Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Omán vábí turisty. Nechce už spoléhat na ropu

  10:22
Omán teď řeší, jak výrazně snížit svou závislost na černém zlatu. Kromě zavádění daní má i další možnosti. Jednou z nich je i podpora turismu.

Salalah, Omán. foto: Pavel Hrbek

Mezinárodní letiště v ománském hlavním městě Muskatu nevypadá jako zrovna brána do země s obrovským turistickým potenciálem. I z docela velkého letadla, jakým je Boeing 787 Dreamliner, musíme na letišti v Muskatu vystupovat na plochu do autobusu. Důvodem není, že by místní aerolinky Oman Air chtěly šetřit na letištních poplatcích. Terminál v Muskatu jednoduše nic jiného neumožňuje, nástupní mosty tu zcela chybějí. Místní letiště celkově vypadá spíš jako lehce zanedbané vlakové nebo autobusové nádraží lokálního významu než jako terminál, kudy projdou miliony pasažérů ročně. V roce 2016 jich bylo přes dvanáct milionů a v posledních dvou letech počet přepravených stoupal o necelé dva miliony lidí ročně. Jen pro porovnání, pražské letiště odbavilo v roce 2017 téměř 15,5 milionu cestujících.

Ománské plány jsou ale mnohem ambicióznější. Zanedlouho by do země mělo létat i více než 20 milionů pasažérů a je tu výhled na další zdvojnásobení. To samozřejmě se současným terminálem nejde. Před lety proto v Muskatu začali s budováním zbrusu nového terminálu, který je aktuálně v podstatě dokončen, ale prochází ještě postupnými testy. A tak se zdá, že jinak roky odkládané a komplikované spouštění terminálu by nakonec mohlo přijít letos. Už 24. prosince odletěl z nového terminálu první testovací let s 200 pasažéry na palubě.

Letadlo udělalo půlhodinový okruh a s pasažéry se zase vrátilo. Teď provozovatelé postupně plánují další a další testy, kterých by se mělo zúčastnit až 17 tisíc dobrovolníků. Moderní terminál, který přebere funkci od toho nynějšího, má mít zpočátku kapacitu zmíněných 20 milionů pasažérů a s navrženým dalším rozšířením může kapacita růst až na 48 milionů cestujících.

Velká výzva

Nové letiště má být jedním z mnoha nástrojů, které pomohou do Ománu přilákat doslova davy turistů. Podobně plánuje státní společnost OAMC i nový terminál ve městě Salalah na jihu země. Proč? Podpora turismu má být jednou z cest, jak se chce Omán zbavit své zásadní závislosti na ropě. Podobně jako v řadě zemí Zálivu i v Ománu se podílí ropný průmysl na HDP země téměř polovinou, což je v dobách nízkých cen ropy problém. Vláda země v čele se sultánem Kábúsem počítá s tím, že do roku 2020 by měl podíl petrolejářského průmyslu na HDP klesnout na úroveň zhruba 30 procent. Počítají přitom se stagnujícími cenami ropy, takže to znamená, že razantní růst by měly zaznamenat jiné obory ekonomiky.

Omán má na čem stavět. Jeho krásy jsou především mezinárodními turisty zatím neobjevené, přičemž potenciál je tu obrovský.

Ty samozřejmě nemohou z ničeho nic vyrůst do obřích rozměrů, takže diverzifikace ománské ekonomiky je především otázkou rozvoje dlouhé řady oborů. A jedním z nich by měl být právě turismus. Podle údajů organizace World Travel & Tourism Council tvořil turistický ruch v roce 2016 zhruba 3,2 procenta. Pro porovnání, podíl okolo tří procent HDP má turismus dlouhodobě i na české ekonomice. Zásadní nárůst tedy bude pro Omán velkou výzvou. Vládní představou je, že už v roce 2020 bude podíl turistické ekonomiky na HDP země zhruba pětiprocentní.

Omán má na čem stavět. Jeho krásy jsou především mezinárodními turisty zatím neobjevené, přičemž potenciál je tu obrovský. Ročně teď do Ománu jezdí asi dva až tři miliony zahraničních návštěvníků, do Česka jich přijede přes 30 milionů ročně. Rozlohou je přitom Omán oproti České republice asi čtyřikrát větší, zatímco počtem obyvatel méně než poloviční.

Potenciál by tu byl…

Rozlehlá, a přitom tak trochu liduprázdná země ovšem není jen nějakým „pouštním královstvím“ a pro turisty má spoustu lákadel. U nich je ale při návštěvě vidět jasný kontrast mezi obrovským potenciálem a v podstatě neexistující turistickou infrastrukturou. I proto je právě teď Omán úžasným místem, kde turisté mohou poznávat autentický, nezkažený obraz země.

Oproti téměř nekonečné aglomeraci, kterou dnes Muskat je, je staré centrum jen maličký cíp, kde turista zvládne většinu atrakcí obejít za jedno dopoledne. Je to ovšem dáno i tím, že zatím tu turisty na moc místech příliš nevítají.

