Cvičením tygřích letek vládne duch a atmosféra

Když se v roce 2002 čeští letci tehdy ještě z 331. letky s bitevními vrtulníky Mi-24 vraceli ze cvičení NATO v Portugalsku na svou tehdejší domovskou základnu v Přerově, na chvíli se zastavili u speciálních sil v Prostějově, jež v doprovodu generálů navštívil v té době premiér Vladimír Špidla. Při vystupování v rukách drželi sošku stříbrného tygra na dřevěném podstavci – Silver Tiger Trophy. Jen málokdo tehdy tušil, nakolik prestižní trofejí toto putovní dílo z věhlasného londýnského zlatnictví Mappin & Webb je.

Náleží totiž vždy na jeden rok nejlepší „tygří“ letce z celé Aliance. A tygří letky jsou ve všech státech NATO považované za elitu vojenského letectva. Šlo o skvělý úspěch, protože do klubu „vyvolených“ je přijali jen o rok dříve po několika letech zkoušek a splnění přísných podmínek. Navíc jako první letce z postkomunistických zemí. Jen o pár let později tygři na svém cvičení v Belgii přijali mezi sebe i české stíhače s gripeny z 211. taktické letky v Čáslavi, kteří hned přivezli stříbrnou sošku do Česka podruhé.

Od té doby čeští letci získali v této společnosti velký respekt a uznání. „Asociace funguje již od roku 1961 a na cvičeních se prakticky od prvního dne bez časově náročného bojového sladění plánují a létají komplexní mise. Tato skutečnost má přidanou hodnotu i pro případnou reálnou bojovou činnost,“ řekl jeden z pilotů gripenu a někdejší velitel 211. letky Jaroslav Míka. Aliance proto dle něho může tygří letky nasadit v případném konfliktu prakticky okamžitě bez dlouhého secvičování.

Od šedesátých let

Tygří letky vznikly už za druhé světové války mezi americkými piloty. V šedesátých letech 20. století se pak piloti tygřích letek armád členských států NATO začali setkávat na několikadenních cvičeních, aby společně procvičili nové způsoby leteckého boje, vyměnili si zkušenosti či otestovali stroje svých kolegů.

V roce 1961 se tehdejší francouzský ministr obrany Pierre Messner snažil upevnit vojenskou spolupráci s USA, a proto doporučil svým jednotkám vytvořit mezinárodní spojenectví letek. Další impuls vyslala 79. taktická stíhací letka americké armády v britském Woodbridge, která měla ve znaku velkou kočku. S podporou ministra Messnera velení americké letky hledalo francouzskou jednotku se stejným logem. Stala se jí Escadron de Chasse ze základny Cambrai Epinoy se znakem s tygří hlavou.

V červenci 1961 piloti uspořádali první setkání letek, takzvaný Tiger Meet, na základně britského Královského letectva RAF Woodbridge, přičemž hostitelskou jednotkou byla tehdejší 79. Fighter Squadron. Setkání pokračovala a v roce 1977 pro „létající tygry“ vytvořili londýnští řemeslníci trofej – sošku Silver Tiger Trophy pro nejprofesionálnější letku. Postupně se do skupiny tygřích letek zapojili piloti z dalších členských zemí NATO.

Spřátelené letky mohou využívat čestného či zkušebního členství v „tygří asociaci“ – NATO Tiger Association. Setkání tygrů na dvoutýdenních manévrech se koná každý rok a vítěz získává na jeden rok zmíněnou sošku tygra. Letošní Tiger Meet právě skončil v polské Poznani. Do cvičení se zapojilo 80 letounů a vrtulníků ze třinácti zemí. České vzdušné síly byly zastoupeny v obou – čtyřmi stroji gripen z čáslavské základny a dvěma bitevními vrtulníky Mi-24 ze základny u Náměště nad Oslavou.

Nejnáročnější a největší

Jen málokterý velitel bez znalostí poměrů by asi toleroval scénu z oficiálních nástupů tygřích letek. Po společném bojovém výkřiku „Tiger, Tiger, Tiger“ si všichni zúčastnění lehnou na záda a předvádějí mrtvé brouky, což také vojáky z různých zemí spojuje. A právě duchem a atmosférou se Tiger Meet liší od ostatních aliančních cvičení.

Mohlo by se zdát, že setkání tygřích letek je především společenskou událostí, ale opak je pravdou. Postupně se totiž změnilo zřejmě v nejnáročnější a největší letecké cvičení na evropském kontinentu. „Jde tady o taktické náměty, které se málokdy cvičí. Třeba proti velkému množství cílů,“ uvedl současný velitel 211. taktické letky Radoslav Matula.

Cílem tygří asociace není jen precizní zvládnutí strojů a srovnání bojových taktik, ale celá letka se musí ukázat jako funkční tým. Během dvoutýdenních manévrů piloti plní náročné letové úkoly, například doprovázejí vrtulníky s výsadkáři nad nepřátelským územím, vyhledávají a ničí cíle v týlu protivníka nebo zachraňují sestřelené kolegy. Ve cvičných operacích spolupracují stíhači, piloti vrtulníků i speciálních průzkumných letounů včasné výstrahy AWACS. Za dva týdny stihne každá letka až 80 takových misí.

