Stíhací letoun blížící se k Česku se stále nachází nějakých 400 kilometrů od našich hranic, čeští vojáci už ale vědí, o jaký typ letounu se jedná, a je jim známo, zda se pohybuje v průzkumném módu, nebo se chystá k útoku. To vše díky unikátnímu pasivnímu sledovacímu systému, kterým vojáci disponují.
Česká armáda je v tomto ohledu naprostou světovou špičkou. Těží přitom ze zhruba padesátileté tradice vývoje těchto unikátních systémů, kterou založila Tesla Pardubice a v níž pokračuje společnost ERA. Do povědomí lidí vešly jejich systémy pod dívčími jmény Ramona, Tamara či Věra.
Hlavní výhodou pasivních sledovacích systémů, jako je nejnovější Vera NG, je, že na rozdíl od radarů nic nevysílají, a tak jsou těžko vystopovatelné. Obecně se uvádí, že v konfliktu má radar životnost jen dvacet minut. Do té doby jej protivník lokalizuje a zničí. Vera NG má v tomto ohledu nespornou výhodu, objevit ji jde v podstatě jen vizuálně. A maskovat ji lze velmi snadno. Když Veru umístíte na sloupy mobilního operátora, kde je množství dalších antén, nemůžete ji v podstatě najít.
Ona si vás zato najde snadno, a to i když radary nevidí nic. Jak je to možné? Zjednodušeně řečeno, radar vždy musí vysílat vlny, které se k němu od nějakého objektu odrazí zpět. Když se kvůli úpravě povrchu letadla nebo jeho tvaru zpět neodrazí, je radar slepý. Pasivní sledovací systémy, které produkuje pardubická společnost ERA, ale fungují na jiném, unikátním principu: objekt dokážou vysledovat na základě signálů, které vysílá. Přičemž moderní letouny nějaké vysílají v zásadě neustále. Vera NG pak dokáže poznat, nejen co daný objekt vysílá, ale především typ onoho objektu, a to s fascinující přesností. Lze ji použít nejen na vzdušné, ale i pozemní či námořní cíle.
ERA má navíc ve vývoji ještě vylepšený produkt – takzvané systémy pasivní koherentní lokace, které ke svému fungování ani nepotřebují, aby letadlo něco vysílalo. Stačí jim přítomnost elektromagnetického prostředí. Systém například naladí na síť rozhlasových vysílačů, a pak stačí, když letoun ve vzduchu naruší homogenitu pole těchto vysílačů, rádiové vlny se od něj odrazí a systém ihned identifikuje jeho pozici. Pardubická ERA v současnosti patří k firmám, které vyvíjejí a produkují to nejlepší, čím se český zbrojní a obranný průmysl může pochlubit. Ale není zdaleka sama.
Lehkost v rukou
Již dlouhá léta dělá českému zbrojnímu průmyslu v zahraničí dobré jméno Česká zbrojovka Uherský Brod, jejímž hlavním oborem je výroba ručních palných zbraní. Jak se chlubí generální ředitel firmy Lubomír Kovařík, odborníci společnost řadí mezi deset největších výrobců ručních palných zbraní na světě.
Hlavní výhodou pasivních sledovacích systémů, jako je nejnovější Vera NG, je, že na rozdíl od radarů nic nevysílají, a tak jsou těžko vystopovatelné. |
Zbrojovka je známá svou výrobou pistolí, ale také útočných pušek, jako je třeba nejnovější typ BREN 2. Mezi její hlavní výhody patří její nízká váha, jen necelé tři kilogramy (BREN 2 je o kilogram lehčí než předchozí varianta), i to, že umožňuje jednoduchou výměnu hlavně nebo změnu ráže. O tom, že to v Uherském Brodě dělají dobře, svědčí i fakt, že na BREN 2 přezbrojuje jedna z nejlepších protiteroristických jednotek francouzského četnictva GIGN.
