Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Katolické církvi sluší konzervativní investování, do pozemků, budov

Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference. foto: Foto Dan MaternaMAFRA

„Pro mě je reputace zcela zásadním kapitálem katolické církve, důležitější než ekonomická prosperita,“ říká v rozhovoru 48letý generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl.
  9:37

Když zákonodárci schválili církevní restituce, poohlížely se banky mezi duchovními, protože spravovat takový majetek byla příjemná vidina. Českobudějovická diecéze ukázala, že to jde i obráceně – že se kněží mohou vrhnout mezi bankéře. Koupila malý podíl ve spořitelním družstvu Artesa, ale místo finančnictví ji čekala reputační tahanice. Artesa je totiž spojovaná s kontroverzním podnikatelem Františkem Savovem, pročež Česká biskupská konference (ČBK) hledí do Budějovic s pozdviženým prstem. Toto spojení i představa katolické církve coby bankéře rozvířily mediální vody.

Každá diecéze však hledá příležitosti, jak se zaopatřit, až se v roce 2043 odluka církve od státu dovrší a stát přestane vyplácet svůj příspěvek. Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK, jejíž analytický tým českobudějovický záměr prozkoumá, v rozhovoru míní, že katolické církvi sluší méně kreativní a riskantní přístup. „Vyloučit, co je jednoznačně špatně, pak i to, co je rizikové či eticky pochybné. Pak se ptát, co z toho, co zbývá, koresponduje s posláním církve,“ říká Přibyl, jakýsi první úředník katolické církve.

Máme osm diecézí, tvoří čtyři skupiny po dvou. Praha a Olomouc vznikly v raném středověku, mají za sebou tisíciletou tradici – tyto dvě jsou v majetku nefinančního charakteru hodně silné. Oddělením části jejich území pak vznikly dvě nejmladší, po roce 1990, Plzeň a Ostrava–Opava.

Pokud by diecéze z jihu Čech chtěla desetinový podíl navýšit, musí už získat stanovisko Analytické skupiny diecézí, přičemž etika a reputace jsou důležité proměnné. Skupina nemá právo veta, ale ještě se nestalo, aby se její vůli diecéze vzepřely. „To, že má církev banku, není věc nemožná ve stylu, Marťani spadli z nebe. Považuji to za kreativní krok, který je vykoupen neznámým rizikem, jež u nás nemá obdoby. Je nutné být opatrný, úskalí po cestě je mnoho,“ dodává generální sekretář.

LIDOVÉ NOVINY: Jak velké jsou ekonomické rozdíly mezi diecézemi?

PŘIBYL: Značné. Vyplývají z toho, že vznikaly za jiných konstelací.Máme osm diecézí, tvoří čtyři skupiny po dvou. Praha a Olomouc vznikly v raném středověku, mají za sebou tisíciletou tradici – tyto dvě jsou v majetku nefinančního charakteru hodně silné. Oddělením části jejich území pak vznikly dvě nejmladší, po roce 1990, Plzeň a Ostrava–Opava, a to včetně příslušného majetku, pročež mají vyrovnaný poměr hospodaření.

LIDOVÉ NOVINY: Odvíjí se to od toho, že ty první dvě dostaly hodně vráceno?

PŘIBYL: Ano, ale taky s něčím hospodařily již předtím. Pak jsou tu dvě, jež vznikly po třicetileté válce, Litoměřice a Hradec Králové. Těm se tehdy zakoupil základní majetek z takzvané solní pokladny, což byla daň z bečky soli, tuším 15 krejcarů. Císař a papež uzavřeli dohodu, že ta daň půjde na hospodářské zajištění těchto diecézí.

Čistí plátci jsou Praha a Olomouc; přispívají, ale nic z fondu nepobírají. Neexistují takto čistí příjemci, i sebechudší diecéze vkládá prostředky, ale pak si může sáhnout na větší peníze.

