Česká věda slaví úspěchy, má však co zlepšovat

To jsou oblasti, kde až dosud národní systém spíše zaostával, alespoň podle hodnocení mezinárodních institucí. Zeptali jsme se tuzemských odborníků, jak vidí potenciál české vědy do budoucna a zda pomohla pandemie i něco zlepšit.

Odborné kapacity, které ČTK oslovila, potvrzují, že v časech globálního rozšíření nového typu koronaviru se čeští vynálezci a vývojáři osvědčili. „Když Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC) za jeden jediný březnový týden vyvinul na speciální 3D tiskárně ‚open source masku‘ a následně certifikoval zcela novou ochrannou polomasku – respirátor CIIRC RP95-3D –, vyvolalo to vlnu pozornosti a uznání,” podtrhuje Robin Čumpelík, krizový koordinátor inovací Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO).

Méně už stejní znalci souhlasí s celkovým hodnocením české vědy a výzkumu ze strany Evropské komise. Unijní exekutiva ve svých doporučeních z konce května hovoří o potřebě zlepšit financování vědy a výzkumu, malé spolupráci vědeckých pracovišť s privátním sektorem, nízkém zapojení malých a středních domácích podniků a nedostatku absolventů s potřebnými dovednostmi.

Současně domácí experti nepopírají, že chybí lepší koordinace v přípravě a využívání inovací a modernější „evropský” přístup.

Česko očima Evropské komise a OECD

Doporučení vydal Brusel na základě národních podkladů v režimu tzv. Evropského semestru. V případě české vědy začínají apelem na systémovou změnu. „Dále sice plynule rostou soukromé investice do výzkumu a vývoje, jenomže velké, převážně zahraniční podniky investují do nehmotných aktiv, jako je výzkum a vývoj, znatelně více než domácí podniky malé a střední velikosti,” usuzuje komise.

Odvětví středně a vysoce vyspělých technologií trpí podle jejího názoru nedostatkem dovedností, protože v zemi je málo absolventů přírodovědných, technických a matematických oborů. Například podíl absolventů přírodovědných oborů je v Česku 4,6 procenta, v Evropě v průměru 7,6 procenta. Absolventům nadto chybí odpovídající odborná příprava. Také propagace a podpora podnikání je stále slabá, což brzdí růst produktivity. „Výrazná roztříštěnost v odvětví výzkumu vede k tomu, že finanční prostředky na výzkum a vývoj jsou příliš rozptýleny,” píše komise.

Spolupráci veřejného a soukromého sektoru ztěžuje podle Bruselu i stávající praxe posuzování profesní dráhy výzkumných pracovníků. „Užší spolupráce mezi akademickou obcí a podnikatelskou sférou, zejména prostřednictvím spin-off firem, by mohla urychlit přenos technologií a šíření inovací,” myslí si analytici EU.

O tom, že ČR by v zájmu dlouhodobého růstu měla zlepšit politiky na podporu vědy, výzkumu a inovací, je přesvědčena rovněž OECD. Vědu a výzkum zařadila mezi pět hlavních doporučení, která České republice loni udělila. OECD doporučuje zvýšit výdaje firem na vědu a výzkum, zlepšit inovační výkonnost a systém financování. Upozorňuje také na potřebu zlepšovat dovednosti lidí na trhu práce, aby se podpořil přenos znalostí a celkový inovační potenciál.

Akademik: Děláme, co můžeme

Profesor Josef Lazar, člen Akademické rady AV ČR, o nutnosti systémové reformy jakožto spásného receptu spíše pochybuje. „Výzkum v České republice je podle všech měřítek nejlepší ve srovnání s ostatními třinácti novými zeměmi EU. Porovnáme-li výkonnost českého výzkumu s tím, jak velké prostředky jsou na něj vynakládány, tak tomu jeho výkonnost zcela odpovídá,” konstatuje Josef Lazar.

Což ale neznamená, že není co zlepšovat. „Velmi důležitý krok se podařil teprve nedávno ve věci hodnocení, kdy jsme opustili kvantitativní kritéria a nahradili je měřením kvality (peer review). Dosavadní výrazný příklon k účelovému financování formou projektů představuje tříštění sil. Vědecké týmy musí řešit řadu dílčích projektů, aby se uživily, místo aby soustředily větší kapacitu na jedno nosné téma,“ připomíná profesor Lazar.

