Kauza Panamské dokumenty: Češi s delikátním povoláním

V Česku je česko-dánská podnikatelka Jana Lütken spojována s podnikatelem Ivem Rittigem. Lobbista sice popírá, že by ho bankéřka zastupovala, indicie tu však jsou. Jde například o firmu Cokeville Assets z Britských Panenských ostrovů. Tato společnost sloužila jako místo, kde se scházely peníze z různých obchodních případů a zakázek a odkud desítky milionů korun odcházely na účty dalších firem a podnikatelů.

Jméno Lütken se vynořilo v roce 2011. V uniklém dokumentu jde o smlouvu o spolupráci mezi Cokeville Assets a Rittigem. Jako ředitelka Cokevillu byla na papíře uvedena právě Lütken. Smlouvu v roce 2006 podepsali Rittig s dalším zástupcem karibské firmy Peterem Kmetěm ve švýcarském Zugu – domovském městě Lütken. Mimochodem: Rittigův blízký člověk Kmeť patří mezi její důležité spolupracovníky, znají se od počátku devadesátých let.

Další společnosti, v jejichž orgánech Lütken působila či působí, jsou spojené s kauzami v pražském dopravním podniku. Vedle zmiňovaného Cokevillu jde o rakouské firmy Kyrenia GmbH a Klymene GmbH či britskopanenskou Mavex Group Incorporated. Podílely se na dodávce marketingových služeb či na vývoji systému SMS jízdenek. O Lütken se v minulých letech mluvilo i na Slovensku. Její jméno figurovalo v miliardové kauze prodeje emisních povolenek neprůhledné firmě Interblue Group. Její jednatelkou byla Lütken. Případem se zabývaly slovenská a švýcarská policie i FBI.

Seychelská podnikatelka je manažerkou mezinárodní společnosti Northwestern Management Services Limited, která se zabývá zakládáním offshorových struktur v Belize, Hongkongu či na Mauriciu a Britských Panenských ostrovech. Jméno Payetové lze najít i v českém obchodním rejstříku u několika firem. Její nejvýznamnější českou stopou ale bylo angažmá u miliardáře Luboše Měkoty, který v roce 2013 podlehl srdeční příhodě na golfovém hřišti.

Pro někdejšího spolumajitele Mostecké uhelné společnosti (MUS) Payetová v Panamě spravovala offshorovou firmu Edwards Consulting. Do ní Měkota v době vyšetřování privatizace mosteckých dolů ukryl část svého bohatství. Uhlobaron však své peníze chtěl „protáčet“. Z uvedené panamské společnosti proto miliony korun putovaly do švýcarské banky Credit Suisse, která je ve formě úvěru odeslala dále do konkrétních projektů. V České republice šlo například o společnost Rezidence Kavčí Hory.

Po Měkotově smrti firma vlastnící „dům s dírou“ na Kavčích horách spadla do insolvence. Payetová v ní stojí na straně uhlobaronových pozůstalých a vystupuje proti Credit Suisse. „Naše firma Edwards byla součástí struktury, která vznikla pod dohledem Credit Suisse. Ta svým VIP klientům umožnila vytvořit systém výhodný z hlediska daňových povinností a optimalizace zisků po celém světě,“ uvedla Payetová před dvěma lety u notáře. Podle ní banka dluží Měkotově panamské schránce 1,3 miliardy korun.

Její otec je slavný mezi tuzemskými finančníky. Privátní bankéř Camillus Braxator stál u kariérních počátků slovenského miliardáře a spolumajitele česko-slovensko-čínské skupiny J&T Patrika Tkáče. Stejně jako její otec má Irena Braxatorová vztah k Panamě. Zájemce o problematiku panamských nadací může zaujmout její kniha Fundamental Principles of Panamanian Foundations.

Nejzajímavější stopou činnosti Braxatorové je však Rusko. Známý právník a protiputinovský aktivista Alexej Navalnyj ve svém blogovém příspěvku v roce 2013 napsal, že Braxatorová je majitelkou kyperské firmy Quetar Consultants. Ta se podle Navalného má podílet s Ruskými drahami a petrohradským regionem na kontroverzním projektu přístavu v Petrohradě.

Náplní firem Nordic Victory a Braxton Invest bylo zakládání firem „na klíč“. Čelnými představiteli byli Zuzana Herichová, Brenda P. Cocksedgeová a Petr Malivánek. Jeho v archivech najdeme v kauze pádu kampeličky WPB Capital. Malivánek byl uváděn jako člen vedení skupiny WPB.

Herichová „proslula“ na Slovensku v případu elektronického mýta, byla jednou ze zakladatelek poskytovatele, firmy Ibertax. Rovněž zakládala společnost Pura Vida, která v roce 2010 koupila bývalý vládní zámek v Kolodějích. Transakce byla připisována miliardáři Tomáši Chrenkovi. O Cocksedgeové se před lety hovořilo v případě SMS jízdenek pro pražský dopravní podnik. Její Nordic Victory byl u začátků dodavatele – firmy Crowsnest.

Nebýt whistleblowera, který vynesl novinářům miliony dokumentů o klientech a podnikání panamské společnosti Mossack Fonseca, zůstali by její zakladatelé Jürgen Mossack a Ramón Fonseca Mora světu neznámými, a tím pádem nenápadnými panamskými prominenty.

