Zemědělcům sice vydatný déšť pomohl, na podzemní vody ovšem zásadní vliv neměl. Jejich doplnění totiž závisí na tání sněhové pokrývky. „Při povodních, zvláště takto krátkých, voda rychle odteče. Intenzivní déšť, který velmi rychle opustí naši republiku, to nenapraví,“ říká ředitel brněnské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu Petr Janál. V úhrnu podle něho chybí asi rok srážek.
„Chladný květen, červen vlažný je pro sýpky, sudy blažný,“ praví jedna z pranostik. S květnem se nám to vyplnilo. Teď ještě aby se zadařilo i v červnu. „Červen by měl být ideálně obvyklý, to znamená bohatý na srážky a současně relativně teplý, slunečný, ne však horký. Tedy takový, jak by měl červen jako jeden ze srážkově nejbohatších měsíců vypadat,“ líčí bioklimatolog Miroslav Trnka z vědeckého týmu projektu Intersucho.
Zatímco rozbouřené vody vháněly některým do tváří obavy, se suchem, alespoň tím zemědělským, deštivý květen pomohl. „V povrchové vrstvě se situace znormalizovala a v půdě je tolik vody, kolik by jí v tomto období mělo být. Voda ale stále chybí v hlubších vrstvách, zejména pak na střední Moravě a v severozápadních Čechách,“ říká Trnka.
Vodní manko v podzemí
Horní vrstva teď vypadá optimisticky, s podzemními vodami už to tak pozitivní není. Na doplnění spodních vod má totiž největší vliv tání sněhové pokrývky. „To je zásadní zdroj, ze kterého se doplňují. Při povodních, zvláště takto krátkých, voda rychle odteče. Intenzivní déšť, který velmi rychle opustí naši republiku, to nenapraví,“ vysvětluje ředitel brněnské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Petr Janál. Dodává ale, že to neznamená, že by současné srážky neměly vůbec žádný vliv. Jen není nijak zásadní.
Květnové počasí pravděpodobně nezvládne napravit vše, co za sebou nebývale brzký nástup sucha v dubnu zanechal. K tomu, abychom vyrovnali vodní manko v podzemí, by byl třeba rovnoměrný déšť, při kterém by bylo více času, aby se tekutina vsákla. |
K tomu, abychom vyrovnali vodní manko v podzemí, by byl třeba rovnoměrný déšť, při kterém by bylo více času, aby se tekutina vsákla. A pak zbývá především doufat v zimu bohatou na sníh. Ta uplynulá sice vyhlížela nadějně, velké množství vody ale napršelo, nikoliv nasněžilo. „K tomu, aby se situace výrazně zlepšila, potřebujeme více sněhově bohatých zim. Je to dlouhodobá záležitost. V úhrnu nám chybí asi rok srážek,“ připodobňuje Janál. Koryta byla navíc po nestandardně teplém dubnu úplně vyschlá. Voda stoupla téměř z nuly na sto kubíků. Nyní zase spadne na nižší hladinu.
Z pohledu zemědělského je situace výrazně lepší. Květnové počasí ale pravděpodobně nezvládne napravit vše, co za sebou nebývale brzký nástup sucha v dubnu zanechal. „Nějaké dopady určitě mít bude, protože to byla relativně dlouhá epizoda, která přišla v poměrně citlivé fázi rostlin. Nakolik se z toho porosty vzpamatují, se ukáže zhruba za dva až tři týdny, kdy se aktuální srážky promítnou do stavu vegetace,“ vysvětluje Trnka. Do určité míry jsou zasažené ozimé plodiny vysévané na podzim a sklízené v následujícím létě. Tradičně k nim patří ječmen, pšenice nebo žito.
Neustálá práce
Na růžích ustláno nemají ani jařiny, což bývají speciální odrůdy obilí. Pokud by v červnu nastaly další extrémy, pak je podle Trnky možné předpokládat propad výnosů na některých místech v desítkách procent. Rostlinám sice pomohl déšť, jejich vývoj ale zase zbrzdilo chladné počasí. Setrvalé nižší teploty a velmi vlhké počasí navíc přeje různým chorobám. Trnka ale dodává, že nic není ztraceno, sezona ještě může být dobrá. Záleží na tom, co bude následovat.
Některé situace jsou podle něho nevyhnutelné, dopady sucha je ale možné zmírnit. A na tom lze pracovat neustále, nejen v době, kdy je zle – například neustále opakované obnovování mezí, remízků, alejí nebo větrolamů, rozdělení velkých lánů polí, jež mají největší velikost v Evropské unii, či střídání plodin, protože pěstování monokultury půdu vyčerpává. |
Zároveň bychom se neměli nechat uchlácholit. Střídání sucha a povodní, tedy extrémů, je jeden z nejviditelnějších projevů klimatické změny a bude stále častější. „Epizoda sucha tento rok už, doufejme, kulminovala. Měli bychom si z ní vzít, že ve chvíli, kdy sucho nastane, už si o něm můžeme leda povídat. Připravenost na nedostatek vláhy, schopnost jej úspěšně zvládnout a přežít musí stát a společnost budovat právě v době, kdy sucho není,“ líčí bioklimatolog.
Některé situace jsou podle něho nevyhnutelné, dopady sucha je ale možné zmírnit. A na tom lze pracovat neustále, nejen v době, kdy je zle – například neustále opakované obnovování mezí, remízků, alejí nebo větrolamů, rozdělení velkých lánů polí, jež mají největší velikost v Evropské unii, či střídání plodin, protože pěstování monokultury půdu vyčerpává.
