Na konci května jsem napsal článek Pět limitů sdružování poptávky spotřebitelů pod jednu vlajku o ekonomických i právních nedostatcích hromadných aukcí o levnějších službách. Časopis dTest se rozhodl zachránit české spotřebitele a vyhlásit aukci mobilních tarifů, ve které jim sliboval supernízké ceny podpultových tarifů. Akce vzbudila zájem, sto tisíc uživatelů je vysoké číslo. Výsledek je ale neslavný. Přesně, jak se dalo očekávat.
V euforii vyvolané zájmem lidí o levnější ceny, který je ovšem všudypřítomný, opomněli organizátoři aukce několik zásadních faktorů, které odlišují jejich populistickou iniciativu třeba od supervýhodných tarifů pro zaměstnance ministerstva financí vyjednaných tehdejším ministrem Andrejem Babišem.
Naivní očekávání
Mezi velkoodběratelem služeb a aukční (překupnickou) platformou existují z hlediska ekonomiky i práva čtyři zásadní rozdíly. Za prvé, velkoodběratel představuje jedno účetní místo a jednu transakci, platforma sdružující sto tisíc zákazníků pak sto tisíc účetních míst a sto tisíc transakcí různého druhu. Za druhé, velkoodběratelem je jeden komunikační partner (jeden dopis, jeden email, jeden telefon), aukční platforma jich má stejně jako členů.
Na relevantní argumenty odmítali organizátoři akce slyšet a naivně očekávali, že se o čtyři vzorové tarify v této nevýhodné hře uspořádané za nerovných podmínek a podporované mediálním lynčem budou tradiční operátoři prát do roztrhání těla o své současné zákazníky, aby jim mohli nabídnout méně výhodné služby |
Za třetí, velkoodběratel má právní odpovědnost v případě neplacení závazků, aukční platforma žádnou odpovědnost nenese. A za čtvrté, velkoodběratel garantuje podpis smlouvy a využití služeb po dobu trvání smlouvy, aukční platformy negarantují nic. Ekonomické i právní důsledky, zejména na nákladové straně poskytovatele, jsou zřejmé.
Na tyto relevantní argumenty odmítali organizátoři akce slyšet a naivně očekávali, že se o čtyři vzorové tarify v této nevýhodné hře uspořádané za nerovných podmínek a podporované mediálním lynčem budou tradiční operátoři prát do roztrhání těla o své současné zákazníky, aby jim mohli nabídnout méně výhodné služby. (A na provizi dali vydělat instituci bez zjevných znalostí základních tržních principů, která je kritizuje 24 hodin denně sedm dní v týdnu).
Pečlivá analýza
Nestalo se tak a aukce „Chci levnější tarif“ skončila fiaskem. Účastníkem byl jediný virtuální operátor, který zjevně nemá co ztratit. Skutečně „neočekávané“. Ještě si navíc počkejme, kdy bude schopný tarif spotřebitelům nabídnout, protože nastavení všech podmínek diktovaných aukčními podmínkami bude zcela jistě představovat systémové úpravy.
Pokud budeme chtít dosáhnout „levnějších cen jako v zahraničí“, nesmíme povrchně analyzovat jen výstup trhu, ale pečlivě i jeho vstup a zákony umožňující působení reálné či potenciální konkurence, a zejména byrokratického regulátora |
S několika účastníky projektu jsem hovořil, očekávali zázrak, nyní jsou zklamaní, protože u svého operátora mají o dost výhodnější podmínky. Nyní aspoň o trochu lépe rozumějí tomu, co svým studentům tvrdím mnoho let – sektorový regulátor by sice rád podporoval inovace do kvalitnějších služeb za levnější ceny, ale dělá to paradoxně tím, že spoléhá na jejich zrození v troskách existujícího trhu, který svými regulačními zásahy úspěšně ničí.
Pokud budeme chtít dosáhnout „levnějších cen jako v zahraničí“, nesmíme povrchně analyzovat jen výstup trhu, ale pečlivě i jeho vstup a zákony umožňující působení reálné či potenciální konkurence, a zejména byrokratického regulátora. Nezapomeňme totiž, že i hrozba vstupu potenciálního konkurenta na trh může mít pro spotřebitele stejné pozitivní důsledky, jako by na trhu již působil. A nezapomeňme ani, že vstupenky na tuto hru nerozdávají operátoři, ale Český telekomunikační úřad...
