zatím neznají. Může jít o fiktivní půjčku, kterou si místní společnost hypotetického podnikatele domluví s tou, kterou založil v daňovém ráji. Nebo o investici do legálního byznysu jako do kasina, nemovitostí nebo sportu. Postupné rozkrývání kauzy známé jako „Panama Papers“ zřejmě řadu dalších mechanismů poodhalí a následně nejspíš zaktivuje politiky, aby proti daňovým rájům výrazněji zabojovali. Nebo aby alespoň lépe „schovali“ vlastní vyvedené úspory. „Současný únik nebude mít výrazný dopad na offshore sektor,“ napsala v komentáři agentura GlobalData. Případ točící se kolem Mossack Fonseky zlomem být ani nemůže. Firma totiž není v oboru zdaleka jediná, a navíc uniklá data ukazují, že její význam postupně klesá. Stojí za to připomenout, že podle agentury AP s odvoláním na policejní vyšetřování a soudní dokumenty v Evropě i v USA se novým centrem pro praní špinavých peněz stává Čína. Tomáš Plhoň |