Stačí zavítat do centra starého Maskatu, a onen kontrast je téměř všudypřítomný. Oproti téměř nekonečné aglomeraci, kterou dnes Muskat je, je staré centrum jen maličký cíp, kde turista zvládne většinu atrakcí obejít za jedno dopoledne. Je to ovšem dáno i tím, že zatím tu turisty na moc místech příliš nevítají, a kdo nechce navštěvovat muzea, musí si vystačit jen s vnější prohlídkou místních staveb. Třeba impozantní palác Al Alam se zlato-modrou fasádou je veřejnosti uzavřen. Přitom slouží jen při královských ceremoniích a po většinu roku není využíván. Doslova po stranách paláce stojí pevnosti Al Mirani a Al Jalali, které rovněž vizuálně zaujmou, ale opět přístupné turistům nejsou. Stále je totiž využívá armáda.

Druhou turistickou částí starého města je přístav v oblasti zvané Matrah jen asi tři kilometry od paláců. Tohle je nejspíš ten pravý původní Muskat, místní súk je jedním z tradičních arabských tržišť bez příkras. Ale i zde vládnou nabídce suvenýrů pro turisty „indické“ šátky a další neautentické zboží. Opravdovou historii je třeba v Ománu hledat jinde, vždyť i ten palác „dole“ ve městě pochází z roku 1972.

I nové město je k turistům tak trochu macešské. Obří mešita sultána Kábúse jim sice přístupná je, ale jen do jedenácti hodin dopoledne, pak sem smějí jen muslimští věřící. Otevírací dobu si přitom turista musí zjistit z různých on-line zdrojů, na místě u vstupu pro veřejnost není ani cedule, která by na režim upozorňovala. Ostrý kontrast s mešitou třeba v Abú Dhabí v sousedních Spojených arabských emirátech, která je vlastně jen turistickým lákadlem a davy sem proudí kdykoli. Přitom obě mešity vznikly po roce 2000, jen ta v Muskatu je méně výkladní skříní bohatství své země a více tím opravdovým svatostánkem, kde se snoubí monumentální architektura s určitou pokorou.

Historie i úchvatná příroda

Milovníci historických staveb si na své přijdou na jedné z mnoha ománských pevností. Jen je třeba si opět dopředu zjistit, kdy a jak je která otevřená. Třeba ta malá na sále přímo nad promenádou u přístaviště ve starém Muskatu prošla očividně nedávno rekonstrukcí, je u ní i nové parkoviště se zázemím a toaletami. Jenže v době naší prosincové návštěvy bylo vše zatím zamčeno. Informace o tom, kdy sem turisty pustí, k dohledání nejsou.

Jedné malé zavřené pevnosti ale litovat netřeba, Omán jich nabízí desítky. K těm nejkrásnějším je samozřejmě potřeba vydat se pryč z hlavního města. Na severu země se nacházejí tři opravdu pozoruhodné pevnosti, které jsou do dvouhodinové dojezdové vzdálenosti od Muskatu. Jednou z nich je Nazvá, dvojice opravdu nádherných pevností al-Hazm a al-Rustak se nachází asi hodinu cesty na západ od hlavního města. Vstupné do těchto krásných míst stojí směšného půl riálu, tedy necelých třicet korun, a v obou se mohou turisté doslova ztratit na hodiny času.

Hory mohou být dobrým útočištěm v létě, kdy teploty v nížinách stoupají i přes čtyřicet stupňů – tady ve výšinách je podstatně chladněji a v zimních měsících, kdy je v Ománu hlavní turistická sezona, tu mohou být vrcholky pokryty i lehkou sněhovou pokrývkou.

Cestou k těmto místům návštěvník rychle zjistí, že Omán opravdu není jen pouštní stát. V obou případech totiž cesta vede podél pohoří Al Hadžar s nejvyšším vrcholkem Džabal aš-Šám, který se tyčí do výšky zhruba tří kilometrů. Impozantní pohoří několikrát cestou změní trochu styl krajiny v závislosti na tom, jak se v něm střídají různé druhy hornin a jak se na nich podepsala eroze. Hory mohou být dobrým útočištěm v létě, kdy teploty v nížinách stoupají i přes čtyřicet stupňů – tady ve výšinách je podstatně chladněji a v zimních měsících, kdy je v Ománu hlavní turistická sezona, tu mohou být vrcholky pokryty i lehkou sněhovou pokrývkou.

Dalším turistickým lákadlem jsou všemožná místní vádí. Krásná údolí s říčkami životadárné vody skýtají neuvěřitelné pohledy na přírodní krásy u nás neznámé. Do některých, jako je vádí Shab (asi hodinu a půl jízdy jihovýchodně od Muskatu) se lze dostat pěšky, jiná – jako třeba sousední vádí Tiwi – vyžadují, aby do nich turista dojel skutečným off-roadem (navoněná SUV nestačí). A lze tady bez problémů třeba stanovat, to je totiž v Ománu dovoleno v podstatě kdekoli.

