Nebýt webových stránek Konference o budoucnosti Evropy (https://futureu.europa.eu) a sdělení z portálu Evropského parlamentu (https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/priorities), který vedl tento počin jako jednu ze svých priorit, nabyl by hledající dojmu, že žádná konference ani nebyla. Budiž tuzemským sdělovacím prostředkům malým zadostiučiněním, že většina západních médií vykazovala úplně stejný nezájem.
Konference, slavnostně vyhlášená ve Štrasburku na Den Evropy 9. května 2021, přitom skutečně pracovala. Neboli, jak měla v popisu práce, diskutovala. Oficiálně o čtyřech přidělených tématech, jimiž se stala demokracie a právo, ekonomika a digitalizace, ochrana klimatu a zdraví a role EU ve světě a migrace. Dělo se tak v nadnárodních panelech 200 náhodně vybraných evropských občanů s důrazem na výrazné zastoupení mládeže do 25 let, na národních úrovních (o nějakém českém panelu nikdo neslyšel), případně na stupni unijních institucí a parlamentů členských států ve formě plenárního zasedání celé akce. Současně se poměrně živě psalo na digitální multijazyčné platformě, kam se mohl připojit každý.
Neoficiálně se mluvilo v zásadě o všem: Co se lidem na EU libí, co jim vadí a jakou by ji chtěli mít. Takové spektrum je logicky širší než uvedené čtyři okruhy, při troše snahy se však mezi ně dalo vše „vyslovené, napsané a natočené“, tedy podněty, názory a připomínky, rozdělit. Aby je pak plénum konference zapracovalo do závěrečných doporučení a sepsalo do finální zprávy. Tu dostali vrcholní evropští představitelé symbolicky do rukou „do roka a do dne“ – 9. května 2022, opět v alsaském sídle EP.
Skepse, jež konferenci provázela, byla pochopitelná. Podobné pokusy už tu byly, například když se unie prokousávala ke své ústavě a Lisabonské smlouvě. Nedobré zkušenosti z minulosti, že „v Bruselu“ bývá nezřídka jedno, co si občané „kdesi jinde“ myslí, sehrály také roli. Šok z pandemie, namnoze ústící v osobní existenční obavy, v kombinaci se protiepidemickými omezeními, celé pochybování ještě podtrhl. Vyhlídky nebyly nijak zářivé.
Zájemci o evropské dění, zejména mladší ročníky, se přesto nedali odradit. Když se nemohli setkat, spojili se on-line. Když se potkat mohli, vyrazili do Evropy na určená místa. Jejich nadšením se nechali strhnout i evropští matadoři z řad europoslanců, z toho několik českých. Výsledkem se stala soupiska toho, co by se s Evropou dít mělo nebo mohlo. Třebaže jsou některé body více vizionářské než realistické, a některé momenty přímo sporné.
Protext ČTK, nezpravodajská divize národní zpravodajské agentury, se zapojila rovněž. Formou grantu Evropského parlamentu, na který zareagovala, sepsala potřebné teze a uspěla. Začátky byly poměrně krušné. Covid nabral na síle a zdálo se, že nabourá celý scénář záměru. Když se mělo o konferenci psát, nebylo o čem. Když se mělo analyzovat, nebylo co. A když se mělo diskutovat, nebylo s kým. Ke slovu proto přišla improvizace. S pomocí Akademie ČTK se podařilo najít skupiny vysokoškoláků, kteří vytvořili jakýsi „český studentský panel konference“. Ke každému ze čtyř témat se konala živá, vždy minimálně hodinová televizní relace – za účasti europoslanců, studentů a expertů na danou problematiku. S někým online, s jiným ve studiu. Z každého pořadu vznikly krátké sestřihy, které putovaly na sociální sítě.
Konferenci jako celek poutaly spoty do rádií, realizační tým ČTK komunikoval na digitální platformě. Dělaly se rozhovory, natáčely ankety… a výčet by mohl pokračovat.
Není až tolik podstatné, kolik výstupů nakonec Protext ČTK pořídil a publikoval na svých parketech nebo v dalších médiích. Důležité je, že konference opravdu konala. A ještě důležitější je, co se bude s jejími závěry dít. Evropský parlament vyzval ke svolání konventu, Česko coby předsedající stát v Radě EU se naopak připojilo ke skupině těch, v jejichž zájmu není „otevírání“ Smluv o EU. Mezi těmi krajními snahami stojí Evropská komise. Její předsedkyně slíbila, že roztřídí náměty z konference na ty, které se obejdou bez zásahů do platné legislativy, a na ty, kde to nepůjde. S tím, co zjistí, chce vystoupit v září.
Držme palce těm, kteří chtějí s unií hýbat – a držme palce sami sobě. Události posledních dvou let ukázaly, že krizím a pohromám se lépe čelí společně než jednotlivě. Existují-li myšlenky, jak udělat toto společné bytí o něco lepším a srozumitelnějším, byla by škoda šanci nevyužít.
