Úspěšný podnikatel Štěpánek: Dotace jsou z principu špatné

Podnikatel a mecenáš Kvido Štěpánek je člověk, který klame tělem. Šedesát let by tomuto šlachovitému chlapovi hádal jen málokdo. Když rázuje po své továrně Isolit-Bravo v Jablonném nad Orlicí, srší z něj energie jako z dvacetiletého kluka. Svým vzezřením a vystupováním ale klame i jinak – ačkoli řídí firmu s miliardovým obratem, neřídí auto za miliony a nechodí v drahých oblecích. Nemá to prý zapotřebí, říká skromně.

S tou samou skromností mluví i o své charitativní činnosti. A přitom by se s ní mohl chlubit, nebo dokonce dělat své firmě reklamu. Má totiž být na co pyšný. Na dobročinné a neziskové projekty už v tichosti rozdal desítky milionů korun. Přispívá charitativním organizacím, jako jsou Lékaři bez hranic, UNICEF nebo Nadační fond Charty 77. Silně se angažuje ve svém kraji, jak ostatně občas říká, rád by byl jeho strážným andělem.

A tak mimo jiné podporuje orlickoústeckou nemocnici, pro niž založil fond na nákup přístrojů, anebo zvelebuje místní památky. Finančně přispívá rovněž hospicům a postiženým dětem. Jak říká, považuje to za svou morální povinnost. „Penězi, které jim dáte, jim pomůžete jen málo, ale kdybyste ani to málo neudělal, zač byste potom stál?“ vysvětluje Štěpánek.

Nebojí se pomáhat a angažovat ani tehdy, když mu to žádnou velkou popularitu nezíská, a v byznysu dokonce uškodí. A tak bez zaváhání posílá humanitární konvoje na Ukrajinu nebo si vyvěsí na továrně tibetskou vlajku. „Já si pořád myslím, že pravda musí zvítězit. K bezpráví není možné mlčet,“ říká Štěpánek.

LIDOVÉ NOVINY: Nedávno jsme si připomněli výročí konce druhé světové války. Vy jste byl pojmenován po svém strýci, který v roce 1945 zemřel na následky zranění, jež utrpěl v květnových bojích proti nacistům. Je to něco, co vás v životě ovlivnilo? Bylo to pro vás svým způsobem zavazující?

ŠTĚPÁNEK: Určitě ano. Už odmalička jsem vždy sám sebe hodnotil a porovnával se se svým strýčkem. A po pravdě jsem nedopadal zrovna dobře. Strýček byl vynikající amatérský hudebník, o kterém místní farář říkal, že byl skvělým houslistou, jakého kostelní sbor už nikdy mít nebude. Vedle toho byl výborný sportovec, a ač byl Čech, tak také studoval v Německu. Když jsem si připomínal jeho vlastnosti, tak jsem si moc dobře uvědomoval své nedostatky a byl to pro mě závazek. Stejně jako to, že vzal do ruky zbraň a šel bojovat za vlast. Nikdo z nás neví, jak by se v takové situaci zachoval, a proto měl vždy můj obrovský obdiv. Byl jsem samozřejmě smutný, že jsem ho nezažil, říkal jsem si, že by mě třeba dotlačil více ke sportu nebo i k té hudbě. Pak jsem si ale uvědomil, že to, že mi nemohl dát výchovu, desetinásobně vynahradil tím, že mi dal příklad. Jsem rád, že se jmenuji po něm, a opravdu si toho vážím.

LIDOVÉ NOVINY: Kromě toho, že jste úspěšným podnikatelem, jste i známý filantrop. Co vás k tomu vede, že se o zisk vytvořený firmou tímto způsobem dělíte?