Byl to však především vítaný zdroj pro císaře na nenadálá vydání. To jsou trochu chudší diecéze, ale nějaký majetek mají. Zbylé dvě vznikly na přelomu vlády Marie Terezie a Josefa II., to je českobudějovická a brněnská, měly být financovány z náboženských fondů po zrušených klášterech. Po fondech je dávno veta a tyto diecéze mají naprosté minimum hmotného majetku.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik z nich posílá peníze do solidárního fondu – a kolik potřebuje naopak pomoci?

PŘIBYL: Čistí plátci jsou Praha a Olomouc; přispívají, ale nic z fondu nepobírají. Neexistují takto čistí příjemci, i sebechudší diecéze vkládá prostředky, ale pak si může sáhnout na větší peníze.

LIDOVÉ NOVINY: Funguje to tedy jako evropské dotace.

PŘIBYL: Tak. Jsou i diecéze, které tu a tam potřebují peníze na konkrétní investici, ale nejde pro ně o věc bytí, či nebytí. Mezi nejchudší patří ty s velkým podílem někdejšího sudetského území, především Plzeň, Litoměřice a také České Budějovice.

LIDOVÉ NOVINY: Asi není cílem, aby byly pořád závislé na solidárním fondu. Hledáte jim ekonomický model, aby se jim dařilo lépe?

Jsou i diecéze, které tu a tam potřebují peníze na konkrétní investici, ale nejde pro ně o věc bytí, či nebytí. Mezi nejchudší patří ty s velkým podílem někdejšího sudetského území, především Plzeň, Litoměřice a také České Budějovice.

PŘIBYL: Hledá se – a jde právě o to, že je třeba investovat prostředky, které dostáváme jako finanční náhradu. Je spočítáno, že si každá diecéze vydělá na vlastní majetkovou základnu, bude-li zodpovědně hospodařit s průměrnými výnosy, které jsou v těch 30 letech (ode dne, kdy začal platit zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, leden 2013, do roku 2043, kdy nastane odluka státu od církve – pozn. red.) mezi třemi a pěti procenty, což se v tak dlouhém období zdá reálné. Vstupuje do toho hodně faktorů, například že v některých oblastech je velké množství zanedbaných památkových staveb.

LIDOVÉ NOVINY: Což jsou nejspíš už beztak chudé někdejší Sudety.

PŘIBYL: Ano, protože to bývaly velmi bohaté krajiny, kde lidé stavěli katedrály, protože na to měli – a teď co s tím, když tam chodí hlouček lidí nebo taky nikdo. Další potíž: Praha se jeví bohatě, ale také je v ní drahý život, čemuž odpovídají výdaje, koncentrují se tu centra církevních institucí, mnoho duchovních. Je tu i velké portfolio lesních pozemků, do čehož nyní promlouvá zásadní vliv relativně nového jevu, sucha a kůrovce, a riziko, jestli se nové rostlinky ujmou.

LIDOVÉ NOVINY: O jakých dřevinách uvažujete při následném zalesňování po kůrovcové těžbě? Aby měly slušné hospodářské využití, ale nevznikaly zase monokultury.

PŘIBYL: Zvažujeme stejné možnosti jako každý majitel lesa. Výhoda i nevýhoda těch broučků je, že neznají hranice, nevědí, že tohle je církevní a tohle státní. Někde se to zanedbalo a ta zvířátka přeletěla.

LIDOVÉ NOVINY: Spíš jsme mysleli, jestli přemýšlíte v delším výrobním řetězci. Třeba: nasadíme akát, postavíme na něj pilu a naděláme fošny pro nábytkáře.

Je spočítáno, že si každá diecéze vydělá na vlastní majetkovou základnu, bude-li zodpovědně hospodařit s průměrnými výnosy, které jsou v těch 30 letech mezi třemi a pěti procenty, což se v tak dlouhém období zdá reálné

PŘIBYL: Zatím je trend, že se do návazných provozů nepouštíme. Katolická církev hospodaří s lesem, o pilách mi není nic známo.

