Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Chyba EU. Fúze Siemensu a Alstomu měla projít

  15:46
Evropská komise nepovolila fúzi Alstomu a Siemensu. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Učinila Evropská komise správně, když zamezila fúzi Alstomu a Siemensu?

Bylo správné, že Evropská komise zabránila fúzi Siemensu a Alstomu? foto: Česká pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Dnešní otázka se týká antimonopolní politiky. Evropská komise nedávno zamezila fúzi strojírenských a dopravních firem Alstom a Siemens. Uvedla, že by na jednotném evropském trhu měla firma příliš silné postavení. Proti tomu stojí názor obou firem i německé a francouzské vlády. Podle nich v budoucím globálním konkurenčním boji s USA, Japonskem, Kanadou nebo Čínou Evropa neobstojí, nedá-li vzniknout opravdovým gigantům či evropským šampionům. Jak vypadá správný relevantní trh? A jak se má posuzovat kontext globálního trhu a ambicí na něm? Závěrem řečeno, učinila Evropská komise správně, když zamezila fúzi Alstomu a Siemensu?


 

Lubomír Lízal, rektor AAU, člen dozorčí rady Expobank a ČEZ

Skryté nebezpečí

Rozhodnutí komise je, mírně řečeno, pochybné. U síťových odvětví s prvky přirozeného monopolu (jako je rozvod vody nebo plynu), tj. v těch případech, kdy existují takzvané výnosy z rozsahu, je debata o regulaci kvůli možnosti zneužití této (matematické) výhody k neprospěchu zákazníků na místě. Správně zvolená regulace (existuje řada způsobů regulace – od nepříliš účinné a primitivní až po tržně konformní) může zajistit, že zákazníci nejsou diskriminováni nebo trestáni nízkou kvalitou dostupnou za vysokou cenu. 

Pokud při zákazu fúze dvou podniků komise argumentuje nutností zachovat vnitřní konkurenci, implicitne říká, že nepřipustí vnější konkurenci, tedy že je nutné mít více domácích hráčů, protože vnější konkurence nebude relevantní. Relevantní však nebude jen tehdy, pokud jí administrativně či jinak zabráníme vstoupit na evropský trh.

Argumentuje-li se však pouhou velikostí, je to nemístné zjednodušení. Jestliže je firma, byť jen na domácím trhu, vystavena plné mezinárodní konkurenci, je celkem jedno, jak veliká je. Důležité i postačující je, aby byla skutečně vystavena vnější konkurenci. Snad nejlépe tento fakt ilustruje naše transformační perioda s liberalizací zahraničního obchodu v devadesátých letech. Velikost podniku nezaručovala ani přežití, natož úspěch.

Pokud při zákazu fúze dvou podniků komise argumentuje nutností zachovat vnitřní konkurenci, implicitne říká, že nepřipustí vnější konkurenci, tedy že je nutné mít více domácích hráčů, protože vnější konkurence nebude relevantní. Relevantní však nebude jen tehdy, pokud jí administrativně či jinak zabráníme vstoupit na evropský trh. Tento skrytý moment mi ve světle brexitu a odchodu tržního „fundamentalisty“ z jednotného trhu, přijde nejnebezpečnějším prvkem. Zakázat fúzi má totiž smysl jedině tehdy, pokud chci domácí trh uzavřít před vnějším světem.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

EU je sama proti sobě

Antimonopolní politika je přesným opakem toho, čím by měla být. Je to celé postavené na hlavu – státy svými monopolními výsadami, od prolobbované legislativy na míru až po patenty, vytvoří monopoly, které chtějí následně regulovat, protože ví, že monopoly jsou neefektivní. Pořád dokola bychom měli opakovat, že problémem nejsou monopoly jako takové, ale jejich dopady, tedy vysoké ceny, malá nabízená množství nebo horší kvalita. Pokud si to můžou dovolit, je to jen nedostatkem konkurence.

Rozhodnutí komise nemusí trápit jen klasické liberály, ale také fanoušky silné Evropské unie. Jedním z nejčastějších ekonomických argumentů pro existenci unie je snazší konkurence Spojeným státům a Číně. Je to poměrně představitelná myšlenka – česká firma bude obtížně konkurovat Googlu či Applu a téměř s jistotou nepostaví rychlostní dráhu z Paříže do Sofie. Velká evropská firma by mohla.

Spojení Siemensu a Alstomu by nikoho nebolelo, kdyby na trhu mohla vzniknout konkurence. Pokud může, pak se nemusíme bát špatných dopadů, ať už vznikne nebo ne. K efektivitě bohatě stačí jen strach z konkurence, která by hypoteticky mohla přijít.

Rozhodnutí komise nemusí trápit jen klasické liberály, ale také fanoušky silné Evropské unie. Jedním z nejčastějších ekonomických argumentů pro existenci unie je snazší konkurence Spojeným státům a Číně. Je to poměrně představitelná myšlenka – česká firma bude obtížně konkurovat Googlu či Applu a téměř s jistotou nepostaví rychlostní dráhu z Paříže do Sofie. Velká evropská firma by mohla.

Poslední kroky komise ale ukazují, že tímto směrem nejdeme. Brání se fúzím velkých firem, hází se klacky pod nohy digitálním gigantům. Čekal bych, že nebude Evropská unie vždy liberální, tady jde ale proti vlastním cílům a zájmům.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Překonaný pohled

Zajímavý počin komisařky Vestagerové, jež je v Bruselu nepochopitelně považována za příznivkyni volného trhu, kterým proti sobě dokázala naštvat tržní liberály i tržní ochranáře. Signifikantní je, že svým rozhodnutím naštvala německou a francouzskou vládu, což jí ubírá body v souboji o místo předsedy Evropské komise po Jean-Claudu Junckerovi.

Trh je dynamický, nemá smysl posuzovat velikost jedné (zfúzované) firmy v této konkrétní chvíli, když za deset let bude situace úplně jiná.

Co se samotné ekonomické otázky týče, zda měla být tato fúze zakázána, jsem velmi skeptický nejenom k této konkrétní aplikaci antimonopolní politiky, ale k antimonopolní politice vůbec. Soudobé výzkumy ukazují, že zásahy antimonopolní politiky byly chybné i v učebnicových případech, jako je například Standard Oil. Aktivity komisařky Vestagerové, kdy mj. Googlu udělila pokuty ve výši poloviny ročního britského příspěvky do unijního rozpočtu, jsou důsledkem již překonaného pohledu na antimonopolní politiku.

Trh je dynamický, nemá smysl posuzovat velikost jedné (zfúzované) firmy v této konkrétní chvíli, když za deset let bude situace úplně jiná. A nesmíme zapomínat na mezinárodní konkurenci. Co si upečeme na stále menším a menším evropském písečku, je čím dál tím méně relevantní ve světovém měřítku. Siemens čelí konkurenci z celého světa. Pokud bude Evropská unie nadále takto antitechnologická, nemůže Evropskou unii čekat nic jiného než technologické a hospodářské zaostávání.



Monitor Jana Macháčka