Rex Tillerson je „měkký“, je to „hromada želé“ a měl by být „vyhozen, jakmile k tomu nastane politicky příhodná chvíle“. Doslova těmito výrazy prý loni v říjnu argumentoval republikánský lobbista Elliot Broidy, když v soukromí jednal s prezidentem Trumpem. Broidy, pocházející ze židovských kruhů a lobbující za Spojené arabské emiráty (SAE), přitom sám popsal toto své přesvědčování prezidenta v e-mailu, který posléze poslal dalšímu zákulisnímu šíbrovi Georgi Naderovi, Američanu s libanonskými kořeny.
Když tuto uniklou komunikaci 5. března zveřejnila BBC, vyvolalo to jen omezenou pozornost. Když však byl 13. března Tillerson skutečně vyhozen, nabídla se samozřejmě myšlenka, že pro Trumpa nejspíš nastala ona „politicky příhodná chvíle“. Šéfa diplomacie odvolal prezident krátce poté, co oznámil svůj úmysl setkat se se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem, o čemž Tillerson cestující po Africe zjevně vůbec nevěděl a naopak razil přístup, že mají-li USA s KLDR jednat, musejí Korejci nejprve změnit své chování.
Broidy má na Emiráty rozsáhlé vazby – jeho bezpečnostní firma Circinus například za stovky milionů dolarů cvičí bezpečnostní složky v SAE a loni také u prezidenta lobboval za jeho „neformální“ schůzku s Muhammadem bin Zájid Ál Nahján, korunním princem Abú Dhabi a jedním z nevlivnějších strůjců vojenské politiky celých Emirátů. I Broidyho snaha podtrhnout koberec pod Tillersonovýma nohama tak naznačuje, že osudným mohlo pro ministra být, že se s prezidentem lišil v pohledu na mnohé otázky blízkovýchodní politiky.
Spory o Katar
Loni v červnu Saúdská Arábie a SAE spolu s Bahrajnem náhle vyhlásily blokádu svého nepoddajného souseda, Kataru, a to s argumentem, že tento malý emirát sedící na ohromných zásobách zemního plynu podporuje teroristy. Zatímco řada západních analytiků pozvedávala obočí nad tím, že takové obvinění přišlo zrovna ze Saúdské Arábie, mezi Bílým domem a ministerstvem zahraničí se začala rodit bezprecedentní roztržka.
Tillerson upozorňoval, že obchodněpolitická válka mezi důležitými spojenci Američanů poškozuje všechny, včetně USA. „Vyzýváme Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Egypt, aby zmírnily blokádu Kataru,“ prohlásil loni v červnu Tillerson s tím, že bojovat proti terorismu a jeho financování musejí všichni účastníci roztržky.
Trump se naopak postavil za Saúdskou Arábii, kterou už před tím během květnové návštěvy Rijádu (šlo o jeho první prezidentskou zahraniční cestu vůbec) pochválil za boj proti teroru, když zároveň za hlavní zdroj nestability regionu označil Írán. „Katar je bohužel historicky velmi důležitým sponzorem terorismu. (...) Je tedy na čase, aby s tím přestal,“ prohlásil Trump, aniž podobně zmínil roli Saúdské Arábie.
Nakonec vůbec nedošlo na Tillersonem prosazovaný usmiřovací summit a lobbisté napojení na konzervativní monarchie neochotné krizi uklidnit začali spřádat plány, jak nepohodlného ministra odstavit. |
Nakonec vůbec nedošlo na Tillersonem prosazovaný usmiřovací summit a lobbisté napojení na konzervativní monarchie neochotné krizi uklidnit začali spřádat plány, jak nepohodlného ministra odstavit. Mj. se začala objevovat i obvinění, že je „proíránský“ – zatímco totiž Tillerson tvrdil, že mezinárodní dohoda s Teheránem o omezení jeho jaderného programu výměnou za zrušení sankcí je přínosná, Trump a lidé z jeho nejbližšího okolí opakovaně mluvili o snaze dokument zcela torpédovat. Po odstavení Tillersona a jeho nahrazení tvrdým kritikem Teheránu, dosavadním šéfem CIA Mikem Pompeem, se také hned vynořily teorie, že teď už může Bílý dům dohodu skutečně pohřbít – navzdory výhradám a obavám evropských spojenců USA.
„Pan Trump má ve zvyku být nepředvídatelný, a tudíž nespolehlivý pro kohokoli, kdo s ním má něco do činění. Nikdo nebude mít zájem uzavírat dohody s Bílým domem, když americký podpis platí jen čtyři nebo osm let,“ napsal v úterý íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf, jehož země už varovala, že odstoupí-li od historické dohody Washington, učiní tak i Teherán.
Čekání na prince
Tillerson si zadělal na problémy s jestřáby kolem Trumpa i jinak. Kupříkladu loni v prosinci v Paříži nepřímo zmínil snahu Saúdů donutit k rezignaci libanonského premiéra Harírího i jejich pokračující krvavé tažení v Jemenu. „Vyzval bych Saúdy v těchto věcech k trochu mírnějšímu a promyšlenějšímu počínání, aby plně zvážili jeho dopady,“ řekl ministr.
V prosinci Tillerson prohlásil, že k tomu nejspíš nedojde za Trumpova současného funkčního období. Bílý dům mezitím začal pracovat na tom, aby alespoň symbolicky přeznačil svou diplomatickou pevnost ve východním Jeruzalémě na velvyslanectví ke 14. květnu. |
Také dostatečně nepodporoval prezidentův plán přesunout americkou ambasádu v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. V prosinci Tillerson prohlásil, že k tomu nejspíš nedojde za Trumpova současného funkčního období. Bílý dům mezitím začal pracovat na tom, aby alespoň symbolicky přeznačil svou diplomatickou pevnost ve východním Jeruzalémě na velvyslanectví ke 14. květnu, kdy Izrael bude slavit 70 let od svého založení.
Po odstranění nepohodlného ministra každopádně tento týden získali v americké zahraniční politice ještě více navrch zastánci nekompromisních řešení. Jak to v počínání na Blízkém východě ovlivní samotného Trumpa, může napovědět už dnešek, kdy za ním přiletí Muhammad bin Salmán – korunní princ a faktický vládce Saúdské Arábie.