LIDOVÉ NOVINY: Byl takový plán v olomoucké arcidiecézi.

PŘIBYL: Snad. Olomoucká arcidiecéze má extenzivnější hospodaření, co se týče polí, například ve zřizování statků. Je mi to sympatické. Podobně postupují i v ostravsko-opavské diecézi, což je mladší sestra Olomouce i charakterem hospodaření. Ale zatím se nikdo nepouští do zpracování dřeva, najímají si na to lidi – vychází to nyní levněji. A je to i ochrana před rizikem: jeden rok není do čeho říznout, další rok je přemíra. Určitě nebudeme prodávat lesy, i holina s jedním stromečkem je les. A my počítáme s tím, že toto hospodaření je na staletí, naše podnikatelské plány nejsou krátkodobé.

LIDOVÉ NOVINY: A navyšování podílu lesů?

PŘIBYL: To by bylo skvělé, ale není moc co kupovat. Uvidíme, jestli něco nebude pod tlakem „kůrovcových“ okolností, kdy vlastně nekupujete les, nýbrž paseku. Myslím si ale, že stát stejně jako my nebude lesy prodávat – a to je v podstatě jediný partner, se kterým má co do výměry cenu obchodovat.

LIDOVÉ NOVINY: Pozorujete, že by chudší diecéze byly kreativnější než ty bohatší ve vymýšlení byznys plánu?

Zatím je trend, že se do návazných provozů nepouštíme. Katolická církev hospodaří s lesem, o pilách mi není nic známo. Určitě nebudeme prodávat lesy, i holina s jedním stromečkem je les. A my počítáme s tím, že toto hospodaření je na staletí, naše podnikatelské plány nejsou krátkodobé.

PŘIBYL: Ani ne, protože ty chudší zase musejí zvažovat vyšší riziko. Přeci jen, s velkou lodí se hůř manévruje, ale s nižší hrozbou, že se potopí. U menší loďky je tomu přesně naopak. Všem jde o to, vyvážit riziko s výnosností. Naším úkolem není být bohatý, ale vydělat si na službu, kvůli níž tu jsme.

LIDOVÉ NOVINY: Kreativitu projevila kupříkladu českobudějovická diecéze: nakoupila minoritní podíl ve spořitelním družstvu Artesa spojeném s kontroverzním podnikatelem Františkem Savovem (je obviněn v kauze rozsáhlých daňových podvodů a v současnosti žije v Londýně – pozn. red.). Má mít církev banku?

PŘIBYL: To je legitimní otázka, na kterou je odpověď: Proč ne? V Německu, Rakousku, Itálii církevní banky jsou – a jsou dobře zavedené. Všechny vznikaly jako družstva na konci 19. století, duchovní v nich spojovali své soukromé majetky, a stále to družstva jsou. V Německu znám tři, v Münsteru, Kolíně nad Rýnem a Řezně, jsou to prestižní podniky, sám mám v jedné z nich účet.

Nabízeli mi, jestli v ní nechci družstevní podíl, ale pak se ukázalo, že to nejde, protože nejsem Němec. Takže obecně: to, že má církev banku, není věc nemožná ve stylu, Marťani spadli z nebe. Zároveň to tam šlo v postupném vývoji, nepřerušené kontinuitě, což není náš případ.

LIDOVÉ NOVINY: České Budějovice tu debatu otevřely i tady.

Všem jde o to, vyvážit riziko s výnosností. Naším úkolem není být bohatý, ale vydělat si na službu, kvůli níž tu jsme.

PŘIBYL: Chci tím jen říci, že to není nic špatného, je to možné, ale tím, jak je to kreativní, je to také vysoce rizikové. V Budějovicích koupili 9,5 procenta v Artese, podíl by chtěli navýšit. Ale než by se to stalo, udělají se hloubkové analýzy. Takto malou investici, jakou už udělali, si každá diecéze řídí sama. Považuji to za kreativní krok, který je vykoupen neznámým rizikem. Je nutné být opatrný, úskalí po cestě je mnoho.

