V noci z pondělí na úterý 8. ledna zemřel Ivan Mašek. Bylo mu 70 let. Profesí podle Wikipedie byl politik. Jenže ptejme se, kolik takových politiků, jako byl on, dnes máme – nebo přesněji měli jsme za 30 let od listopadu 1989 – ve vládě, mezi poslanci, senátory, zastupiteli. Na první dobrou mě nenapadá nikdo.
Ivan, kterého jsem znal dobrých 30 let, totiž byl výjimečný člověk. Sice malého vzrůstu, ale duchem o to větší. Byl to muž, jenž si uvědomil, že když už je na světě, musí kvůli něčemu velikému žít. A to něco má mít větší a důležitější přesah než náš osobní či rodinný život. Mít poslání, jaké má kněz či voják.
Služba společnosti a vlasti
A Ivan zhruba posledních 40 let svého života vsadil na to, aby jako pravicově konzervativní politik sloužil společnosti, své vlasti, bojoval za to, aby se především nelhalo a nekradlo. A nyní, když odchází na věčnost, aby si v nebi popovídal se svým znamenitým přítelem Viktorem Dobalem, se může s čistým svědomím postavit nejen před svou manželku, dceru, přátele a souputníky, ale i před svoje voliče.
Ivan Mašek zhruba posledních 40 let svého života vsadil na to, aby jako pravicově konzervativní politik sloužil společnosti, své vlasti, bojoval za to, aby se především nelhalo a nekradlo |
Koncem šedesátých let studoval psychologii, ale nakonec dokončil VŠE, obor automatizované systémy řízení. Na počátku normalizace byl propuštěn ze zaměstnání pro nesouhlas se sovětskou okupací v srpnu 1968. Pracoval pak jako pomocný dělník, později jako programátor či vedoucí výpočetního střediska.
V dobách komunistického režimu působil v disentu a byl vězněn pro pobuřování. Byl signatářem Charty 77. Z vězení ho shodou okolností propustili 17. listopadu 1989. Po sametové revoluci spoluzakládal Občanskou demokratickou alianci (ODA). Poslancem byl do roku 1998 a díky svým pevným zásadám a urputnosti – Ivan byl skvělým bojovníkem – patřil mezi nejpozoruhodnější politiky v zemi.
Hluboký probublávající smích
Když jsem přečetl zprávu o jeho smrti, zavolal jsem našemu společnému kamarádovi, Honzovi Schneiderovi. Ten mi později poslal o Ivanovi následujících pár řádků. Ohledně svého atypického vzrůstu – menší chlapík skoro bez krku – netrpěl žádnými komplexy.
Co se týče jeho vztahu k politické korektnosti, o tom nejlépe svědčí příhoda, když mi někdejší ministr kultury Pavel Dostál, ať je mu země lehká, kdysi řekl, v návaznosti na výrok Miloše Zemana, že půjde vládě po krku, že Ivan Mašek by byl jediným členem vlády, kterému by Zeman nemohl jít po krku.
Vychutnával si rozpaky číšníků, na něž typicky hospodským gestem mával roztaženou dlaní a poroučel pět piv, přičemž mu však na ruce několik prstů chybělo. A zase ten hluboký probublávající smích, to je těžko vymazatelná vzpomínka na Ivana Maška. |
A jelikož teplý bonz je lepší, než falešné přátelství, řekl jsem to Maškovi, který se svým typickým hluboce bublavým způsobem zasmál, a odpověděl: „To na mě jsou v ÓDĚ mnohem horší, říkají, že Mašek je jedinej poslanec, kterého není možno oběsit.“
Též je možné zmínit historku ještě z dob komunismu, že když se po Hejdánkově bytovém semináři účastnící z Prahy 6 posledním metrem přesunuli na stanici Hradčanská, a tam na zahrádce – bohužel dnes už zaniklé – hospody Na špejchaře zapíjeli tu intelektuální dřinu, jak si Ivan vychutnával rozpaky číšníků, na něž typicky hospodským gestem mával roztaženou dlaní a poroučel pět piv, přičemž mu však na ruce několik prstů chybělo.
A zase ten hluboký probublávající smích, to je těžko vymazatelná vzpomínka na Ivana Maška. Potud vzpomínka Honzy Schneidera.
Šťastný člověk
Poté, co jeho ODA vypadla z celostátní politiky, Ivan šel o patro níž a už v dresu TOP 09 byl v roce 2010 zvolen zastupitelem městské části Praha 6, kde byl členem finančního výboru radnice, již dříve řídil Pavel Bém a po něm Tomáš Chalupa, oba z ODS. A zde začátkem roku 2011 narazil nejdřív na díru v řádech stamilionů korun a pak na jeden z největších korupčních skandálů polistopadového vývoje, který mířil do nejvyšších a nejtemnějších sfér politiky a byznysu, zejména spojených s ODS a ČSSD.
Ivan Mašek byl šťastný člověk, který našel tu správnou cestu, jak sloužit rodině i společnosti. Ať je příkladem pro mladou generaci, jak najít klíč ke šťastnému, byť těžkému životu. |
Jde o případ Key Investments, jemuž jsem za uplynulých osm let věnoval stovky reportáží a komentářů. A nyní opět musím poděkovat Ivanovi za velkou pomoc při odkrytí této kauzy. Bohužel soud v tomto případě odsoudil pouze bílé koně, skuteční viníci, kteří ukradli z veřejných rozpočtů stamiliony a o něž se policie ani nezajímala, jsou na svobodě…
Jan Kalvoda, bývalý předseda kdysi vládní ODA, ve své vzpomínce v LN napsal, že Ivan byl především občanem v původním antickém smyslu. Mohu dodat, že byl i mužem čtyř hlavních antických ctností. Měl odvahu a smysl pro spravedlnost, byl moudrý a střídmý. Kdyby svíčku svého života nenechal hořet, jak se říká, rychle a z obou konců, snad by mohl být mezi námi mnohem déle…
Byl to ale šťastný člověk, který našel tu správnou cestu, jak sloužit rodině i společnosti. Ať je příkladem pro mladou generaci, jak najít klíč ke šťastnému, byť těžkému životu. Poslední rozloučení s Ivanem Maškem se uskuteční v pátek 18. ledna v kostele sv. Markéty na pražském Břevnově v 11 hodin.
