Malého Jana Amose se ujala teta Zuzana Nohálová ze Strážnice. Později Komenský napsal knihu O sirobě, kde ukazuje, jak je možné se vyrovnat se ztrátami blízkých.
V roce 1622 během moru zemřela Komenskému milovaná žena Magdaléna a dvě děti, z nichž malého synka Komenský ani neviděl, protože po bitvě na Bílé hoře se musel ukrývat před pronásledovateli. Nevíme, zda si jeho žena ještě přečetla malou knížku, ve které ji v úvodu oslovuje: „Klenote můj, po Pánu Bohu nejdražší…“
Komenský nachází útěchu v bibli a osobním vztahu s Bohem. Dokonce lze říci, že se z depresí, kterým propadl, „vypsal“. Během několika let napsal deset spisů, jimž se začalo říkat útěšné. Jsou to krásné knihy, v nichž Komenský ukazuje, jak si uprostřed zmatků a životních bouří udržet pokoj. Co Komenskému pomohlo vyrovnat se se ztrátou ženy, dětí, zaměstnání, bezpečí domova a vlasti?
V listu Montanovi to popisuje takto: „Když temnoty zhoustly a zdálo se, že už není naděje na lidskou pomoc ani radu, byl jsem zmítán úzkostmi bez konce a volal jsem v hluboké noci (kterou jsem s několika předešlými prožil beze spánku) k Bohu s velkou naléhavostí. Vstal jsem a začal si číst Bibli a modlil se, aby mi Bůh neodepřel svou duchovní útěchu, když už žádná lidská nestačí. Namátkou jsem otevřel bibli a se vzdycháním jsem četl dál a dál. Když jsem pocítil, že se zármutek rozptyluje, popadl jsem pero a začal jsem zapisovat své úzkosti a všechny Boží léky proti nim.“
Vidíme, že Komenský našel útěchu v Boží přítomnosti. A tuto útěchu pak skrze knihy předával dalším, kteří byli podobně postiženi. Skrze víru v Ježíše Krista prožil osvobození z úzkostí, od strachu ze smrti, od obav z budoucnosti a stal se velkým povzbuzením pro mnoho generací Čechů až dodnes.
Komenského život v osmi minutách – animovaný film namluvený hercem Jiřím Lábusem
Rok po smrti milované ženy, v dobách nejistoty a ukrývání po různých místech, píše svou nejznámější knihu Labyrint světa a ráj srdce. Co nám v tomto alegorickém příběhu říká? „Podobně byla v roce 1623 sepsána kniha velice užitečného obsahu s názvem Labyrint světa a ráj srdce, která líčí bloudění a motání, marnosti a strádání všech lidí (každého věku, pohlaví, postavení, zaměstnání i hodností). Živými barvami pomocí rozmanitých symbolů se tam vykresluje, že nikde není žádný skutečný pokoj, dokud člověk nevpustí do svého srdce Krista a nespojí se s ním oboustranným a neporušitelným poutem lásky.“
Podobenství labyrintu, v němž lidé bloudí, používá Komenský i v jiných svých dílech. Například v knize Hlubina bezpečnosti výstižně popisuje, že hlavním problémem lidí je samosvojnost – člověk chce být sám svým pánem, svým vůdcem, rádcem i bohem. Důsledkem tohoto postoje je zamotání se v labyrintech a zoufalé bloudění. Když už si člověk uvědomí, že zabloudil, stále hledá jiné cesty, jak se z labyrintů dostat. To Komenský nazývá jinudostí. A konečně popisuje stav odevzdanosti, kdy se člověk rozhodne poslechnout radu Boží a nechá se ze všech motanin vyvést.
Nakonec musel Komenský svoji vlast opustit, protože byl knězem Jednoty bratrské a ta byla postavena mimo zákon. Jediné dovolené náboženství bylo katolické. Odchází ze země v lednu 1628 a se svojí novou ženou Dorotou se usidlují v polském Lešně. Tam již v roce 1631 vypukne během války mor a nastává kritická situace. Lidé umírají ve velkém a nákaza se hromadně šíří. Nakažení lidé jsou ode všech opuštěni. Poláci a Němci tam žijící nechávají své sousedy umírat bez pomoci, někdy dokonce domy s umírajícími zapálí nebo nakažené vyženou do polí a lesů. Zemřelé buď vůbec nepochovají, nebo jen někde zahrabou, takže psi je zase vyhrabávají a tak se nákaza šíří ještě více.
Češi, kteří tam žili, byli většinou příslušníky Jednoty bratrské a jejich víra jim takové jednání nedovolovala. O nemocné a umírající se starali, ačkoli byli pro tuto službu nenáviděni. Komenský neváhá a hned píše knihu Zpráva kratičká o morním nakažení, kde vysvětluje, proč a jak je třeba o nemocné pečovat. Knihu napsal nejdříve německy a ještě téhož roku byla vydána v Poznani.
Komenský o nakažené a umírající pečoval a nákazy se nebál. Když uvážíme, že mu mor vzal rodiče, sestry, ženu i vlastní děti, je obdivuhodné, jakou odvahu, víru, statečnost a lásku v sobě měl. Nebyl to však on sám, byl to Bůh, který mu v těžkých dobách dával sílu a vytrvalost. Skutečné odpočinutí ode všech strachů a starostí nalezl v Ježíši Kristu, kterého osobně poznal.
Dnes zažíváme podobné situace, do nichž se dostal Komenský. Jeho rady mohou být i dnes užitečné. Pokud zažíváte úzkosti, strachy, využijte Komenského rady. A jestli nevíte, jak na to, využijte pomoci křesťanů, kteří zakusili podobné setkání s Bohem jako Jan Amos Komenský. Můžete nám napsat na info@staletekoreny.cz.