LIDOVÉ NOVINY: Artesa má reputační problém, a třebaže to udělala jedna diecéze, dopadá to na celou katolickou církev. Lidé to nerozlišují.

PŘIBYL: To chápu. Pro mě je reputace zásadním kapitálem církve, důležitějším než ekonomická prosperita. Právě proto zjišťujeme všechny okolnosti. Nyní je zvažuje českobudějovická diecéze, ale v momentu, kdy by šlo o navýšení podílu, už by to byla záležitost, u níž je třeba vyžádat si stanovisko Analytické skupiny diecézí. Ustavila ji Česká biskupská konference proto, aby kromě jiného ohodnotila ze všech možných stran vhodnost té či oné investice. Cítíme, že je o to zájem, ale čekáme na výsledky vzpomínané hloubkové analýzy.

LIDOVÉ NOVINY: Analytická skupina má právo veta?

PŘIBYL: V katolické církvi nemá právo veta ani předseda biskupské konference, možná papež, ale tak vysoko jsme s tím nešli. Nepředpokládám však, že by diecéze šla proti názoru skupiny. Kolegiální rozhodování bylo zatím naší nejcennější devízou.

LIDOVÉ NOVINY: Faktem je, že v investičním fondu máte dost prostředků, v miliardách korun. V bankovnictví je teď co kupovat – Equabank, Commerzbank. Nechcete toho využít, když každý katolík může být klientem?

V Budějovicích koupili 9,5 procenta v Artese, podíl by chtěli navýšit. Ale než by se to stalo, udělají se hloubkové analýzy. Takto malou investici, jakou už udělali, si každá diecéze řídí sama. Považuji to za kreativní krok, který je vykoupen neznámým rizikem. Je nutné být opatrný, úskalí po cestě je mnoho.

PŘIBYL: Nejsem v pozici, kdo by o investicích rozhodoval, a nezaslechl jsem takové úvahy. Myslím si, že nám sluší spíš konzervativní investování, do pozemků, budov.

LIDOVÉ NOVINY: Bankovnictví je velmi konzervativní, podívejte se na Švýcary.

PŘIBYL: Při nynějším stavu finančnictví se mi to jeví jako obchod s teplou vodou. Lidé budou dál potřebovat peníze, ale v tom roli církve nevidím. Cítím, že bychom měli investovat do něčeho hmotnějšího, na prvním místě do půdy, lesů, vod. Na druhém místě jsou budovy a teprve pak přicházejí finanční investice. V devadesátých letech se tu o bance uvažovalo, ale kladlo to nároky na odbornost. Nevím, zda je to pro nás – máme především sloužit, ne se vyčerpat na vysoce profesionálním vydělávání.

LIDOVÉ NOVINY: Říkal jste, že máte raději konzervativní přístup. Na druhou stranu třeba olomoucká arcidiecéze – a arcibiskupa Jana Graubnera nikdo nemůže podezírat, že by nebyl konzervativní – je hodně progresivní v ekonomických nápadech. Nabízejí zprostředkování mobilních tarifů a služeb, dodávání energií, nakupují statky k polnostem...

PŘIBYL: U nich je to přirozený růst. Mají personál i dost lidí se zájmem pracovat s církví. Není to tak, že když už nevědí, co by, postaví statek. Zrestituovali hospodářský dvůr, hlásí se jim zemědělci. Je to konzervativní v tom, že se chápou příležitostí, jež jsou jim k dispozici. Mnohem problematičtější to mají v diecézích chudších, protože nemají lidi, trpí na fluktuaci. Rádi vidíme, jak olomoucká arcidiecéze postupuje, je zdrojem inspirace. Tam, kde je silnější křesťanská komunita či společenská pozice v obci, máte zcela jinou optiku, jíž věci hodnotíte.

