Nedělní noc zastihla CDU a SPD v naprosto rozdílném rozpoložení. Zatímco křesťanští demokraté bujaře slavili, sociální demokraté byli v depresi. Pozoruhodné přitom je, že ve volbách vlastně neuspěly obě strany.
CDU dosáhla spolu se sesterskou bavorskou CSU historicky druhého nejhoršího výsledku. Jen v prvních poválečných volbách, ve kterých měl vše na povel legendární Konrad Adenauer, konzervativci zaznamenali horší výsledek (tehdy se ale jednalo o vůbec první volby, které se navíc konaly v poválečné atmosféře plné nejistoty). SPD je na tom z historického hlediska ještě hůř – její výsledek je propadák, který nemá v poválečných dějinách obdoby.
Jsou tato čísla překvapením? Vpodstatě ne. Německo v posledních letech postupně prochází erozí systému dvou velkých stran, které rády samy sebe označují za lidové. Říkají si tak proto, aby daly výrazně najevo, že nereprezentují pouze jednu zájmovou skupinu, nýbrž širší spektrum.
Ještě v roce 1976 získaly SPD a CDU/CSU dohromady celkem 91,2 procenta hlasů – dnes už jen méně než 60 procent.
Zašlá sláva I když CDU slaví, sebereflexi se těžko vyhne. Adenauer budoval po válce CDU jako politickou sílu, která stojí nad jednotlivými konfesemi. Tento elán vydržel v CDU dlouhá léta a sázela na něj i Angela Merkelová. Těžko však mohla zakrýt, že i přes tradiční zvyky, jako byla bramboračka, na které si pochutnávalo mnoho účastníků posledního předvolebního mítinku, straně už dlouho chybí duch masovosti a vzájemnosti. CDU moc dobře ví, že nemůže najednou uspokojit liberální i konzervativního voliče. Volební úspěch a vidina koalice přišla hlavně díky zisku liberální FDP.
SPD je na tom ale ještě hůře. Strana, která se nejprve po válce utápěla v marxistických dogmatech, se z této slepé uličky dostala definitivně díky Willy Brandtovi. Strana získala doslova patent na levou část politického spektra. Ten však již nyní ztratila. Proč? Nejprve se do něj před několika desetiletími nabouralo revoluční hnutí, ze kterého vzešly dnešní Zelení. Významným narušitelem je pak v posledních letech postkomunistická Die Linke.
Na povolební party SPD se servírovalo pálivé chilli, stejné menu by však symbolicky příslušelo i CDU. Obě velké strany se totiž oprávněně musí bát, aby za pár let přízvisko lidové neztratily úplně.
O autorovi| Petr Janoušek, redaktor LN
