Vesnický ples. Jedno z mála míst, kde ještě můžete vyhrát mrtvé zvíře. Mrtvé zvíře, které se účastní plesu společně s vámi, absolvuje ho úplně celý. Když ho vyhrajete, vystoupíte ve společenském oděvu na pódium, kde vám mrtvolu předají, a celý sál zatleská. Může vám to přijít morbidní, ale je to stará tradice. A staré tradice bývají z podstaty dobré.
Kdybyste tvrdili opak, místní chlapi by vám vysvětlili, že člověk byl lovec už od pradávna. Že lovil kvůli přežití. A pro zdraví lesa – víte, jaká je to spoušť, když se vám v revíru přemnoží vysoká? A pak, že se odjakživa neloví jen kvůli přežití, ale i pro potěšení. Protože zabití zvířete na čerstvém vzduchu potěšit opravdu umí. Když člověk sedí na posedu, vystřelí do stáda srnek a vidí, jak jedné z nich střela vlétla do krku, kde podle všeho pronikla dýchací trubicí a – kdo ví – možná i tepnou... může být něco kouzelnějšího? A že ještě i dnes, v téhle uspěchané době, se najdou chlapiromatici, kteří dokážou pro nějakou ženu zabít zvíře z lásky.
A jiní ho dokážou aspoň z lásky vyhrát v tombole a pak složit své nejdražší k plesovým lodičkám, na podlahu kulturáku. A k tomu jí ještě koupí panáka myslivce. Z lásky. ?