LIDOVÉ NOVINY: To znamená?

V katolické církvi nemá právo veta ani předseda biskupské konference, možná papež, ale tak vysoko jsme s tím nešli. Nepředpokládám však, že by diecéze šla proti názoru skupiny. Kolegiální rozhodování bylo zatím naší nejcennější devízou.

PŘIBYL: Působím v Praze, ale inklinuji k severu, kde jsem dříve působil, k litoměřické diecézi. Člověk je tam opatrný, musíte pořád počítat s tím, co by se stalo, kdybyste to museli zabalit. Protože to tam často visí na jednom člověku, dvou lidech, dostanou příležitost jinde, odejdou. Chybí tam báze.

LIDOVÉ NOVINY: Jak to, že takovou inspirací není i Praha, podobně bohatá jako Olomouc?

PŘIBYL: Praha byla pro všechny inspirací, než byly (v roce 2012 – pozn. red.) schváleny restituce. Dokázala se postavit na vlastní nohy již předtím, nesmírným úsilím a pečlivou majetkovou správou. Všechno, co získali, dobře investovali, a to často do pastoračních projektů. V Praze máte mnohé kostely, třeba sto let staré, které neměly faru. Holešovice, Vinohrady. Koupili tam dům, aby tam byla i fara, ale vydělalo si to na sebe. Mají tam třeba i banku, obchod, kanceláře. A pomalu se v Praze rodí další investičně dobré projekty.

LIDOVÉ NOVINY: Co třeba?

PŘIBYL: Namátkou zámek v Dolních Břežanech, součást komplexu, kde jsou i vědecká centra. Začalo to tím, že se církevní pozemky daly k dispozici badatelům, zámek má být zázemím pro tamní vědce. Jsou tu dále desítky neviditelných věcí typu nákupu bytového domu.

LIDOVÉ NOVINY: Investujete jen v Česku, nebo se rozhlížíte i v zahraničí?

V devadesátých letech se tu o bance uvažovalo, ale kladlo to nároky na odbornost. Nevím, zda je to pro nás – máme především sloužit, ne se vyčerpat na vysoce profesionálním vydělávání.

PŘIBYL: U hmotných investic nevím o žádné uskutečněné v zahraničí. Co se týče finančních investic, dovedu si představit, že ve fondech, které máme, je mix nástrojů, jež nebudou jen z České republiky. Ale určitě se v každém případě zohledňuje etický kodex. Jsou odvětví, která jsou pro nás nepřijatelná, do těch investovat nikdy nebudeme.

LIDOVÉ NOVINY: Která to jsou? Nejspíš máte na mysli zbrojní průmysl, pornoprůmysl... Co ještě? Co třeba vývoj ve zdravotnictví?

PŘIBYL: Záleží, do jakého vývoje. Katolická církev je pro prospěch zdravotnictví, ochrany zdraví člověka, ale ne na úkor jiné lidské bytosti. To je ochrana nenarozeného života – těžko budeme investovat do prostředků proti početí. A totéž závěr života. Nakupujeme akcie, kde jsme si jistí. I ve finančních nástrojích se držíme hesla, že lépe je mít méně než jít do pochybného rizika.

Bankéři mají od nás definované etické mantinely. První věc: vyloučíte, co je jednoznačně špatně. Druhá věc: vyloučíte, co je rizikové či eticky pochybné. Třetí: ptáte se, co z toho, co zbývá, koresponduje s posláním církve. Až takhle je to konzervativní.

LIDOVÉ NOVINY: Vyplývá z toho ovšem, že se takto zbavíte těch nejvýnosnějších věcí. Jsme navíc v prostředí s velmi nízkými úrokovými sazbami, případně nulovými. Komplikuje vám to hospodaření?

