Město je jedním z největších a nejvýznamnějších výtvorů lidské civilizace. První osady zasazené bezprostředně do přírody ještě byly univerzální, veškeré aktivity nezbytné z hlediska reprodukce existence v nich byly přítomny současně. S nástupem sídelní formy městského typu se však odehrála také specifická dělba práce týkající se všech lidských činností a zároveň jejich nevyhnutelná vzájemná redukce.
Města se postupně stala centry čím dál komplexnějších a zároveň stále specializovanějších procesů týkajících se koordinace společnosti, organizace hospodářství, administrativy, obrany a udržování pořádku. Díky specifické nové dělbě práce byly tyto funkce stále více koncentrovány do měst, čímž o ně logicky přicházel „venkov“, jehož čím dál výlučnějším, ba dokonce po jisté době jediným úkolem bylo zemědělství, které bylo ve městech naopak stále neúčelnější.
Námezdní otročení rolníků
Způsob organizace existence v duchu tradiční sakrality ovšem i po této dělbě práce stále zachovával přírodou danou organičnost, organický vztah města a venkova. Tok materiálů a informací mezi městem a venkovem, stejně jako vnitřní vztahy organického sakrálního města byly pro jejich obyvatele nadále transparentní a kontrolovatelné.
Rolníci byli připraveni o své materiální, ale především duševní a duchovní vlastnictví, aby se z nich následně stali nuzáčtí štvanci, kteří nemají jinou možnost než námezdně otročit v městských manufakturách. Sakrální zemědělství se tak dostalo do područí desakrálního principu zisku. |
Modernita západního typu ovšem spolu s řadou dalších věcí radikálně změnila i tento komplexní a organický vztahový systém. Ve skryté hloubkové struktuře této transformace se začal vytvářet model organizace bytí založený na prostorově-mocenském násilí, které dodnes – a dokonce čím dál více – určuje náš život.
Nejprve prostorově-mocenského násilí brutálně změnilo mechanismy fungování venkova. Dominující historiografie pro tento proces používá eufemisticky zkreslující metapojem „původní akumulace kapitálu“. Ve skutečnosti však byl rozbit tisíciletý řád rolnické společnosti. Rolníci byli připraveni o své materiální, ale především duševní a duchovní vlastnictví, aby se z nich následně stali nuzáčtí štvanci, kteří nemají jinou možnost než námezdně otročit v městských manufakturách. Sakrální zemědělství se tak dostalo do područí desakrálního principu zisku.
Zásobárna pracovní síly a sklad surovin
Neorganické moderní město je pouze zásobárnou pracovní síly a skladem surovin, ve které je vše podřízeno jediné podstatě – aby byly veškeré „výrobní činitele“ neustále po ruce kapitálovým strukturám, jež město a současně celý způsob organizace ovládají. V zájmu snížení transakčních nákladů, a potažmo s tím zvýšení zisku je proto třeba nacpat všechno na co nejmenší fyzický prostor. Právě to vede v rozhodující míře k nelidským životním podmínkám, špíně, chaosu a anarchii, které jsou pro neorganické město moderní doby typické.
Neorganické moderní město je pouze zásobárnou pracovní síly a skladem surovin, ve které je vše podřízeno jediné podstatě – aby byly veškeré „výrobní činitele“ neustále po ruce kapitálovým strukturám, jež město a současně celý způsob organizace ovládají |
V historickém smyslu chápaný rolník, který kdysi disponoval univerzálním věděním a byl v bezprostředním vztahu s přírodou, a díky tomu ve své existenci autonomní, se stává bezvýznamnou a naprosto bezmocnou součástkou gigantické mašinerie, asi jako Charlie Chaplin ve filmu Moderní doba. Jedinou použitelnou vlastností pracovních a konzumních tvorů obývajících města je tudíž dokonalá, mechanická poslušnost.
„Vodítko“, na kterém jsou obyvatelé měst den co den voděni, nebo spíše jehož pomocí jsou denně podváděni, je tedy nejen nezbytnou součástí moderní městské existence, ale přímo jejím určujícím prvkem, za kterým se skrývá „prvotní hřích“ systému prostorově-mocenského násilí. Jedinou funkcí těchto tvorů je totiž bezmezně sloužit mechanismu vymyšlenému a řízenému „neviditelným vrchním konstruktérem“ či snad spíše „vrchním destruktérem“ neorganického moderního města, založeného na snaze maximalizovat produkci zisku.
