Potíže s divadelním lékařem

Přicházím do Divadla Archa. Sedadla jsou nečíslovaná, urvi každý, co můžeš. V druhé řadě na kraji vidím volné sedadlo. Na vedlejším pak leží lísteček a na něm – světe div se – je napsáno „divadelní lékař“. Něco takového ještě existuje? kmitne mi hlavou. Lékař ale stále nepřichází. Dvě minuty před začátkem přiletí uvaděčka a agresivně zaútočí: Tady jsou dvě místa pro lékaře, a vy jste si sem klidně sedla. Aha, tak ne jedno, ale dvě, to nás asi na jevišti čeká pěkný nářez a prasečinky, ze kterých budou diváci padat k zemi jeden po druhém, že by to ani jeden felčar nezvládl. Rezolutní osoba ale před sebou stejně tlačí jen jednoho vykuleného doktůrka. A donutí mě zvednout a kontroluje mi, co mám pod zadkem. Když nic, dotčeně vyrazí Tak jste to sebrala. Dochází mi trpělivost a otážu se, jestli to myslí vážně. Dáma však musí odejít a odpovědi se mi už nedostane. Doktor vedle mě kouká, jak když nadloube volovi. Chci udělat vtip, aby řeč nevázla, něco jako že bych teď potřebovala první pomoc, hi hi. Od myšlenky ustupuji, protože je jasné, že smysl pro humor tady bude hodně nedostatkovým zbožím. Skoro půlku představení ale mám vztek, který mi zdařile překrývá výkon herce na jevišti. A proč vůbec má divadelní lékař sedět v hledišti a notabene v druhé řadě?A ještě na dvou sedadlech. Co to je za socialistické vymoženosti, když už tam je, ať hezky dřepí v kamrlíku, a až ho zavolají, ať pak koná, že? Vždyť už tahle instituce dávno neexistuje, copak jsou lékaři při jiném srocení lidu, třeba v kině? Aspoň že to, co jsem viděla na jevišti, bylo tak skvělé, že jsem na ústrky nakonec zapomněla. Ale pokaždé tomu tak není. A většina diváků je platících.