„Máme velký strach. Viděli jsme oficiální fotky z pohřbu a poznali jsme z nich, že je slabá a v bolestech. Vypadala jako nejsmutnější člověk na světě,“ komentoval Hu Jia, pekingský aktivista a blízký přítel rodiny. „Kdybych ji mohl vidět, utěšil bych ji a nabídl rameno, na kterém by mohla plakat.“
  |
Čínská vláda fotografie ze soukromého pohřbu zveřejnila v sobotu. Později k nim přidala i snímky z lodi, na kterých rodina disidenta vhodila urnu s jeho popelem do moře. Během celého smutečního obřadu, který probíhal pod taktovkou čínského režimu, vdova neměla možnosti mluvit s veřejností ani novináři.
„Promítají skrz řadu zdrojů a v řadě jazyků fotografie a video toho, jak dělá přesně to, co vláda říká, že dělat chce. A přitom jí nenechávají svobodně za sebe mluvit,“ řekla za lidskoprávní organizaci Human Rights Watch Sophia Richardsonová. „Není vyšší priorita, než ji dostat pryč. To, jak vláda veřejně šíří záznamy toho, jak ji mučí, jenom zesiluje naše snahy.“
Peking básnířku a umělkyni držel v domácím vězení již od roku 2010, tedy od doby, kdy její manžel za svou činnost získal Nobelovu cenu míru. Liou byl vůdčí osobou protestů na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 a v roce 2008 sepsal reformní Chartu 08, která se zastávala o větší svobodu v Číně. Krátce poté byl zatčen.
Strach o budoucnost manželky
Jeho žena se politické aktivitě vyhýbala, přesto mohla během sedmi let, tedy od manželova získání Nobelovy ceny, z domu vycházet jen výjimečně. Směla pouze navštívit rodiče a několikrát i manžela ve vězení.
Čína vydala oficiální prohlášení, podle kterého je již zcela svobodná, nezveřejnila ale o detaily o tom, kde se nachází. Bratr mrtvého disidenta a nobelisty na tiskové konferenci pořádané čínskou vládou řekl, že pohřeb se konal „podle přání rodiny“. Také prohlásil, že vdova je natolik zlomená smutkem, že možná bude potřebovat hospitalizaci.
Zastánci Lioua ale tvrdí, že to, jestli se pohřeb skutečně konal podle přání rodiny, nelze potvrdit. Bratr disidenta mohl mluvit pod tlakem vlády. Nezávislí komentátoři také upozorňují na to, že se bratři „politicky neshodli“. Jeho zmínka o možné hospitalizaci truchlící vdovy ještě zvyšuje strach o to, jaké plány s ní teď režim má.
Liou, který trpěl rakovinou jater ve finální fázi, se neúspěšně snažil úřady přesvědčit, aby se mohl léčit v zahraničí. Jeho známí se domnívají, že se ve skutečnosti snažil najít způsob, jak před svou smrtí dostat manželku ze spárů čínské vlády.
Sbírka básní a myšlenek jako poslední dílo
Liou ve svých posledních týdnech nerezignoval. Namísto toho se pustil do psaní: nešlo však o další politický manifest, ale o osobnější dílo. Věnováno je právě jeho manželce a jde o „někdy hravý, někdy temně záhadný počin“, jak napsal list The New York Times, který k části textů získal přístup.
„Láska je intenzivní jako led, láska je vzdálená jako temnota,“ zní úryvek z jednoho vzkazu, který Liou ručně napsal v nemocnici. „Moje chvála je možná neodpustitelný jed.“ Má jít o hold jeho manželce a jejímu umění. Sbírka bude obsahovat i část manželčina díla, konkrétně básně věnované manželovi a autorské fotografie.
Vzkazy, které disident s vypětím posledních sil psal pod dohledem policejní hlídky, jsou součástí větší sbírky. Jmenuje se Doprovázení Liou Sia a v tvorbě mu pomohl známý editor. Kromě Liouových vzkazů půjde i o dosud nezveřejněné fotografie jeho manželky. Liou se s editorem, který si ze strachu o své bezpečí přál zůstat v anonymitě, spojil před měsícem a s pomocí přátel k němu dostal své vzkazy i fotografie.
Editor chce sbírku zveřejnit ve spolupráci se zahraničním vydavatelem. Část básní je údajně o vztahu manželů a o izolaci a utrpení, které vdova musela protrpět.
