Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Poslední šance: originální výstava Na film! v Museu Montanelli končí 25. října

Evropa

  12:00
PRAHA - Jak se dá simulovat zvuk deště, k čemu se ve filmu používá zlomená mrkev a co Vojtěch Jasný ukázal japonskému publiku? To vše prozrazuje výstava, kterou vytvořili studenti filmové vědy. Jak by mohlo vypadat Národní filmové muzeum, představují v pražském Museu Montanelli. Interaktivní výstava Na film!, je v muzeu na pražské Malé Straně přístupná do neděle 25. října.

Z výstavy Na film! foto: Na film!

Tuhle výstavu si Terezie Křížkovská, Adéla Mrázová a jejich spolužáci z filmové vědy vysnili před třemi lety. Původní plán zněl: v Česku není žádné muzeum filmu, tak ho prostě vytvoříme! Terezie a Adéla cestovaly po celé Evropě a prozkoumávaly filmová muzea. „Zjistily jsme, co nechceme. Ani vitríny s kostýmy, ani sál s deseti interaktivními obrazovkami. Naše muzeum je hlavně o tom, že si můžete vyzkoušet práci filmaře,“ říká Terezie.

V roce 2012 podaly studentky žádost o vnitřní grant na Filozofické fakultě Univerzity

Karlovy. Negativní odpověď grantové komise je neodradila – podařilo se jim získat finance od Evropské unie a Nadace Vodafone, a tak začaly pracovat na přípravě výstavy, která by představila koncept NaFilM: Národního filmového muzea.

Pohled do interaktivní expozice výstavy Na film! Výstavu ocení dospělí i děti.

„Chtěly jsme náš projekt nejdřív ukázat veřejnosti a pak shánět budovu, kde by bylo muzeum. V Nerudovce jsme objevily Museum Montanelli, které se nám moc líbilo. Napsaly jsme majitelce, náš projekt ji zaujal a řekla nám, ať tu společně vytvoříme výstavu,“ vzpomíná Adéla Mrázová. Na papíře měly spoustu nápadů, jenže jim chyběly finance na zapůjčení filmařských přístrojů a výrobu rekvizit. Koncem roku 2014 vyhlásily veřejnou sbírku na webu Hithit a doufaly, že se jim podaří vybrat 120 tisíc. Během měsíce a půl jim fanoušci projektu poslali dvě stě tisíc.

„Otevřeli jsme v červnu, nejdřív sem chodili hlavně cizinci. Cestou na Pražský hrad jdou totiž většinou právě Nerudovkou. Výstava se jim moc líbí, protože jsou zvyklí na takovéto interaktivní výstavy, kde si můžete ledacos vyzkoušet. Čechům chvíli trvá, než se rozkoukají, přece jen nejsou zvyklí, že se mohou dotýkat exponátů. Od začátku sezony už tady bylo několik set dětí ze základních a středních škol, chodí sem i starší generace,“ říká Terezie a ukazuje první část výstavy.

Kouzelníci se zvukem

Na zeď galerie se promítá scéna z černobílého filmu: průtrž mračen, pár s deštníkem prochází potemnělým lesem. Rozbouřená krajina je však beze zvuku. „V éře němého filmu se ještě nevědělo, jak zvuk zaznamenat na filmový pás, a tak se zvuky musely simulovat. Třeba déšť se dělal tímhle ruchovým nástrojem,“ vysvětluje Terezie Křížkovská. Točí dřevěným kolesem a po chvíli se zevnitř ozve zvuk dešťových kapek. V prvním výstavním sále autorky představují práci ruchařů. Při projekci v sále byli tihle „kouzelníci“ schovaní za plátnem a používali nejrůznější pomůcky pro zvukové efekty. Terezie Křížkovská pár takových kouzel ovládá, ukazuje mi tzv. ruchařský chodník, poskládaný z kamenných desek, prken a keramických dlaždiček.

Z výstavy Na film!
Pohled do interaktivní expozice výstavy Na film!

Příběhy emigrantů

Dalším tématem výstavy jsou osudy československých filmařů emigrantů. Malá místnost je plná šuplíků a záklopek. Každá z nich představuje jeden životní příběh. První nahlíží do zákulisí Formanova filmu Amadeus, který se točil v Praze. Uvnitř šuplíků jsou fotografie z natáčení nebo dokumenty, které odhalují, že štáb byl během natáčení pod přísným dohledem tajné policie. Další je příběh Vojtěcha Jasného, jeho vyprávění o tom, jak se vyrovnával z odchodem do zahraničí, si můžete poslechnout z telefonního sluchátka. „Promítáme tady i jeho film Česká rapsodie, který nikdy nebyl v našich kinech. V roce 1969 si ho objednalo naše ministerstvo kultury. Jasný měl natočit něco jako ódu na život v socialistické společnosti, film chtěli promítat na světové výstavě Expo v Ósace. Místo toho ale Jasný vytvořil vizuální koláž, která rozhodně nevyznívá optimisticky. Nakonec ho sice japonské publikum vidělo, ale u nás šel film rovnou do trezoru,“ říká Adéla Mrázová.

Výstava Na film! končí 25. října, pak se celá expozice sbalí do krabic a studentský tým si je převeze domů. „Tohle byl vlastně začátek, kdy jsme si chtěli vyzkoušet, jestli by o muzeum byl zájem. Zatím to vypadá, že ano. Chceme najít v Praze dům, kde by mohlo muzeum fungovat nastálo, pro začátek potřebujeme minimálně pět set metrů čtverečních,“ uzavírá Terezie Křížkovská další část vyprávění o společném snu.