Josef Lazar

S inovacemi souvisí míra spolupráce mezi veřejnými výzkumnými institucemi, vysokými školami a firmami. „I zde, měříme-li poměrem firemních investic do veřejného výzkumného sektoru, jsme na stejných hodnotách jako Německo. To, co se u nás děje, je maximum možného. Snad jediné významné zaostávání je v kultuře zakládání start-up a spin-off firem. Tento problém řeší Národní inovační strategie,” shrnuje Josef Lazar.

Jan Konvalinka, prorektor pro vědeckou činnost Přírodovědecké fakulty Univerzity a člen Rady vlády pro vědu, výzkum a inovace, shazuje nápad na systémovou reformu rovnou ze stolu a tvrdí, že reforem už bylo dost. Profesor Zbyněk Škvor, prorektor ČVUT pro vědu, tvůrčí činnost a doktorské studium, stojí někde uprostřed. „Pod systémovou reformou si lze představovat mnohé. Jednou z možností je oddělení financování vědy od výzkumu a inovací,” naznačuje.

Biochemik: Máme skvělé absolventy

Zhruba stejné rozpoložení zastávají akademičtí hodnostáři ke kritice malého počtu absolventů technických vysokých škol a jejich nedostatečné způsobilosti.

„Není nedostatek technicky nebo matematicky vzdělaných absolventů důsledkem faktu, že jsou u nás moc levní? Nebo jinak, potřebujeme záplavu špatných inženýrů, kteří by raději studovali něco jiného, jenže nakonec jim nezbylo než jít na techniku?“ polemizuje Josef Lazar z Akademie věd.

Biochemik Jan Konvalinka rezolutně odporuje: „Nesouhlasím, máme skvělé absolventy a nevím o tom, že by jim chyběla odborná příprava.“ Prorektor Škvor vidí svízel v nedomyšlenosti učebních osnov. „Škoda nastává dnes a postupně denně kvůli tomu, že vyvíjíme a vymýšlíme pomaleji a hůře. Znamená to ne riziko, kdežto jistotu zaostávání, ztráty konkurenceschopnosti, zaměstnanosti. Bez kvalitního vzdělání nás zářná budoucnost čekat nemůže,“ varuje.

Evropská komise také upozorňuje, že dlouhodobě používaný systém hodnocení vědeckých pracovníků podle počtu vědeckých publikací nevytváří správnou motivaci pro provádění aplikovaného výzkumu. Tento systém může podle komise ztěžovat spolupráci veřejného a soukromého sektoru.

Jan Konvalinka z Univerzity Karlovy ovšem namítá, že součinnost veřejného a soukromého sektoru ztěžuje asi milion věcí. „Posuzování dráhy výzkumných pracovníků to opravdu není.“ Zbyněk Škvor z ČVUT vidí potíž v tom, že snaha o efektivní rozdělování prostředků na vědu vede grantové agentury k tomu, že projekty dostanou pouze ti, kdo mají dostatek vědeckých výsledků. „Přicházíme tak o řadu dobrých nápadů a projektů, možná i vysoce nadprůměrných. Možná bychom měli mít při udělování grantů i programy pro další zájemce,“ nabádá prorektor.

Katalyzátor covid-19

Tvořivosti, novým nápadům a urychlení cesty do praxe koronavirová krize nahrála. Zvýšila tlak na hledání bezkontaktních, bezpečných a rychlých řešení. Četná výzkumná centra se aktivně zapojila do boje s nákazou a pochlubila se řadou inovací či vynálezů. Technická univerzita v Liberci přišla s výrobou roušek s nanovláknem, Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) na ČVUT rozjel vývoj a výrobu 3D respirátorů, laserové centrum ELI Beamlines se pustilo do ochranných obleků a dezinfekcí. „Jako další příklad mohu uvést firmu DIANA Biotechnologies, která vznikla jako spin-off z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd za podpory soukromých investorů. Zabývá se vývojem inovativních produktů a služeb pro klinickou diagnostiku a vývoj léčiv a rozvíjí mezinárodní spolupráce s akademickými a farmaceutickými partnery,“ doplňuje Robin Čumpelík. MPO vytvořilo systémový finanční nástroj Czech Rise Up, který umožňuje financovat technologické projekty a inovace v boji s covid-19.

Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT zaujala plicními ventilátory, mnohé laboratoře se zapojily do testování vzorků. Patří mezi ně Středoevropský technologický institut CEITEC, který vznikl v roce 2011. Je výsledkem společného projektu brněnských vysokých škol a výzkumných ústavů s cílem propojit tamní specialisty. „Posun, který se tu za posledních deset let odehrál, je obrovský. V molekulární biologii je CEITEC českou jedničkou. Máme tu asi třetinu českých držitelů elitních grantů ERC, které jsou považované za evropskou vědeckou superligu,“ líčí ředitel jedné z organizačních jednotek ústavu CEITEC Masarykova univerzita Jiří Nantl.

Koronavirová krize, bráno těmito příklady, skutečně přinesla některé nové druhy spolupráce s privátním sektorem. Obecný problém přesto trvá. „Zatímco CEITEC, což platí i pro jiné významné výzkumné instituce, je veliká organizace, většina českých firem jsou malé a někdy střední podniky. S tím jsou spojené obtíže, jak navázat a řídit spolupráci. Pro významnější uplatnění inovací bychom potřebovali dostat do republiky velké globální hráče,” říká Nantl.

Jiří Nantl

Robin Čumpelík z MPO doporučuje tvorbu nových nástrojů, kde riziko ponese stát ve spolupráci s univerzitami. „To jsou modely, které v zahraničí fungují a naše legislativa je na to připravena. Podobné modely připravujeme v rámci Inovační strategie ČR. Intenzivně se o nich mluví v pracovní skupině pro Novou ekonomiku, technologie a digitalizaci.“

Evropské fondy známé i neznámé

Nutno zdůraznit, že velká řada výzkumných center a laboratoří, které se do boje s covidem zapojily, vznikly nebo se zmodernizovaly díky finanční podpoře z EU. Podle Pavlíny Žákové ze Zastoupení Evropské komise v ČR vznikl díky evropským fondům v Česku vědecko-výzkumný potenciál, ze kterého nyní země těží. „Jen v letech 2014–2020 šlo z Unie na český výzkum, technologický rozvoj a inovace zhruba 65 miliard korun, z toho například ČVUT má projekty za 467 mil korun,“ vyčísluje evropský vklad do české vědy Žáková.

Za zmínku stojí i to, že se Česko málo uchází o evropské peníze na vědu a výzkum mimo strukturální fondy. Jde zejména o program Horizont. Na rozdíl od unijních fondů, kde má každý členský stát garantovaný podíl, se o jeho zdroje soutěží. Rozhoduje kvalita předkládaného záměru.

Daniel Frank

„Česká republika z většiny přímo řízených programů čerpá méně, než by odpovídalo váze její ekonomiky. Naše účast v programu Horizont 2020 je deklarována jako nízká, což je dáno spíše malou aktivitou českých výzkumných týmů než jejich malou konkurenceschopností,“ myslí si Daniel Frank z Technologického centra AV ČR.

Vinu klade bariérám, jako jsou motivace účastnit se vědecky náročných záměrů, snazší dostupnosti národních zdrojů nebo podmínka komunikovat v angličtině.

O tom, že v Česku ještě není prostředí, které by účast v evropském výzkumu podporovalo, svědčí i české zapojení do evropských akcí proti koronaviru. „V Horizont 2020 se rozběhlo 18 projektů na prevenci (vakcinaci), diagnostiku (testování) a léčbu tohoto onemocnění. České týmy se jich neúčastní,” podotýká Vladimír Albrecht z téhož centra AV. Na dárcovskou konferenci EU v boji proti koronaviru dala Česká republika 100x méně než dvoumilionové Slovinsko.

Tento přístup a výsledný stav vyvažuje relativně vysoká úspěšnost projektů, do nichž se Češi v Unii zapojují. „V tomto měřítku dokonce překonáváme průměr západoevropských států. Dlouhodobě se nám daří v mezinárodním jaderném výzkumu nebo v projektech na podporu výzkumných infrastruktur,“ vypočítává Daniel Frank.

Rut Bizkova