Lidovky.cz: Navrhl jste hračky ze zbytků, které zůstanou po výrobě vířivek. Jak vás to napadlo?
Oslovila mě paní ředitelka Kadlecová ze společnosti USSPA, kde vyrábějí úžasné české vířivky s tím, že by pro mě měla zajímavý projekt. Myslím, že recyklaci odpadu měla v hlavě už dlouho, ale konečně byl čas na to ho realizovat. Společně jsme se sešli a probrali všemožné druhy odřezků, které jim z výroby zůstávají. Hračky nejsou jediné, které během navrhování vznikly, ale k srdci nám přirostly nejvíce.
Lidovky.cz: Myslíte si, že jediným možným způsobem zacházení s věcmi je recyklace?
Recyklace je v globálním měřítku úžasná věc. Nebylo by ale ode mě fér, abych hodnotil ekologický dopad dané věci. Mohu se na ni podívat skrze svůj obor a rád přidám osobní názor. Recyklace jako taková se před pěti lety stala trendem v interierovém designu. A to zcela přirozeně a bez nátlaku. Designeři využili vyhozené či nepotřebné věci a v rámci ulehčení rozpočtu je využili. Logické a chvályhodné. Bohužel jak už to tak bývá, přispěchaly velké nábytkářské firmy, které začaly chrlit např. nové židle, které vypadají jako použité. Vše samozřejmě s „designovou přirážkou“.To mi přijde scestné. Mě samotného ten trend v interiéru už hodně unavil. Naopak vidím smysl v opravdovém využití odpadu, tak jak jsme to udělali na projektu reLife, který jsme společně vytvořili s USSPA pro letošní Designblok17.
Lidovky.cz: S čím jste si hrál nejčastěji v dětství vy?
Nebudu asi nijak zajímavý, ale bylo to LEGO. Je to stavebnice, kterou miluji dodnes. Lego je úžasnou hračkou, která u dětí podporuje kreativitu a motoriku. Určitě nejsem jediný designér, který začal svoji návrhářskou kariéru právě u LEGA. Některým kolegům tato radost zůstala až do dospělosti a mohu zmínit kamaráda, který pro tuto dánskou společnost vytváří nadživotní figury právě z barevných kostek. Občas mu trochu závidím.
Lidovky.cz: Jak jste se stal designérem? Byl to proces nebo jste to věděl odjakživa, že chcete tvořit?
Pro mě to byl velice přirozený vývoj, který jsem nakousl v předešle otázce. Od malička jsem rád kreslil, ale bavily mě i konstrukční záležitosti. Jako hodně malý, jsem u dědy v dílně stavěl např. stoličky a židle. Také si pamatuji jedny Vánoce, kdy jsem od tatínka dostal své první opravdové nářadí, to už jsem pak s vyráběním nebyl k zastavení. Posléze už byla má cesta k práci designéra lemovaná studiem. Navštěvoval jsem postupně základní, střední a vysokou uměleckou školu.
Lidovky.cz: Co vás na vaší práci baví nejvíce?
Hodně mě baví, že se musím neustále vzdělávat v různých oborech. Věřím v to, že dobrý designér by měl mít skvělé povědomí o celém pozadí projektu, na kterém pracuje. Je pro mě nutností vypracovat si na začátku podrobnou rešerši o dané problematice, důkladně si projít konkurenci, vytvořit si profil koncového zákazníka atd. Každý projekt se pak pro mne stává hodně osobním a nabyté znalosti a zkušenosti mohu zúročit v budoucnu.
Lidovky.cz: Jak trávíte volný čas?
Vždy jsme měl hodně koníčků, ale v posledních letech práce vyplnila veškerý můj volný čas. Trošku úsměvně mi tak jako hobby zůstalo odpočívání. V designérské činnosti moc nefunguje Zátopkovo „Když nemůžeš, tak přidej“. Občas už je hlava tak unavená, že vám nedovolí v navrhování pokračovat. Stejně tak jako vám to nedovolí vaše tělo, které sedělo šestnáct hodin u počítače.
Lidovky.cz: Která kniha vás v poslední době nejvíce zaujala?
Knihy mám moc rád, ale přiznám se, že číst moc nestíhám. Snažím se tento nedostatek dohnat alespoň poslechem audioknih. Co ale miluji, jsou bibliofilské edice knih. Jako vystudovaný grafik mám k takovýmto dílům velký vztah. V poslední době mě potěšila kniha Bohuslav Reynek - Moderní samotář, která vyšla k příležitosti veleúspěšné čínské výstavy tohoto autora, kterou zosnoval galerista Zdeněk Sklenář. O grafickou úpravu se pak postaral Aleš Najbrt a Bohumil Vašák. Výsledek je zkrátka fenomenální.