ŠTĚPÁNEK: Já myslím, že to je morální povinnost. Když někdo může dát, tak ať dá. Když si představíte, že má někdo dítě, které je od malička postižené, rodina jezdí po doktorech a ono se to nelepší, muž to často nevydrží a rodinu opustí, to jsou strašné příběhy. Penězi, které jim dáte, jim pomůžete jen málo, ale kdybyste ani to málo neudělal, zač byste potom stál?

LIDOVÉ NOVINY: Na české poměry jste poměrně bohatý muž, nedáváte to ale nijak najevo. To jste vážně nikdy neměl touhu si koupit něco extravagantního?

ŠTĚPÁNEK: Kdepak. Já to k životu nepotřebuji. Nikdy jsem po ničem drahém netoužil, takže jsem vlastně ani nemusel překonávat žádná pokušení.

LIDOVÉ NOVINY: Jste jako podnikatel poměrně hodně společensky angažovaný, připomenu jen známé případy, kdy jste vypravil konvoje s pomocí směřující na Ukrajinu, na své továrně jste vyvěsil i ukrajinskou vlajku, jindy zase vlajku tibetskou. Neubližuje vám taková angažovanost v podnikání?

ŠTĚPÁNEK: Já myslím, že ano. Samozřejmě vám nikdo do očí neřekne, že vás nemá rád, protože jste posílal konvoje na Ukrajinu, ale bezesporu to byznysu ublížilo. Někdy jsem v náznacích i vycítil, že jsem někomu šlápl na kuří oko. Když mi sem třeba jezdily delegace z Číny, tak byly náznaky, že bych tu tibetskou vlajku měl sundat. To jsem ale vždycky odmítl. A na stranu druhou vám samozřejmě nikdo nedá zakázku a neuzavře s vámi obchod jen proto, že jste pomohl lidem na Ukrajině. To vše ale patří k životu.

LIDOVÉ NOVINY: A proč vlastně všechno tohle děláte? Co vás k takové angažovanosti vede?

ŠTĚPÁNEK: Já si pořád myslím, že pravda musí zvítězit. K bezpráví není možné mlčet. Jak kdosi řekl, za druhé světové války se odehrávala taková zla nikoli proto, že bylo tolik zlých lidí, ale kvůli tomu, že tolik dobrých lidí mlčelo. Takže považuji za svou morální povinnost se k takovým věcem vyjadřovat. Přičemž platí, že každý se má vyjadřovat, jak může. Kdo má hlas maličký, ať jej zvedne třeba ve spolku včelařů, komu naslouchají novináři, ať mluví do novin. Navíc si myslím, že příklady táhnou. Třeba si lidé časem řeknou, že ten Štěpánek není takový hlupák, a sami se také k něčemu odhodlají.

LIDOVÉ NOVINY: Jednou jste řekl, že se stydíte a že vás mrzí, že jste se před rokem 1989 nepostavil otevřeně proti komunistům. Je to jeden z důvodů, proč se teď tolik veřejně angažujete?

ŠTĚPÁNEK: Asi ano. Čas bohužel vrátit nemohu, disidentem se už nestanu, tak mohu udělat alespoň slabý odvar toho, co tito lidé za totality dělali, a třeba vyvěsit na továrnu tibetskou vlajku. Vždyť mi za to ostatně v této době v podstatě nic nehrozí.

LIDOVÉ NOVINY: Jste známý nejen svou kritikou ruské okupace Krymu nebo stavu lidských práv v Číně, ale kritikou nešetříte ani na adresu Evropské unie. Pyšníte se ostatně tím, že jste nikdy nepřijal ani korunu dotací z EU. Jaký je vlastně váš vztah k Evropské unii?