Rádi vidíme, jak olomoucká arcidiecéze postupuje, je zdrojem inspirace. Tam, kde je silnější křesťanská komunita či společenská pozice v obci, máte zcela jinou optiku, jíž věci hodnotíte.

PŘIBYL: Samozřejmě ano, makroekonomická situace je nepříliš nakloněna všem, kdo potřebují zhodnocovat majetek. Naše plány byly tvořeny v jiné situaci, úroky se nyní skutečně plazí při nule, a když se to očistí o inflaci, moc nezbývá. Ale těší mě, že diecéze ve fondech investují – hovořím nyní o Fondu udržitelnosti katolické církve –, přičemž průměrné roční zhodnocení růstového podfondu v investičním fondu je 6,5 procenta – a to je dobré. Když se dělal plán, počítali jsme s jinými čísly, to je pravda.

LIDOVÉ NOVINY: Takže přehodnocujete?

PŘIBYL: Neustále. Je strategický plán, tříleté plány a roční, vyhodnocují se podle ekonomické reality. Pak je opatřením jít buď do rizikovějších investic, nebo ušetřit na výdajích. Musí se to kombinovat.

LIDOVÉ NOVINY: Naučili jste se to už? Hlavní mentální záběr církve směřuje ke službě, ale aby tuto hlavní činnost šlo dělat, musí vám vycházet ta vedlejší ekonomická.

PŘIBYL: Vedlejší činnost má mít charakter správy majetku, nikoli razantního podnikatelského provozu. Vydělat za každou cenu, být bohatý a ještě bohatší, není naším cílem. Někde ve druhém patře této činnosti končíme – a rádi, čili si můžeme dovolit konzervativnější politiku. A to jsme, myslím, uměli vždy – správu majetku se zodpovědností na delší čas, než je rok či čtyři. Lidé, kteří dělali ekonomy v diecézích, zůstali, spíš roste správa majetku a proměňuje se podle potřeb. Nemám o to strach.

LIDOVÉ NOVINY: V nemovitostním podfondu se zatím investovaly desítky milionů, tedy drobné – s tím, že čekáte na příležitost, jež bude stát za to. Co by to typově mělo být?

Co se týče finančních investic, dovedu si představit, že ve fondech, které máme, je mix nástrojů, jež nebudou jen z České republiky. Ale určitě se v každém případě zohledňuje etický kodex. Jsou odvětví, která jsou pro nás nepřijatelná, do těch investovat nikdy nebudeme.

PŘIBYL: Blok domů, velký kancelářský komplex, tisícehektarový podnik, a to výhradně v Česku. Říkali jsme, že peníze z restitucí nechceme vyvádět ven, jeden z protiargumentů totiž zněl, že to dáme do Vatikánu. Což nedáme a nikdy to nebylo úmyslem. Pro nás je důležité i regionální investování, protože chceme být tam, kde jsou lidé.

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik jsou pro vás důležité příjmy ze sbírek?

PŘIBYL: Velmi – a nejde o přesná čísla jako taková, důležitá je jejich vztahotvorná funkce. Kdybychom byli čistí rentiéři, peníze se nám sypaly na účty a my z toho vše platili, nebude to ono. Potřebujeme sounáležitost lidí s posláním církve. Vybrat si na osvětlení v kostele je něco jiného, než když to firma udělá, zaplatí se to odněkud z účtu, a já ani nevím, že to předtím nesvítilo. Je mnohem důležitější vědět, že moje pětistovka hrála roli, že jsem přispěl ke společnému dílu.

LIDOVÉ NOVINY: Máte příklad farnosti, kde vypomáhá komunita?

PŘIBYL: Komunitně se to děje většinou na Moravě, tam si to často od A do Z udělají svépomocí. Ale i jinde. Mám třeba na Českolipsku na starosti tři farnosti, spravuji je z Prahy, zůstalo mi to jako „dědictví otců“. Jen nahlas pomyslím, že by bylo třeba uklidit, posekat trávu, opravit kotel, a za týden je to hotové. Funguje to i na milých detailech, a to jsou mé farnosti v někdejších Sudetech, kde chodí do kostela 30 lidí.