Velmocí ve vzduchu
Zavedenou světově známou českou značkou ve zbrojním průmyslu je i výrobce letadel Aero Vodochody. Podle prezidenta a výkonného ředitele Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiřího Hynka by k top produktům českých zbrojařů měl patřit nový letoun firmy L-39NG.
ERA má navíc ve vývoji ještě vylepšený produkt – takzvané systémy pasivní koherentní lokace, které ke svému fungování ani nepotřebují, aby letadlo něco vysílalo. Stačí jim přítomnost elektromagnetického prostředí. |
„Zatím je ve fázi vývoje. Cvičný L-39 je ale v řadě zemí již zavedený a velmi dobře se osvědčil. Viděl jsem technické parametry nové verze L-39NG a myslím, že by tento letoun mohl Česku garantovat, že se v této oblasti stane opět leteckou velmocí,“ říká Hynek. Představitelé společnosti by rádi v příštích letech dodali stovku těchto nových letadel. Smlouvy s prvními dvěma zákazníky by mohly být podepsány na přelomu roku.
Podle Hynka lze (pro mnohé překvapivě) hodnotit jako velmi úspěšný produkt i L-159: „Ač byl tento letoun často zatracován a mediálně pomlouván, v momentu, kdy byl nasazen v Iráku, se ukázalo, že ve své kategorii je to nejlepší podzvukový bitevník. Dobytí Mosulu a jiné operace v Iráku by bez nasazení L-159 byly mnohem obtížnější.“
Bez řidiče
Mezi zbrojaře s dlouholetou tradicí patří i podnik VOP z Šenova u Nového Jičína, kde se vyrábějí obrněná vojenská vozidla. K nejnovějším produktům patří bezosádkové robotické vozidlo TAROS, vhodné pro bojovou a logistickou podporu jednotek v obtížném a rizikovém prostředí. Dokáže převážet náklady, zbraňové systémy nebo třeba i zraněné vojáky.
Světovou špičkou je Česko i ve vývoji a výrobě radiolokátorů. Úspěšná je kupříkladu pardubická společnost Retia, jež v současnosti vyvíjí malý, mobilní radiolokátor RAS. |
Ovládá ho buď operátor pomocí joysticku a obrazovky, ale navigace může probíhat i pomocí družic a laserů. Laserové senzory totiž dokážou vytvořit jednoduchý 3D model okolí v trase pohybu vozidla, dokážou včas odhalit objekty, které by vozidlu překážely, a vůz buď zastaví, nebo zabezpečí, že se překážce vyhne. Díky kombinaci gyroskopů a akcelerátorů, které podávají informace o zrychlení a orientaci v prostoru, dokáže vozidlo jet, aniž by se muselo spoléhat na externí zdroje informací. Pohánějí je elektromotory, díky kterým může ujet 30 až 50 kilometrů v závislosti na terénu a také na tom, jak moc je naloženo.
Zaměřeno (nejen) na drony
Světovou špičkou je Česko i ve vývoji a výrobě radiolokátorů. Úspěšná je kupříkladu pardubická společnost Retia, jež v současnosti vyvíjí malý, mobilní radiolokátor RAS, který je unikátní v tom, že dokáže detekovat pohyby jak pozemních, tak vzdušných cílů. Soustředí se přitom na nízko letící objekty, typicky tedy dálkově řízené drony. Ve vývoji má i vylepšenou verzi svého malého radaru, který dokáže skrz zeď detekovat i minimální pohyb osob. Používat se může například u zásahových jednotek nebo se hodí záchranářům při zemětřesení při hledání zavalených lidí.
Konečně je pak zde řada menších, nenápadných společností, které jsou nicméně světově konkurenceschopné. Patří k nim třeba firma Oritest, jež se specializuje na vývoj a následnou výrobu jednoduchých detektorů toxických chemických látek, především těch používaných v boji. S partnery z několika zemí se mimo jiné podílela i na vývoji unikátního průzkumného vozidla, které dokáže detekovat chemické látky až na vzdálenost několika kilometrů.
