Každého obyvatele Evropské unie stojí roční provoz tohoto uskupení států přibližně 235 eur. Z toho na administrativu připadá 24 eur. To nejsou opticky nijak závratná čísla. Večeře pro dva v dobré německé restauraci. Nikdo ale neumí spočítat vyvolané náklady v členských zemích EU, které vzniknou dopady špatných rozhodnutí, a náklady vzniklé plněním rozhodnutí, jež jsou „pouze“ zbytečná. Co EU počítá do administrativních nákladů, lze těžko ověřit. Pravidla jsou záměrně natolik složitá, že na jejich ověření by musel být do Bruselu nasazen alespoň pětiletý audit.
Do špatných rozhodnutí lze například počítat závody ve zpřísňování ekologických norem, přidávání alkoholu do paliva a s pompou vyhlášené a později potichu zrušené ekonomické závody s USA. Do pouze zbytečných rozhodnutí lze zahrnout třeba ekocertifikáty nemovitostí, monopol kominíků na čištění komínů a GDPR. Nebo vám už GDPR v něčem pomohlo? EU má ovšem minimálně jednu pozitivní aktivitu, jíž je zrušení roamingových poplatků v rámci EU. Stálo to ale hromadu peněz a stejného účinku dosáhnete, pokud si v cíli své cesty koupíte místní SIM kartu.
Třicet tisíc lobbistů
Byrokracie EU má jednu zajímavou zásadu. Hlásá, že dobrá řešení jsou jen ta složitá, a naopak ta jednoduchá jsou principiálně špatná. To je nesmysl. Řešení jsou buď dobrá, anebo špatná. To, že byrokracie EU preferuje řešení složitá, pro ni má řadu výhod. Málokdo má při svém zaměstnání tolik času, aby mohl studovat stostránkové materiály, a tak EU nikdo do její činnosti, lidově řečeno, nekecá.
V rámci sdílených kompetencí může EU závazně upravit prakticky cokoliv a má reálný a silný vliv v oblastech, které spadají do výlučné kompetence členských států. Podle některých zdrojů pracuje v současnosti v Bruselu až 30 tisíc lobbistů. Že takový složitý rozhodovací proces EU vyhovuje především jim a že se jeho změně budou bránit jakýmikoli prostředky, se nelze divit. |
To vše vede k závěru, že efektivita nadstavbových politických a ekonomických aktivit, tedy všech kromě zajišťování volného pohybu osob, pracovních sil, zboží a kapitálu, je přinejmenším sporná a členské státy by měly mít právo rychle a bez jakékoliv sankce tuto nadstavbu opustit, a nepodílet se tak ani na jejím financování. Kompetence v EU tvoří tři části. Výlučné kompetence, kompetence sdílené unií a členským státem a výlučné kompetence členského státu. To je ale spíše teoretické rozdělení.
Realita je taková, že v rámci sdílených kompetencí může EU závazně upravit prakticky cokoliv a má reálný a silný vliv v oblastech, které spadají do výlučné kompetence členských států. Podle některých zdrojů pracuje v současnosti v Bruselu až 30 tisíc lobbistů. Že takový složitý rozhodovací proces EU vyhovuje především jim a že se jeho změně budou bránit jakýmikoli prostředky, se nelze divit.
Jednoduchá a rychlá strategie
S bruselskou byrokracií nelze zabřednout do nekonečných diskusí, jak by se měla EU reformovat. Jedna z rychle proveditelných strategií je jednoduchá. Zkrátit rozpočet EU každý rok o 15 procent minimálně pět po sobě jdoucích let. A nechat eurobyrokracii, ať jednotlivé zbytnělé součásti politicko-ekonomické nadstavby oseká sama. |
Pokud se má funkčnost EU změnit, je třeba celý způsob přípravy a vydávání rozhodovacích aktů zjednodušit. Prvním stupněm k tomu by mohlo být zavedení jediného jazyka v orgánech EU, a to angličtiny, která se brzy stane jazykem neutrálním. Pokud ji někdo na vyjednávací úrovni neovládá, nemá v Bruselu co dělat. Jak by se na takový nápad dívali v Paříži nebo Berlíně, je asi předem jasné. Poměrně rychle by se naopak mohla zavést zásada, že za každou novou směrnici nebo obdobný legislativní akt EU bude jedna existující zrušena.
S bruselskou byrokracií nelze zabřednout do nekonečných diskusí, jak by se měla EU reformovat. Nikdo si pod sebou dobrovolně nepodřeže větev. Jedna z rychle proveditelných strategií je jednoduchá. Zkrátit rozpočet EU každý rok o 15 procent minimálně pět po sobě jdoucích let. A nechat eurobyrokracii, ať jednotlivé zbytnělé součásti politicko-ekonomické nadstavby oseká sama.
