Ministerstvo průmyslu a obchodu ve své ročence uvádí, že celková produkce dřevěných briket po roce 2010 začala v Česku zajímavě postupně růst a v posledních letech se pohybovala mezi 140 000 až 170 000 tunami ročně. Ještě před deseti lety více než polovina výroby směřovala na export, nyní tento podíl tvoří zanedbatelnou část. Loni však dodávka na český trh spadla pod 120 000 tun. To vše za situace, kdy je na trhu díky rekordním pořezům na českých pilách dostatek pilin pro jejich výrobu. Brikety se vyrábějí jen z přirozeně vznikajícího dřevního odpadu lisováním pod vysokým tlakem, jsou pak hustší než nejtvrdší dřevo a výhřevnější než hnědé uhlí.
Všeobecně se jako důvod uvádí obrovská konkurence levného palivového dřeva, které je kvůli kůrovcové kalamitě takřka zadarmo. To je jistě částečně pravda, ale levný je jen smrk a to není palivo pro každého. Suchý se špatně štípe a zajímavý je zejména pro majitele dřevozplynujících kotlů, ti ale briketami topili jen výjimečně a pokud už je používali, jejich vyšší cenu za pohodlí akceptovali. Málokdo z nich se vrátí k samovýrobě paliva.
Tvrdé palivové dřevo je navíc při upřednostnění kalamitních těžeb méně dostupné a spíše mírně zdražilo. Co tedy způsobilo odklon zákazníků od používání dřevěných briket?
Jedna věc je zřejmá, mírný průběh posledních zim zákazníky méně motivuje přitopit si podvečer v kamnech. Pokud vám k tepelné pohodě chybí jen 1-2 °C, raději prostě otočíte termostatem, protože se vám nechce zatápět kvůli hodince topení.
Dále pak se podle všeho brikety staly obětí zvýšených požadavků na komfort a automatizaci i na české vesnici a představy některých výrobců, jak dřevěné brikety nahradí uhlí, se míjejí s požadavky zákazníků. Navíc dřevo ve formě hotových polínek či briket nemůže tak jako kdysi konkurovat zemnímu plynu, ten je už pár let rekordně levný a jeho cena je stabilní.
Situaci vidí identicky i třeba ve firmě Waldera, která se výrobou a distribucí dřevěných pelet a briket zabývá: „Rozvážíme naše lisovaná paliva po celé České republice a západním Slovensku a oba segmenty nám zajímavě rostou. Ale struktura odběratelů briket se rychle proměňuje, velcí zákazníci se spotřebou 5-8 palet/tun briket zmizeli, koupili si automatické kotle na pelety či tepelná čerpadla a nahradila je naopak početnější skupina lidí, co paradoxně končí se dřevem kvůli náročnosti přípravy a jeho ceně, ale živého ohně se nechtějí vzdát. Přizpůsobili jsme naši nabídku, dříve jsme to brali tak, že pro jednu paletu si zákazník vždy dojede do místní prodejny, dnes ji klidně objedná s dopravou a složením od nás,“ říká ředitel Waldery Marek Řebíček.
Roste také „sociální“ topení dřevěnými briketami. Především lidé, kteří mají novější dům u města a topí čistě pro večerní či víkendovou pohodu. Tam jsou často zákaznicemi ženy, kterým vyhovuje jednoduchost zapalování briket i přikládání a větší čistota okolo topení.
„Do budoucna můžeme předpokládat masivní nárůst spotřeby certifikovaných dřevěných pelet jako náhrady uhlí v automatických kotlích, u dřevěných briket počítáme spíše se stagnací spotřeby,“ uvádí Marek Řebíček svou úvahu o tom, čím bude topit česká vesnice bez přístupu k zemnímu plynu. „V ČR žije milion lidí v neplynofikovaných obcích, ale jejich cílem je po přechodu z uhlí automatizace topení, nedává pro ně smysl investovat do nového kotle s ručním přikládáním. Úlohou briket bude nahradit dřevo při rekreačním topení, kde zákazníci nemají přístup k lesu či možnost si palivo sami připravit. Hotová polínka dodaná do domu jsou dnes méně výhodná než balíčky briket s lepšími parametry hoření,“ říkají ve Waldeře, která sama vyrábí pelety a brikety na pile v Bílých Karpatech.