Někdy při cestách touto zemí vlastně ani nic jiného než nocleh ve stanu nepřipadá v úvahu. V krásných vádí rozhodně hotely nenajdeme a i celkově je jinde než ve větších městech ubytovacích kapacit pomálu. Několik luxusních resortů najdeme na pobřeží, ale běžné plážové hotely pro méně majetné turisty jsou tu spíše výjimkou. To však může být jen otázkou času, až sem začnou jezdit větší kvanta lidí, nové resorty jistě přibudou.

Na druhou stranu, alespoň severní pobřeží Ománu není z hlediska krásy a pohodlí místních pláží zrovna tím pravým rájem na zemi, vypravovat se sem primárně za koupáním v moři se asi nevyplatí. Slouží ale například jako výborná základna pro potápěčské výpravy a další námořní výlety: život pod hladinou v Ománském zálivu je mnohem pestřejší než na plážích s převážně tmavým pískem. A na své si při pozorování delfínů či želv mohou přijít i ti, kdo se nepotápějí.

Otazník udržitelnosti

Otázkou samozřejmě je, jak tyto veškeré přírodní krásy Ománu dopadnou, až se na ně vrhnou skutečné davy turistů. Třeba ve zmíněném vádí Shab, kam se dá jít pěšky, je zatím i v sezoně provoz příjemný, cestou občas někoho potkáte a odhadem se sem denně vypraví stovky lidí. Jenže pokud by tudy měly proudit davy jako u nás po některých stezkách v létě na Šumavě nebo v Krkonoších, vlastně by to ani nešlo. Navíc by takové množství lidí místní ekosystém rychle zlikvidovalo a nejspíš by i ohrozilo existenci vádí coby zdroje pramenité vody.

Navíc, ochrana životního prostředí asi není zrovna tím, s čím by si zatím autority v Ománu lámaly hlavu. Třeba nárůst provozu v přístavech, který přinesl větší znečištění, se promítl do protestů veřejnosti. Ty ale byly potlačeny coby nelegální.

Navíc, ochrana životního prostředí asi není zrovna tím, s čím by si zatím autority v Ománu lámaly hlavu. Třeba nárůst provozu v přístavech, který přinesl větší znečištění, se promítl do protestů veřejnosti. Ty ale byly potlačeny coby nelegální a nezdá se, že by vedení sultanátu nářky alespoň nějak vyslyšelo. S tím obecně souvisí otázka lidských práv, která nejsou v Ománu na naší evropské úrovni, a tím, jak sem bude proudit víc a víc turistů, bude více místních klást autoritám řadu nepříjemných otázek.

S rostoucím množstvím turistů se samozřejmě může objevit také větší množství chytráků, kteří se je budou snažit „oškubat“. Zatím něco takového v Ománu rozhodně nehrozí, s tím, že by někde platily dvojí ceny nebo se třeba taxikáři snažili cizinci naúčtovat výrazně vyšší jízdné, jsme se nesetkali. Ománci jsou obecně velmi příjemní a vstřícní, navíc má země velkou výhodu z hlediska jazykové vybavenosti – téměř každý tu umí anglicky. A mimochodem, ve zprávě Světového ekonomického fóra se Omán umístil na čtvrtém místě žebříčku pro turisty nejbezpečnějších zemí, zatímco sousední Jemen patří v tomto žebříčku na samotný chvost.

Napjatý státní rozpočet

Omán má před sebou ale ještě mnohem víc změn než jen přeměnu v turistický ráj. Aby se ekonomika a státní rozpočet zbavily své závislosti na ropě, země například přestala dotovat benzin v běžné distribuční síti. Litr tu tak dnes vyjde zhruba na dvanáct korun, což je částka, která se odvíjí přímo od ceny barelu ropy.

Státní dluhopisy řadí například Standard & Poor’s do „odpadní“ kategorie BBB-. To a další potíže, kterým musí Omán čelit, se projevují i na hodnotě místní měny.

Dalším krokem má být zavedení DPH, na kterém se země tohoto regionu dohodly už před několika lety. Sousední Spojené arabské emiráty už DPH od 1. ledna 2018 zavedly, Omán na poslední chvíli tento krok odsunul na rok 2019. V průběhu letošního roku má nicméně přijít alespoň speciální daň na vybrané zboží: alkohol, tabák, energetické a slazené sycené nápoje a další.

Země bude podporovat také růst dalších oborů, jedním z pilířů se má stát logistika, čemuž odpovídají i intenzivní investice do místní dopravní infrastruktury. Země potřebuje také ozdravit veřejné finance, jen za prvních deset měsíců loňského roku byl státní rozpočet ve schodku 3,2 miliardy riálů, tedy asi 173 miliard korun.

Státní dluhopisy řadí například Standard & Poor’s do „odpadní“ kategorie BBB-. To a další potíže, kterým musí Omán čelit, se projevují i na hodnotě místní měny – stále platí za jednu z nejsilnějších na světě, ale její hodnota dlouhodobě spíše klesá. Pro turistu je to nicméně příznivá zpráva.