Velká obhajoba příběhů

Vždy jsem miloval příběhy, ale když jsem se stal ekonomem, přestal jsem jim důvěřovat, píše ekonom Mihir Desai ve své knize The Wisdom of Finance: Discovering Humanity in the World of Risk and Return (Moudrost finančnictví: Odhalování lidskosti ve světě rizika a návratnosti). Nyní tuto chybu napravuje.

Desaiova kniha je velkou obhajobou příběhů a ukázkou jejich síly. Je pádnou odpovědí všem ekonomům, kteří se schovávají za složité matematické vzorce, jimiž se snaží vysvětlit složitost lidského ekonomického jednání. Desai na to jde jinak, ekonomické pojmy vysvětluje na příkladu literárních a jiných uměleckých děl.

Finance a lidskost

O dluhu a pákovém obchodování nechává mluvit Shakespearova Kupce benátského či slavné dílo britského spisovatele Kazua Ishigura Soumrak dne. Pojem riziko vykládá Desai čtenářům na výňatcích z díla filozofa Charlese Sanderse Peirceho či básníka Wallace Stevense. Když má objasnit, jak funguje pojištění, sáhne k pasážím Pýchy a předsudku Jane Austenové, v nichž britská spisovatelka popisuje různé manželské strategie. Kdo by se chtěl poučit o fúzích, má se zase podle Desaie podívat na film Podnikavá dívka.

Podle Desaie je jednou z největších chyb moderního světa hluboká propast mezi uměním a vědou, mezi humanitními vědami a světem financí. Na jedné straně tato průrva zabraňuje finančníkům pochopit společenský kontext, v němž působí, na druhé kvůli ní humanitně vzdělaní lidé nechápou, jak moc finance hýbou světem.

„Mnozí nedůvěřují trhům, zejména pak trhům finančním, protože se domnívají, že jsou nepřátelské vůči lidskosti. Možná je to ale úplně obráceně. Možná jsou finance s naší lidskostí spojeny velmi těsně,“ píše Desai.

Snad časem…

V možná nejpodstatnější pasáži se Desai snaží objasnit, proč občas finančnictví způsobuje tolik škody. Odmítá myšlenku, že by snad bylo od základu špatné a lidé v něm působící nutně zlí, hamižní a zákeřní. Jádrem všeho je podle něho skutečnost, že finančnictví je na rozdíl od většiny ostatních oborem, ve kterém dostávají lidé okamžitě zpětnou vazbu, zda si v něm vedou dobře, nebo špatně. A jestliže si vedou dobře, je velmi snadné stát se arogantním a chamtivým.

„Finančnictví může v lidech, kteří se mu věnují, vybudit neukojitelné touhy,“ píše Desai. Jediným způsobem, jak tyto touhy zkrotit, je znovu se naučit umění skromnosti a pokory. Tyto ztracené hodnoty mohou podle Desaie finančníci koneckonců hledat právě v literárních dílech. Tak snad časem najdeme na stolech bankéřů více Jane Austenových a Shakespeara. A na stolech humanitně vzdělaných lidí by Financial Times také čas od času neuškodily...