Nakupujeme akcie, kde jsme si jistí. I ve finančních nástrojích se držíme hesla, že lépe je mít méně než jít do pochybného rizika. Bankéři mají od nás definované etické mantinely.

Svépomoc funguje a stačí jedna věc: říci lidem, že to není můj kostel, že je náš. Pokřtil jsem dva lidi, manžele, ve vesnici, kde nikdo jiný předtím do kostela nechodil. Ke křtu ode mne dostali klíče od kostela. Vzali si to za své, starají se. To je důležité nejen v křesťanské komunitě, ale i v obci: buď to bude naše společná ostuda, nebo společná radost.

LIDOVÉ NOVINY: V anglikánské církvi lze poskytovat dary v kostele platební kartou. Nezabýváte se takovou úvahou? Místo ošatky terminál?

PŘIBYL: Je to zajímavá myšlenka pro větší kostely. Mně se to se 30 věřícími nevyplatí. Stává se běžně, že lidé posílají peníze na účet či mají zadán trvalý příkaz. I já mám problém: od té doby, co můžu platit mobilem, jsem pořád bez hotovosti – a někdy je to trapné. Kdybych mohl pípnout, pípnu. Díky za nápad, vidíte, díky vám budeme mít banky i terminál. Poptám se.

LIDOVÉ NOVINY: Hovořil jste o nutnosti snižovat výdaje. Jestliže je jeden farář na deset padajících, poloprázdných kostelů, je to udržitelné?

Vydělat za každou cenu, být bohatý a ještě bohatší, není naším cílem. Někde ve druhém patře této činnosti končíme – a rádi, čili si můžeme dovolit konzervativnější politiku. A to jsme, myslím, uměli vždy – správu majetku se zodpovědností na delší čas, než je rok či čtyři.

PŘIBYL: A to jsem nevypíchl nejlepší kousky, znám faráře, kteří mají 40 vesnic s kostely a kapličkami. A zrovna ten, na koho myslím, otec Vilém Štěpán z Liběšic u Žatce, to zvládá bravurně, zařídil si to jako pojízdný podnik, všude mu to nějak funguje. Ale pro někoho je to zabiják.

LIDOVÉ NOVINY: Když si odmyslíme duchovní rovinu, udržitelnější by bylo nechat mu na starosti kostely dva a zbytku ho zbavit.

PŘIBYL: Jenže jak? Často jsou to památkově chráněné stavby, jste odsouzeni k tomu, je udržovat, i když je nepotřebujete. Cesta je zapojit do toho zmíněné místní komunity, tedy obce, ale i chalupáře a chataře. Aby si to lidi vzali za své. Nemělo by mi být jedno, že kostel nad vsí padá, hyzdí to i moje okolí, je všech. Tak ty stavby vznikaly – to si tam nepostavila církev pro sebe, to lidi, protože nechtěli chodit daleko nebo v tom byla prestiž.

LIDOVÉ NOVINY: Je ve vašich ekonomických silách to všechno opravit?

PŘIBYL: Není. A myslím, že to není ani zdravé, aby to bylo jen v našich silách. Buď to bude komunitu zajímat, nebo to musí zemřít, to je přirozené. Nemůžeme být muzeum, jakkoli jsou to pro nás víc než stavby, často jsou to objekty s velkým příběhem. Jenže příběh mohu vyprávět, když mi nekručí hlady v břiše. První prioritou jsou lidé, stavby až za nimi. Tak se to objevuje v našem hospodaření: nejvíc peněz jde na personální náklady, druhá kapitola jsou opravy staveb a památek. Tuhle debatu, co my teď spolu máme, vedu už asi po sto padesáté.

