První republika se mohla pochlubit řadou exportních produktů. Kromě plzeňského piva nebo šneků, které o Vánocích končívali na štědrovečerní tabuli zejména ve Francii, to byl i další obchodní artikl bytostně spjatý s adventním a vánočním časem – kralické betlémy.
Dřevěné polychromované figury a modely domů z kartonu pocházející z okolí Králík, městečka na pomezí Orlických hor a Jeseníků, se vyvážely ve velkém nejen na Balkán a do západní Evropy, ale i za oceán – do USA a Kanady. Odborná řezbářská škola a tradice řemeslné výroby, která svého času dokázala uživit stovky domácností, ale vzala za své s poválečným odsunem Němců.
Poslední výrobce s rodinnou tradicí, Josef Schwarzer mladší z Dolní Hedeče, zemřel roku 2005. Naštěstí po sobě zanechal šikovného učedníka. Josef Komárek z Hradce Králové je v Česku jediný řezbář, který dodnes kralické betlémy podle starých tradic a vzorů vyrábí.
Jeho cesta za barevnými figurkami oživujícími scénu narození Páně začala před čtyřiceti lety netradičně – u popelnic. „Otec šel tehdy vysypat smetí a našel vyhozenou krabici se zajímavými figurami. Lámal jsem si hlavu, odkud by mohly pocházet. Zanesl jsem je proto do muzea, ale nepomohli mi,“ líčí Komárek v malé dílně v panelovém domě na jednom z hradeckých sídlišť.
Nakonec pomohla další náhoda. „Jednou jsem v televizi zahlédl reportáž o tom, jak Helena Vondráčková slaví Vánoce. Vyprávěla o kralickém betlému. A hned vedle ní stály stejné figurky, jaké jsem měl od té popelnice,“ směje se Komárek.
Betlémy od Josefa Komárka vyřezávané v tradičním kralickém barevně výrazném stylu se postupně staly pojmem. A jeho nezaměnitelný rukopis, s jakým vyřezává „mannly“, jak se figury v kraji pod Kralickým Sněžníkem německy nazývaly, podtrhl i fakt, že po smrti mistra Schwarzera zdědil jeho „vercajk“. |
Jeho další cesta proto vedla do Králík, kde mu místní poradili, aby se přeptal v chalupě pod klášterem v nedaleké Dolní Hedeči, kde bydleli Schwarzerovi. Panu Komárkovi začala učednická léta. „Mám sice kamenickou školu v Hořicích, ale technický obor. Vyřezávat jsem se musel naučit od začátku. A pochopil jsem, že betlémářské řemeslo je zásadně odlišné od jiné tvorby. Současní řezbáři se chtějí co nejvíc lišit, chtějí být originální. Tehdy se řemeslníci snažili přiblížit svým vzorům,“ vysvětluje. A dodává i další ponaučení: „Dneska se na všechno spěchá, všechno musí být rychle. Vyřezat skutečně tradiční betlém jde ale hodně pomalu.“
Betlémy od Josefa Komárka vyřezávané v tradičním kralickém barevně výrazném stylu se postupně staly pojmem. A jeho nezaměnitelný rukopis, s jakým vyřezává „mannly“, jak se figury v kraji pod Kralickým Sněžníkem německy nazývaly, podtrhl i fakt, že po smrti mistra Schwarzera zdědil jeho „vercajk“.
Pan Komárek své betlémy vystavoval v Česku, Německu i Rakousku, přednáší o nich a pořádá i řezbářské kurzy pro nadšence. Platí za největšího znalce kralických betlémů v Evropě a často se na něj obracejí i sběratelé. Od ministerstva kultury získal Komárek za svůj um titul nositel tradice lidových řemesel.
O padělky není nouze
Svého druhu poctou je také fakt, že kdysi téměř zaniklé kralické betlémy, jejichž slávu Komárek pomáhá šířit, se staly objektem zájmu padělatelů. „Na aukčních portálech se dají najít figury i celé soubory. Sám jsem si ze zájmu jeden pořídil. Ale poznáte hned, že to s kralickou tvorbou nemá nic společného,“ říká Komárek. Má šanci napodobeninu, která má nálepku slavné tradice, rozpoznat i laik?
„Kraličtí řezbáři byli chudí a dělali betlémy pro chudé lidi. V těch figurách se odráží jejich tehdejší svět. A já mám dost pokory na to, abych to neničil nějakým svým moderním viděním.“ |
„Jistě, podívejte se třeba na ty nohy, jak jsou divně udělané. Ty pravé kralické jsou jakoby roztančené, protože se vyřezávaly z trojúhelníkového špalíku dřeva,“ otáčí řezbář v ruce jednu z figurek.
Byť má pan Komárek zásob dřeva i barevných pigmentů, které podědil po mistru Schwarzerovi, na desetiletí dopředu a o jeho betlémy je velký zájem, na zakázku už je vyrábět nehodlá. „Chci vyrobit všechny základní typy kralických betlémů, udělat takový přehled řezbářského rukopisu někdy od roku 1850, který jsem studoval a učil se z něj. Zrovna tady mám rozdělaný útěk Marie s Josefem a Ježíškem do Egypta, dělám kopii podle originálu zapůjčeného z Německa,“ ukazuje na pracovní stůl.
Volná tvorba ho neláká. Ani používání moderních technologií. Třeba akrylátové barvy a různé disperze místo přírodního klihu. „Kraličtí řezbáři byli chudí a dělali betlémy pro chudé lidi. V těch figurách se odráží jejich tehdejší svět. A já mám dost pokory na to, abych to neničil nějakým svým moderním viděním,“ uzavírá poslední kralický betlémář.