ŠTĚPÁNEK: Mám takové lapidární heslo. S Evropskou unií špatně a sami ještě hůř. Myslím, že by se nám mimo EU nevedlo. V poslední době mně ale strašně vadí oslavy dvoustého výročí narození Karla Marxe v Trevíru, jehož se účastnil i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Napsal jsem mu kvůli tomu dokonce osobní dopis. Navíc jsem se dozvěděl, že jeho předchůdce José Manuel Barroso byl v mládí maoista, náš bývalý eurokomisař Štefan Füle byl zase komunista. Skutečnost, že celá EU je prolezlá komunisty, mě opravdu děsí a způsobuje, že mi EU vadí více, než mi dříve vadila. Nicméně nevidím žádnou jinou alternativu než v EU setrvat – a co je důležité, být jejím aktivním, konstruktivním a platným členem, nikoli nadávačem a polorozvracečem, jak to děláme nyní.

LIDOVÉ NOVINY: Když jste zmínil ono komunistické dědictví, jak si myslíte, že jsme za ony skoro tři dekády od pádu komunismu jako národ obstáli a co jsme nejvíc pokazili?

ŠTĚPÁNEK: Nejvíc mi vadí přetrvávající blbá nálada ve společnosti, vždyť podle některých průzkumů snad třetina lidí tvrdí, že za komunismu bylo lépe. Jsme nevděční, neuvědomujeme si, jak se máme dobře.

LIDOVÉ NOVINY: Z čeho si myslíte, že ta blbá nálada vyvěrá?

ŠTĚPÁNEK: Asi je to obecná lidská vlastnost, být neustále nespokojený se svou situací. Ono je to na jednu stranu dobře. Kdybychom byli se vším spokojení, tak asi nevymyslíme parní stroj a pořád jezdíme na koních. Na stranu druhou, když se to s tou nespokojeností a naštvaností přežene, tak je to kontraproduktivní. Žene nás to nesprávným směrem.

LIDOVÉ NOVINY: Jste známý nejen tím, že jste nikdy nepřijal dotaci od EU, ale obecně odporem vůči jakýmkoli dotacím. Co vám na nich vadí?

ŠTĚPÁNEK: Myslím, že jsou z principu špatné. Pokřivují prostředí, pobízejí ke korupci a často říkám, že je jejich udělení závislé pouze na beletristických schopnostech žadatele. Přiznám se, že jsem začátku podnikání sám jednou žádal o dotaci a pamatuji se, jak mi poradci říkali: Pane Štěpánku, ta vaše žádost musí být víc sexy. Což v podstatě znamenalo, že bych měl lhát. A já nelžu.

LIDOVÉ NOVINY: Dotace neberete, společensky se angažujete, i když vám to v byznysu ubližuje, jednou jste o sobě také řekl, že jste takový dobrohlupák. Může si tohle všechno ale podnikatel dovolit, může být dobrák?

ŠTĚPÁNEK: Sám nevím a občas se docela divím, že jsem ještě nezkrachoval. Někdy si říkám, že za to může příroda, která potřebuje, aby v podnikání nebyli jen samí tvrďáci, kteří mají všechno spočítané a promyšlené.

LIDOVÉ NOVINY: A není to od vás spíše sebeidealizace? Vždyť abyste uspěl, tak přece musíte být v podnikání tvrdý.

ŠTĚPÁNEK: Vážně to tak není. Jsem takový, jak se navenek prezentuji, žádná přetvářka.

LIDOVÉ NOVINY: V regionu jste největším zaměstnavatelem, pracuje u vás asi 630 lidí. Jak na vás místní koukají?

ŠTĚPÁNEK: Jak se lidově říká, nikdo není doma prorokem. Nebudu si nic namlouvat, doma jste vždycky za blbce, a že by mě tady obdivovali, to si opravdu nemyslím.

LIDOVÉ NOVINY: Jaká to je zodpovědnost, dávat práci tolika lidem? Nebál jste se někdy, že budete muset podnikání zabalit?