Lidovky.cz: Pracujete raději v týmu, nebo sám?
To je proměnné. Hodně záleží na tom, jak moc se dokážu sžít s projektem, na kterém pracuji. Občas jsem designér egoista, který potřebuje pracovat sám a rady mé kolegyně si beru až moc osobně - často úplně zbytečně. Na druhou stranu jsem díky škole naučený na práci v týmu. Pokud ustoupíte vlastnímu egu, je podle mého tato spolupráce daleko konstruktivnější. V rámci navrhování je zpětná vazba jedna z nejdůležitějších věcí vůbec. Ve větší skupině je množství podnětů pro samotný projekt samozřejmě daleko větší, jste také schopni lépe eliminovat případné chyby v návrhu. Pravidlo „Více hlav, více ví“ zde platí dvojnásobně. S kolektivní prací ale určitým způsobem zapadá vaše autorství, takže oba způsoby práce mají své pro a proti.
Lidovky.cz: V současnosti se za design vydává kde co. Jak ho vnímáte vy?
Designu se v posledních letech díky ekonomice hodně daří. Mám pocit, že se společnost začíná více vizuálně kultivovat. Původ tohoto jevu můžeme pravdě podobně hledat v komerční sféře. Velké i malé společnosti si uvědomily nebo si začínají uvědomovat, že bez kvalitního designu mohou v konkurenčním prostředí rychle zapadnout. Velký podíl na tomto fenoménu má samozřejmě internet. Obchodování, tak jak ho známe, se rychle přesouvá na online trh, kde zatím nakupujeme pouze očima. Je tedy obrovsky důležité, aby v tomto soutěžním prostřední uměla firma vizuálně komunikovat. Konkrétně se můžeme bavit o grafickém designu, fotografii nebo o produktovém designu jako takovém.
Internet s sebou přináší i spoustu špatného designu nebo plagiátorství. Kopírování je dnes běžné. Velkou část viny na tom nese i skutečnost, že design je trendová záležitost. Klienti tak po návrhářích vyžadují, aby byl jejich logotyp nebo produkt podobný tomu konkurenčnímu, který je na trhu úspěšný. Je logické, že chcete využít fungující model, na druhou stranu tak vznikají úplně totožné projekty, které ve výsledku nenabídnou nic nového.
Lidovky.cz: Čím byste se živil, kdyby to nebyl design?
Pravdě podobně bych pracoval v gastronomii. Bavilo by mě, kdybychom s přítelkyní mohli vést nějaký podnik. S oborem mám zkušenosti z New Yorku, kde jsem v restauraci pracoval. Přístup k hostovi je v zahraničí úplně jiný než u nás. Naštěstí se naše gastro-scéna zvedá nahoru, a to především ve velkých městech. Na maloměstě zůstává zajetý model, kdy je host pouze platícím zákazníkem a kromě jídla nedostává žádnou přidanou hodnotu, ať už v podobě atmosféry nebo například profesionálního servisu. Samozřejmě nemůžu paušalizovat, ale myslím, že máme co zlepšovat.
Lidovky.cz: Máte nějaký profesní sen?
Můj profesní sen bych popsal tak, že má práce je mým koníčkem a rád bych, aby to tak zůstalo. Lhal bych, kdybych řekl, že jako designér nejsem ambiciózní. Je nutné mít motivaci se zlepšovat a dosahovat lepších a lepších cílů. Jedině tak se můžete posouvat ve svém oboru. Posledních pět let jsem pracoval při studiu vysoké školy a zpětně bych to mohl označit za martýrium. Kvůli absenci času a množství projektů, na kterých jsme pracovali, bylo vše hektické a pro mě neuspořádané. I přesto, že jsme vše zvládli, chci se své práci v příštích letech věnovat trochu jinak, lépe a organizovaněji.
Ve výsledku pro mě nejsou zase až tak důležité peníze nebo uznání. Důležité pro mě je, abych na své návrhy netlačil. Chci tvořit v klidu a bez stresu z práce. Potřebuji, aby můj život byl v jakési zenové poloze, protože pak dokážu podat dobré výsledky. S tím vším mi hodně pomáhá rodina a pomalý chod menšího města. To bych označil za můj plán a cíl do budoucna.
