Minulý týden uklízečky v Evropském parlamentu (EP) vyházely večer do smetí nejen běžný nepořádek, ale i státní vlaječky, které měli někteří europoslanci na svých stolech. Nestalo se to omylem, ale na příkaz předsedy EP Davida Sassoliho, podle něhož jsou státní vlajky členských zemí Evropské unie reklamními bannery, které nemají v jednací síni parlamentu co dělat.
Tento čin zdánlivě nesmyslně zasahuje národní kořeny a cítění mnoha europoslanců, a zejména mnoha občanů členských zemí EU. Někteří kritici jej bagatelizovali jako nešťastný pokus zabránit katalánským europoslancům, aby si vystavili katalánské vlaječky. Bohužel pravděpodobnější je, že jde o možná nepromyšlený krok, ale jenž zapadá do dlouhodobého cíle bruselských elit – oslabit význam národních států u lidí.
Změna vlastního vnímaní
V návštěvnickém centru EP vítá prohlášení: „Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby.“ Tento výrok britského politika Philipa Kerryho, který byl mimochodem ve třicátých letech 20. století horlivým stoupencem appeasementu a ústupků hitlerovskému Německu, ukazuje, co je v pozadí Sassoliho činu.
Cílem euroelit je změnit vlastní vnímání Čechů, Poláků, Maďarů, Němců, Francouzů, udělat z nich euroobčany. Jenže těch má stále nedostatek, většina lidí se pojímá stále postaru jako Češi, Poláci, Maďaři, Němci, Francouzi. |
Nechci diskutovat o významu a hodnocení národní suverenity, jestli netvoří spíše základ demokratického uspořádání než kořen nejhroznějších zel. Chci jen připomenout, že se EU snaží národní státy co nejvíce oslabit, že cílem euroelit je změnit vlastní vnímání Čechů, Poláků, Maďarů, Němců, Francouzů, udělat z nich euroobčany. Jenže těch má stále nedostatek, většina lidí se pojímá stále postaru jako Češi, Poláci, Maďaři, Němci, Francouzi. Při sportovních zápasech se fandí národním týmům, lidé jsou hrdí na svou zemi a její symboly.
Vyvěšená evropská vlajka je často považovaná spíše za ostudu či nutné zlo, stále více se blížíme ve věci vlajek atmosféře osmdesátých let, když vedle vlajky Československa plápolala vlajka Sovětského svazu. Lze stokrát ukazovat velké jsou rozdíly mezi EU a SSSR, ale v této věci je zásadní, jak to lidé vnímají, což do značné míry vytváří realitu. Navíc podobností mezi EU a SSSR je navzdory všem rozdílům stále více, až nebezpečně mnoho, jak varoval nedávno zesnulý sovětský disident Vladimír Bukovskij.
Členové druhé kategorie
Zpět k Sassoliho aktivismu. Nechat odstranit národní vlaječky ze stolků europoslanců je hloupé i z hlediska cílů eurohujerů, byť si to možná neuvědomují a radují se, jak to Sassoli nandal „zaprděným“ starým nacionalistům. Důsledkem jeho činu ale bude pouze posílení nacionalistických stran v členských zemích EU. Pozadu za Sassoliho úsilím eskalovat atmosféru nezůstávají ani další čelní představitelé EU.
Smutné není, že EU považuje země bývalého sovětského bloku za členy druhé kategorie, ale že se k tomuto koloniálnímu postoji připojují i někteří jejich politici |
Německé noviny Die Welt zveřejnily, že předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyenová chce se zeměmi Visegrádské čtyřky (V4) vést „strukturovaný dialog“ (co si pod tímto newspeakem představit?) a „tvrdé a nesmlouvavé jednání v otázkách právního státu“ (to vůči Polsku a Maďarku již potvrdila i místopředsedkyně EK Věra Jourová) a prosadit vyrovnanější migrační politiku. V plánu jsou prý i častější návštěvy evropských politiků v zemích Visegrádu (dohled v koloniích?).
Smutné není, že EU považuje země bývalého sovětského bloku za členy druhé kategorie, ale že se k tomuto koloniálnímu postoji připojují i někteří jejich politici. V minulých letech nejméně Českou republiku v Bruselu hájili europoslanci za TOP 09 v čele s Luďkem Niedermayerem, kteří hlasovali pro kvóty na rozdělování migrantů, či o V4 hovořili jako o „toxickém spolku“.
Důvěryhodný spojenec
Nyní bohužel i eurokomisařka Jourová vzkazuje do ČR, že jí velmi pěkná výplata chodí z Bruselu, nikoliv z Prahy, a podle toho i nastavila svou loajalitu. Minulý týden měla nejen říct, že EU musí zasáhnout proti Polsku a Maďarsku, neboť v nich je ohrožena vláda práva a nezávislost justice, ale i odmítla vyhovět česko-polské diplomatické dohodě, se kterou přišli premiéři obou zemí.
Hájit své národní zájmy v EU můžeme efektivně pouze v koalici se státy s podobnými zájmy, což jsou naši partneři z V4. Pokud jsou nyní Maďarsko a Polskou objektem tlaku ze strany EU, je to pro ČR příležitost je podpořit. Na pomoc v nouzi se nezapomíná a budeme pro Polsko a Maďarsko důvěryhodným spojencem. |
Premiér Andrej Babiš se svým polským kolegou domlouval po Česko místo v kabinetu polského eurokomisaře Janusze Wojciechowského, za což předseda polské vlády Mateusz Morawiecki chtěl, aby eurokomisařka Jourová ve svém týmu vyměnila jednoho Poláka (který straně Právo a spravedlnost není loajální) za jiného Poláka (který loajální bude). Jenže eurokomisařka Jourová českého premiéra odmítla.
Šílené předpisy a politiky, které k nám z centrály EU putují, jsou jednou stranou mince. Tou druhou je snaha EU co nejvíce oslabit národní státy nejen fakticky (například zákony, které máme povinnost na pokyn Bruselu přijmout, takzvaná implementace evropských směrnic), ale i symbolicky (například odstraňováním státních vlajek z EP).
Hájit své národní zájmy v EU můžeme efektivně pouze v koalici se státy s podobnými zájmy, což jsou naši partneři z V4. Pokud jsou nyní Maďarsko a Polskou objektem tlaku ze strany EU, je to pro ČR příležitost je podpořit. Na pomoc v nouzi se nezapomíná a budeme pro Polsko a Maďarsko důvěryhodným spojencem, kterého v budoucnu podpoří. Je tedy třeba dělat opak toho, co nyní předvádí Věra Jourová.