ŠTĚPÁNEK: Začátky nebyly lehké. Bylo tu dvě stě spolupracovníků (Štěpánek odmítá používat termín zaměstnanci – pozn. red.) a byli jsme závodem větší firmy OEZ v Letohradě. Tato společnost od nás z měsíce na měsíc přestala odebírat všechny dodávky. Šlo asi o 90 procent naší produkce. To byla doba, kdy jsem občas den před vyplácením mezd nevěděl, kde na to vzít. Nějakým řízením božím se to ale vždy povedlo. Asi také díky tomu, že nás napadlo vyrábět kuchyňské přístroje jako fritézy a rychlovarné konvice, které šly dobře na odbyt.

LIDOVÉ NOVINY: Když se na svou podnikatelskou kariéru podíváte zpětně, co je podle vás pro úspěch nejdůležitější?

ŠTĚPÁNEK: Asi srdce. Když do toho jdete srdcem, tak se ty věci nakonec podaří. Když jen chladně kalkulujete, jestli se vám to vyplatí, tak se to často nepovede.

LIDOVÉ NOVINY: Ani jedno z vašich tří dětí se podnikání nevěnuje a firmu po vás přebírat nebude, jaká tedy bude budoucnost společnosti, až v byznysu skončíte?

ŠTĚPÁNEK: Snažím se udržovat fyzicky, takže si myslím, že ten okamžik předání firmy do jiných rukou ještě nenastal a nějakou dobu nenastane. Až k tomu dojde, tak jsou možnosti v zásadě tři. Za prvé bych mohl jako starý člověk někde sedět v klidu a někdo by firmu řídil místo mě, to ale podle mě není příliš možné. Druhá možnost je firmu převést na akciovou společnost a uvést ji na burzu. Anebo mohu firmu prodat nějaké firmě z branže, u níž si budu jist, že Isolit-Bravo bude ve správných rukou.

LIDOVÉ NOVINY: Myslíte, že budete schopen poznat, kdy z firmy odejít? Kdy už jste spíš přítěží než přínosem?

ŠTĚPÁNEK: Mám naštěstí manželku, která mě poměrně kriticky hodnotí, a ani kolegové v práci si vůči mně neberou servítky, takže zpětnou vazbu myslím budu mít.

LIDOVÉ NOVINY: Všichni podnikatelé si v poslední době stěžují, že je obtížné sehnat zaměstnance. Máte ten samý problém?

ŠTĚPÁNEK: Po pravdě řečeno si myslím, že je to stejné jako třeba před deseti lety. Sehnat kvalitního člověka byl problém tehdy a je tomu tak i dnes.

LIDOVÉ NOVINY: V poslední době se hodně mluví o robotizaci a automatizaci práce. Jak moc se to dotkne vaší firmy? Snažíte se nahrazovat své zaměstnance roboty?

ŠTĚPÁNEK: Snažíme se o to vehementně. Jednak ve výrobě, což nejde příliš rychle, a pak hlavně v administrativě. Tam jsou investice menší, nemusíte kupovat robota za dva a půl milionu korun, stačí mírné zefektivnění práce a rázem se ušetří pracovní místa.

LIDOVÉ NOVINY: Mluvili jsme o tom, že jste společensky poměrně značně angažovaný člověk. Nepřemýšlel jste někdy o vstupu do politiky?

ŠTĚPÁNEK: U mě by byl asi problém s volitelností. Jednak jsem podnikatel, což je v české společnosti stále vnímáno negativně. Navíc říkám, co si myslím, takže si nemyslím, že bych byl mezi lidmi zrovna oblíbený.

LIDOVÉ NOVINY: Kdybyste mohl na Češích změnit jednu věc, co by to bylo?

ŠTĚPÁNEK: Asi to hospodské švejkování, takovou tu podle mne neoprávněnou hrdost na české zlaté ručičky a mínění, že Češi všechno vědí nejlépe. To nám moc úspěchu nepřinese.

LIDOVÉ NOVINY: Je podle vás Česko dobrou zemí pro podnikání?

ŠTĚPÁNEK: Já myslím, že ano. Navzdory byrokracii a všem možným překážkám se tady podnikat dá dobře.