Létá se denně ve dvou blocích. Dopoledne se obvykle procvičují týmové bojové lety zaměřené na využití všech prostředků proti protivníkovi. Tyto hromadné mise, takzvané COMAO, tvoří velké formace letounů i vrtulníků, ve které má každá skupina přesně stanovený úkol. Tygří letky jsou většinou rozdělené do dvou týmů, přičemž každý musí předem stanovený scénář bojové operace zvládnout co nejlépe – od naplánování mise přes let až po vyhodnocení. Odpoledne pak většinou letci svádějí vzdušné souboje.

Žádní zelenáči

Ve vzdušném souboji nebo při hromadných misích proti sobě nestojí žádní „zelenáči“. Tygří letky z Francie, Nizozemska, Belgie, Británie nebo z Norska totiž mají zkušenosti ze skutečných operací. Čeští vrtulníkáři mi vyprávěli, jak při úderech proti režimu Saddáma Husajna v Iráku v roce 2003 dostal jeden vrcholný velitel informace o připravované náročné misi. Když se ale dozvěděl, že ji mají provést letci patřící mezi tygry, jen prý konstatoval: „Tak to máme splněno.“

Nakolik složité cvičné mise jsou, ukazuje jedna ze setkání tygrů v Norsku v roce 2012. Čeští stíhači v gripenech zde plnili roli takzvaného „sweepu“, letounů, které čistí vzdušný prostor od nepřátel. V podstatě jde o vybudování vzdušné nadvlády nad územím protivníka a o umožnění úderným letounům, které letí v následné vlně, útočit v bezpečí na předem určené pozemní cíle.

Češi se třemi gripeny a osmi stroji F-16 měli za úkol chránit 20 bombardérů, osm speciálních úderných letounů k ničení protivzdušné obrany a jeden vrtulník. Nepřátelé označovaní „Red Force“ měli 18 stíhačů, jeden letoun k rušení radarů a komunikace a pět protiletadlových raketových systémů. Cílem bylo zachránit inspektory OSN, podporovat pozemní vojska a bombardovat určené cíle. Maximální doba na území protivníka byla stanovena na 50 minut.

První přilétla do válečné zóny jedenáctičlenná skupina stíhačů v čele s českými letci, která s pomocí raket dlouhého doletu získala vzdušnou nadvládu. Za několik minut pak skupina speciálních letounů Tornado s raketami HARM, které zneškodnily nepřátelské raketové komplety. Za zhruba 30 minut byla nadvláda vybojována, do boje mohly vstoupit bombardéry a vrtulník vyzvednout inspektory.

Podle scénáře se do vzduchu postupně dostávaly další nepřátelské letouny a napadaly bombardéry během útoku nebo na zpáteční cestě. Stíhači proto museli v boji pokračovat, aby je chránili. Za dalších 20 minut boje mise skončila s minimálními ztrátami – po zásahu protiletadlových střel protivzdušné obrany šly „k zemi“ pouze dva spřátelené letouny. Na konci bitvy zazněla českým pilotům z vysílaček pochvala: „Good Job.“ Z 18 nepřátelských stíhaček jich tři gripeny „sestřelily“ sedm.

Přísná pravidla

Za splnění dílčích misí i doplňkových disciplín získávají letky v průběhu cvičení body. Letka, která jich sesbírá nejvíce, získá titul a unikátní sošku stříbrného tygra Silver Tiger Trophy. Soutěží se obvykle v pěti disciplínách, nejdůležitější a nejvíce hodnocenou je „nejlépe létající letka“. Tygří „image“ je srovnávána v soutěži o nejlepší výstroj a originální ztvárnění tygřích symbolů. Důvtip i smysl pro humor musejí letky ukázat v dovednostní soutěži a fyzickou zdatnost v tygřích sportovních hrách.

Pro letecké nadšence je asi nejatraktivnější tygří ztvárnění, jež letci dopřávají svým strojům – od jednoduchých tygřích pruhů třeba na přídavných palivových nádržích až po složité obrazy na celém letounu či vrtulníku. Ztvárnění tygří příslušnosti je jedním ze symbolů, kterými se letouny a vrtulníky elitních letek pyšní.

Čeští letci, ať vrtulníková 221. letka ze základny u Náměště nad Oslavou či 211. taktická letka z Čáslavi, každý rok originálně zbarvují svůj „vlajkový letoun“. V minulosti za to kromě letového umění sklízeli uznání. Loni za motiv „Wildcat“ na jednom z gripenů částečně překrytém tváří topmodelky Simony Krainové stylizované do tygřice získali stříbro, rok předtím zase čeští vrtulníkáři s unikátně zbarveným bitevníkem Mi-24/35 do podoby filmového vetřelce cenu za nejlepší kamufláž.

V případě pronajatých gripenů ve službách českých vzdušných sil nejde o malbu jako u vrtulníků, ale o speciální samolepící fólie, na něž se v minulosti většinou letci skládali. V uplynulých letech ale náklady hradil výrobce letounů Saab. České stíhače si trochu hýčká, protože s gripeny mu dělají reklamu.

Tygří asociace má přísná pravidla, která odhalují nedostatky a zajišťují přijetí letky až po splnění všech podmínek. Členství se ale týká nejen ovládnutí standardních operačních postupů a pilotního umění, podpořeného umem technického personálu a logistické podpory, ale i týmové práce, zvládnutí špičkové technologie a budování respektu a spolehlivosti.

Žádné další výhody tygři nemají, maximálně právo nosit k uniformě poznávací znamení – tygrovaný šátek, který každý nováček v elitní letce slavnostně dostane od velitele jako symbol příslušnosti k těm nejlepším.