Potřebujeme sounáležitost lidí s posláním církve. Je mnohem důležitější vědět, že moje pětistovka hrála roli, že jsem přispěl ke společnému dílu.

Když mluvím s kněžími, jeden to vítá, druhý nadává, že jsem ponížil jeho práci, protože se zhuntoval na tom, že ty střechy celý život spravoval. Jediným východiskem podle mě je, že my, lidé, kteří v místě žijeme, k tomu získáme vztah. Když stav kostelů sečteme plošně, je to pořád smutná statistika, ale půjdeme-li kus po kusu, všude něco klíčí a roste. Nesmíme se nechat zdecimovat čísly, ale pozorovat, jak to všechno raší.

Církevní restituce

v penězích

  • ve vydaném majetku: přibližně 75 miliard korun
  • v náhradách za majetek nevydaný: 59 miliard bez inflace, splácených v průběhu 30 let
  • příspěvek na provoz: 16,98 miliardy vyplácených do roku 2043

v datech

  • 2013

Zákon začíná účinkovat, vláda podepsala se 17 církvemi a náboženskými společnostmi smlouvy.

  • 2030

Stát naposledy vyplatí příspěvek na provoz, hlavně platy kněží.

  • 2043

Stát vyplatí poslední splátku náhrad za nevydaný majetek, rozluka od církve je dokonaná.

Římskokatolická církev

  • Je největší restituent – v náhradách jí náleží 47 z 59 miliard. Části toho, co jí mělo patřit, se vzdala ve prospěch ostatních církví. Na hospodaření se znovunabytým majetkem vytvořili katolíci tuto strukturu:

Katolický fond udržitelnosti čili investiční fond.

  • Majetek spravuje ČSOB a Česká spořitelna, proudí sem peníze z finančních náhrad.
  • Dělí se na tři podfondy:

I. Růstový podfond

Tři čtvrtiny portfolia jsou v akciích, zbytek v dluhopisech, průměrný roční výnos má 6,44 procenta.

Vlajková loď fondu, má zajistit vyšší dlouhodobý výnos.

II. Výnosový podfond

Tři čtvrtiny portfolia má v dluhopisech, zbytek v akciích, průměrný roční výnos má 2,75 procenta.

III. Nemovitostní podfond

Zatím není významný, investovalo se v něm jen pár desítek milionů. Čeká se na velkou příležitost.

IV. Slovenský podfond

Investuje v něm slovenská biskupská konference, plně na svou zodpovědnost. České straně to negeneruje žádný zisk, poskytla své nástroje v rámci bratrské výpomoci.

Solidární fond

  • Plní se podle výsledků jednotlivých diecézí každý rok. Jsou to procenta ze sbírek, výnosů hospodářských činností.
  • Přispívají všechny diecéze, každá podle svých možností, čerpají jen ti, kdo to potřebují, protože by jinak nevyšli.

Rezervní fond

  • Slouží na krytí nečekaných havárií, tragédií, hraničních situací. Zatím se z něj nečerpalo.
  • Každý rok se v něm shromáždí 1,7 procenta finanční náhrady diecézím, odhadem 25 milionů ročně.

Struktura katolických hospodářů

  • Servisní organizace pro osm diecézí je Česká biskupská konference.
  • Diecéze přispívají do katolického fondu udržitelnosti, výsledek se jim počítá za biskupství a farnosti dohromady. Diecéze jsou autonomní jednotky, ale významné investice posuzuje Analytická skupina diecézí. Její stanovisko nemá formu příkazu, ale respektuje se.
  • Farnosti hospodaří v malých objemech samostatně, smlouvy na vyšší částky podléhají z obezřetnosti schvalování na diecézi. Farnosti přispívají do svépomocného fondu biskupství, odkud se pomáhá chudším farnostem.
  • Řeholní řády fungují obdobně, ale samostatně, Česká biskupská konference jejich hospodaření neeviduje.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...