Tak moc jsme se milovali

Komerční sdělení
4,7 milionů návštěvníků. Fronty dlouhé přes 500 metrů. 90 procent Japonců. Miliardy zhlédnutí v médiích. Účast Francie na loňské Všeobecné světové výstavě bilancuje formou příběhu newsletter Mezinárodního úřadu pro výstavnictví (BIE).

Toto jsou komerční sdělení. Lidovky.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na Lidovky.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Tak moc jsme se milovali

Tak moc jsme se milovali | foto: ČTK

Shoda planet? Ideální umístění, hned u vchodu. Dlouhá historie lásky mezi Francií a Japonskem? Možná. Jedno je jisté: francouzský pavilon byl navržen tak, aby oslovil japonské publikum v jeho srdci a promlouval k němu jeho citlivým, estetickým a duchovním jazykem.

Pavilon, který představili Francouzi na Expo, byl živou scénou. Šest měsíců gest, setkání, okamžiků, které přesahují architekturu a scénografii. Šintoismus, láska, Akai Ito nebyly jen kulisou. Tyto součásti vyjadřovaly způsob, jak být spolu, jak se poznat. A umožnily skutečnou spolupráci: reflexi s Francouzsko-japonským domem v Tokiu; výměnu s kněžími z Itsukušimy, Mont Saint Michel a městem Hatsukaiči, s konzervátory hradu Šuri-Jô v Naha a s konzervátory Notre Dame. Spolupráce s Centrem uměleckých řemesel Tahiti a obcí Taketomi v Ishigaki.

A 14. července, na francouzský státní svátek, skládají desítky lidí origami ve tvaru obřího srdce, které je světovým rekordem.

Ósakou se nese Marseillaisa. Zpívá ji japonský hlas: Norie Suzuki. Chvíli nato si dva muži přihrávají oválný míč. Antoine Dupont a Naoto Saito dělají z ragby univerzální jazyk. Pak přichází květinová ceremonie mistra květin Šuho Hananofu. Každá větev je umístěna s milimetrovou přesností. Každá květina je vybrána pro to, co vyjadřuje.

13. září, v den Francie, usedají lidé na esplanádu, spojeni se svými sousedy červenou štafetovou tyčí. Jsou jich stovky a tvoří lidský řetěz mezi francouzským a japonským pavilonem. Léa Seydoux vede průvod na francouzské straně, k ní se připojila Norika Fudžiwara na japonské straně.

Obrázek obletí celé Japonsko, všechny televizní stanice, všechna média. Miliony zhlédnutí na sociálních sítích.

Konec světové výstavy přichází rychle. 13. října večer se pavilon zavírá. Tapisérie z Aubussonu podle kresby Mijazakiho, chiméra z Notre-Dame. Tisíciletý olivovník, kterého se znovu dotýká. Ostrovy života a jejich oblak světla. Všechno je úplně stejné.

Venku přechází přes esplanádu postava v červeném. Je to Kozumi, šintoistická kněžka, která přišla poděkovat Kami před jejich odchodem. Poté, co požehnala olivovníku, přišla se rozloučit. Jménem 4,766 milionů návštěvníků.

Protext/Igor Záruba

Radakčně kráceno

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.