Uspořádání dospělých kolem dětí přiváděných na svět se v liberální společnosti mění. Dospělé už nikdo nenutí, aby své soužití potvrdili sňatkem, nikdo jim nebrání v rozchodu v libovolném okamžiku rodičovství. Být nesezdaný nebo rozvedený je normální jako být ženatý či vdaná. Žít můžeme v jakékoli sestavě – od singl přes tradiční rodinu a homoerotické svazky až po tlupu.
Okrajové skupiny dokážou přinutit stát, aby je podporoval právně i finančně. Svět se stal pohodlnější pro dospělé, je však lepší i pro děti, víme-li, jak citlivě reagují na nestabilitu svého světa? Denně se o tom přesvědčují v ordinacích psychoterapeuti, kteří se více či méně dostávají k traumatům v historii jedinců léčících si u nich psychické potíže i psychosomatické poruchy.
Vlastní rodiče
Už před časem jev prozkoumali výzkumníci vedení českým dětským psychologem Zdeňkem Matějčkem (19922–2004) a zveřejnili práce o deprivaci a o subdeprivaci. Čím nestabilnější je prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, tím ohroženější je jeho vývoj. O to hůř se mu bude v dospělosti dařit. A o to menší je naděje, že vytvoří stabilní prostředí pro následující generaci. Ke stejným závěrům dospěl anglický psychoanalytik John Bowbly (1907–1990) a jeho následovníci věnující se rané vazbě dítěte a matky, což potvrzují současné výzkumy mozku.
Nejvhodnější prostředí mohou pro dítě vytvořit vlastní rodiče. Nejspíše proto se většina kultur snažila vytvořit pravidla pro soužití mužů a žen, jež zajistí jejich udržitelný rozvoj, a vtělily je do pohádek, písní, mýtů a rituálů. |
Nejvhodnější prostředí mohou pro dítě vytvořit vlastní rodiče. Nejspíše proto se většina kultur snažila vytvořit pravidla pro soužití mužů a žen, jež zajistí jejich udržitelný rozvoj, a vtělily je do pohádek, písní, mýtů a rituálů. Tak tomu bylo od starověku, o čemž svědčí texty a archeologická bádání. Mnohdy šlo o velmi nepohodlná až krutá pravidla.
Skutečnost, že způsob, jímž vedeme své děti, významně ovlivňuje další generaci, vybízí k odpovědnosti. Proto je to myšlenka nepříjemná a nepopulární – její důsledky jsou nepohodlné. Proč se omezovat, když následky přijdou až za 20 či 30 let? Veřejnost takové informace nemá ráda, stejně jako se nerada zabývá globálním oteplováním. Proto se nelze divit tomu, že si lidé nalhávají, že žádné oteplování neexistuje, a děti pro svůj vývoj rodinu nepotřebují.
Doba paradoxů
Jak jsou na tom odborníci, jsme se pokusili zjistit na semináři o dokumentárním filmu (Ne)rodič Jany Počtové, který ukazuje potíže šesti uskupení, jimž málokdy lze říct rodina, ale ve kterých vyrůstají děti. Jen v jednom případě se zatím nenarodily, protože dva dospělí se rozhodli děti nemít a žít pohodlný život.
Žijeme v době paradoxů. Liberální politika v důsledku práv jednotlivce a jeho svobody může být nebezpečná pro celou společnost a její budoucnost. Říkat to musíme, i když to není naše povinnost ani náplň práce. |
Na tom, že takové pestré sestavy s dětmi chodí do našich ordinací, jsme se shodli. I na tom, že to při pokusech o soužití, ať se singl matkou, v jednopohlavních párech či ve střídavé péči, nemají snadné dospělí ani děti. Jiné to bylo v případě, zda o své klinické zkušenosti máme svědčit. Máme říkat politikům, že je nutné brát ohled na děti, že se nevyplácí přehlížet vrozené vztahy, které mají potenciál nejstabilnějšího prostředí pro vývoj dítěte? Copak to nevědí?
Žijeme v době paradoxů. Liberální politika v důsledku práv jednotlivce a jeho svobody může být nebezpečná pro celou společnost a její budoucnost. Říkat to musíme, i když to není naše povinnost ani náplň práce. Psychoterapeuti a rodinní terapeuti jsou k dispozici jedincům a rodinám, aby jim pomáhali vymotat z jejich zapletené reality. Nejsme však od toho, abychom rodiny poučovali, jaké by měly správně být. Máme ale odpovědnost jako intelektuální část společnosti?
Výzkumný prostor
Intelektuálové nejsou sami pro sebe, pro nekonečné akademické debaty, ale stopaři, od nichž společnost očekává, že ji budou varovat, pokud zahlédnou ohrožení. Jak to dělají klimatologové, genetici, lékaři, etici a další. Když lékaři objevili původce moru, přiměli společnost k hygienickým opatřením, aby naše civilizace nebyla ohrožovaná.