Jejich firmě, která patří do pětice největších zřizovatelů struktur v daňových rájích na světě, se po desetiletí dařilo držet v ústraní, přestože jejími klienty byli ostře sledovaní lidé včetně brutálních narkobaronů. Až do vypuknutí kauzy označované Panama Papers, v níž se provalilo, jak světoví státníci, byznysmeni či sportovní i herecké celebrity ulívají do daňových rájů miliardy dolarů, byl profil obou pánů „spořádaný“ s několika drobnými pikantériemi.

Stvoření monstra

Starší z nich – Jürgen Mossack – se narodil v Bavorsku v roce 1948 a pikantní na něm až doposud byl jen osud jeho otce. Ten byl nízko postaveným důstojníkem nacistických oddílů SS. Po válce, když se i s rodinou odstěhoval do Panamy, nabídl své služby Američanům – konkrétně výzvědné službě CIA. Jürgen vystudoval mezitím úspěšně práva a odešel na dvouletou zkušenou do Londýna.

Po návratu v sedmdesátých letech založil svou firmu na právní poradenství právě při správě majetku velmi dobře zajištěných zákazníků, která později zfúzovala s Fonsekovou společností a vytvořila počátkem osmdesátých let dnes již světově proslulý podnik Mossack Fonseca. Jako renomovaný právník patří Mossack, mimo jiné majitel soukromé helikoptéry, jachty nebo sbírky zlatých mincí, mezi panamskou smetánku a v uplynulých letech byl třeba součástí expertního orgánu na zahraniční vztahy.

Panamský rodák Fonseca je o čtyři roky mladší. V mládí byl idealistou a chtěl dle svých slov „měnit svět“. Dokonce pracoval i v Ženevě pro OSN. Tuto svou idealistickou stránku zřejmě vybíjí ve své literární tvorbě – a nejde mimochodem o nějaký brak, je za své romány dvojnásobným držitelem nejstarší panamské literární ceny. Své ambice pak realizuje i v politice. Patří k pohlavárům vládní strany Partido Panamista prezidenta Juana Carlose Varely, kterému byl i blízkým poradcem.

Po skandálu brazilské pobočky své firmy, která se připletla do kauzy praní špinavých peněz, ale z této role raději minulý měsíc odstoupil. Jak sám přiznal, časem se z něho ale stal materialista, který pečuje o blaho své rodiny. S Mossackem pak od počátku soustředěně pečují o blaho svých klientů. Jak kdysi v Německu narozený partner Mossack Fonseky prohlásil, jejich spojením v osmdesátých letech „stvořili monstrum“. Monstrum, které v podstatě řadu daňových rájů vynalezlo.

Ostrov Niue

Ve druhé polovině osmdesátých let totiž pro své zákazníky objevili kouzlo Britských Panenských ostrovů. Ráje s anonymními akciemi, daňovou svobodou a absolutní diskrétností. Podle uniklých dokumentů, které Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) zpracovávalo více než rok, v této „zemi zaslíbené“ mělo své sídlo přes sto tisíc firem, které Mossack Fonseca pro své klienty stvořila. Tedy přes 40 procent.

Ale nespoléhali jen na Karibik. V roce 1994 si sami stvořili svůj maličký ráj. Konkrétně na miniaturním ostrově Niue s méně než dvěma tisíci obyvateli, který patří do volného svazku s Novým Zélandem. Pomohli tamnímu národu vytvořit komplexní legislativu, a zajistili si tak na 20 let exkluzivní právo vytvářet na ostrově offshorové struktury.

Ostrovním úřadům navíc nevadily registrace v azbuce či čínských znacích, čímž se staly tamní služby vyhledávané ruskou a čínskou klientelou. Dospělo to až tak daleko, že zisk z aktivit Mossack Fonseky představoval pro ostrovní rozpočet až 1,6 milionu dolaru ročně, přičemž tamní vláda za rok spotřebuje asi dva miliony. Nic ale netrvá věčně a tuto „bonanzu“ panamským právníkům znepříjemnily americké daňové úřady natolik, že v roce 2003 tamní byznys v podstatě pro Mossack Fonseku přestal existovat.

Flexibilní podnikatelé

Panamští podnikatelé ale jsou velmi flexibilní. Z Niue se přesunuli na nedalekou Samou. A podobnou pružnost ukázali třeba v roce 2005, kdy i Britské Panenské ostrovy přestaly být tak „in“ – zrušily totiž anonymní akcie na doručitele. Zkrátka přenesli byznys zpět do Panamy, případně nabídli zájemcům, kterým se pevninský stát nelíbil, ostrovní Anguillu.

Jejich byznys narostl natolik, že firma zaměstnává na 550 lidí po celém světě. Má i svou českou větev s českou e-mailovou adresou. Navzdory tomu se pomalu smyčka kolem Mossack Fonseky utahovala. Na Britských Panenských ostrovech dostala firma v uplynulých letech několik pokut za porušení pravidel namířených proti praní špinavých peněz.

Po jejích aktivitách jde justice v USA a také německé úřady na její zaměstnance narazily při prověřování aktivit svých bank. Uniklé dokumenty jsou ale pro podnikání této panamské společnosti mnohem závažnější než jednotlivá vyšetřování po světě. Nedokázala totiž uhlídat důvěrná data svých klientů.

Adam Junek