Psychoterapeutická ordinace je svého druhu výzkumný a badatelský prostor. Zde se v intimním setkání s nejdůvěrnější realitou člověka dozvídáme tajemství, s nimiž se běžně nechodí na světlo |
Současně však intelektuálové selhávají v odhadu společenských trendů. Jako když se nadšeně přidali k futurismu, komunismu nebo k teorii čisté rasy, z nichž se nakonec vyklubaly totalitní režimy. Stejně dnes tíhnou k extrémnímu liberalismu v podobě transgenderového popírání rozdílů mezi muži a ženami.
Psychoterapeutická ordinace je svého druhu výzkumný a badatelský prostor. Zde se v intimním setkání s nejdůvěrnější realitou člověka dozvídáme tajemství, s nimiž se běžně nechodí na světlo. Máme mlčet, pokud stále znovu vidíme, jak málo jsou v rodinách děti chráněné před předčasnými nároky, a víme, že to ohrožuje budoucnost společnosti? A nedělejme si iluze, že jde jen o rodiny s nadměrným násilím nebo zneužíváním dětí.
Rozdíl mezi ženami a muži
Stejně škodlivý může být vliv příliš liberální výchovy, ztráta rozdílu mezi ženami a muži, digitální technologie, nedostatek času, který s dětmi rodiče tráví, oslabování mateřství i otcovství, nepřiměřené zásahy státu do intimity rodiny, nekonečná zábava dospělých, kteří mohou ztrácet trpělivost pro přiměřený kontakt se svými dětmi. Rodičovství je velmi náročné.
Ženy rodí děti, což nelze odstranit. Genetická informace se předává molekulou DNA, která má jen dvě vlákna – první je z matky, druhé z otce. Rozdíl mezi ženami a muži je důležitý při rozmnožování a společnost, které záleží na budoucnosti, se stará o jeho udržování. |
Dříve se matky mohly spolehnout na své instinkty a podporu prarodičů. Dnes v záplavě digitálních informací jsou stále zmatenější, co je správně. Nejen přílišná bída, ale i nadměrné bohatství může ohrožovat budoucnost dětí. Jak těžká bývá situace dětí, ukazuje často střídavá výchova. Zdánlivě dobré řešení (pro dospělé) se stává peklem (především pro dítě), pokud spolu rodiče bojují a nenávidí se.
Ženy rodí děti, což nelze odstranit. Genetická informace se předává molekulou DNA, která má jen dvě vlákna – první je z matky, druhé z otce. Rozdíl mezi ženami a muži je důležitý při rozmnožování a společnost, které záleží na budoucnosti, se stará o jeho udržování.
Transgenderová ideologie je exces části populace, která chce prosadit chaos v předpokladech udržitelné existence naší civilizace. Oslavujme raději ženy i muže a ctěme jejich rozdíly. Nejvíce pak ty, kteří se rozhodli pro rodičovství a dokáží ho dovést do zdárného konce.
Odmítnutá varování
Společnost našim varováním nevěří, což je obvyklé. Stejně jako budou mnozí pochybovat o globálním oteplování, dokud bude poslední kapka vody, neuvěří ani, že mají odpovědnost za budoucnost prostřednictvím našich dětí. Tím spíš, že se v každé skupině intelektuálů objeví jedinci, kteří budou tvrdit opak. Těch se skeptici rádi chytí.
Společnost našim varováním nevěří, což je obvyklé. Stejně jako budou mnozí pochybovat o globálním oteplování, dokud bude poslední kapka vody, neuvěří ani, že mají odpovědnost za budoucnost prostřednictvím našich dětí. Tím spíš, že se v každé skupině intelektuálů objeví jedinci, kteří budou tvrdit opak. |
I rodinní terapeuti mají mezi sebou ty, kteří po předložení důkazů řeknou: „Vypadá to skoro jako pravda, ale…“ Stejně jako někteří klimatologové řeknou: „Žádné oteplování neexistuje.“ To je normální a nemělo by to odradit. Horší je, když nejde jen o špatný úsudek, ale i o úmysl.
Pokud v případě klimatických změn nějaký vědec pracuje na zakázku naftové a automobilové lobby, aby vyvrátil důkazy ostatních, nebo se vědec stane aktivistou ideologické skupiny, která chce za každou cenu prosadit právo okrajové sexuální minority na dítě, ačkoli je přirozeným způsobem mít nemůže. Právem zajistit, že sníh je černý, voda suchá, oheň studený. Takový zákon prosadit lze, ale realita zůstane realitou.
Pokud bychom žili ve skutečné demokracii, nemuseli bychom se obávat. Nastala by soutěž názorů a argumentů. Jsou-li však některé názory vytlačované například v důsledku politické korektnosti nebo ideologie, je to na pováženou.
