Každý pořádný příběh má svého padoucha, dobrodružství, zachránce, ochotu podstoupit riziko a obětovat se a vítězství zpravidla na poslední chvíli.
Nejinak je tomu u velikonočního příběhu. A řekl bych, že velikonoční příběh je jakási předloha všech ostatních krásných příběhů – ty nám dávají smysl a ty považujeme za vnitřně pravdivé do té míry, do jaké odpovídají velkému velikonočnímu příběhu. „Záporákem“ je Satan, Boží nepřítel, Zachráncem je Ježíš, který sám sebe obětuje, aby vykoupil lidstvo (tj. každého z nás) z moci hříchu, a záchrana přichází ne za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté: Ježíš umírá na kříži a zlo se zdá triumfovat, ale pak přijde slavné vzkříšení!
Tento příběh by nás oslovoval, i kdyby se nikdy nestal. I kdyby to byla jen „krásná pohádka“. Jenže on se stal! Jsou určité body, kdy se nebe dotýká země. Příběh o Ježíšově smrti a vzkříšení je jedním z nich. Velikonoce se ovšem slavily už před Ježíšem. Ježíš sám je slavil a pak je, dá se říci, „v plnosti uskutečnil“. Ty „původní“ byly podobným příběhem: Padouchem byl farao, zachráncem byl Mojžíš, záchrana přišla velmi dramaticky a taky na poslední chvíli. A podobně jako Ježíšův „hlavní“ příběh i příběh exodu byl jedním z těch bodů, kdy se nebesa dotkla země.
Pro křesťany to ovšem není „jen“ příběh. Každý z nás do něj může vstoupit a najít v něm svou roli. Nikdo z nás v něm nebude hrát roli hlavní – tu hraje Ježíš. Ale je lepší hrát malou roli v Ježíšově velkém příběhu než hrát hlavní roli ve svém vlastním malém příběhu. Pokud totiž vstoupíte do Ježíšova příběhu, můžete se setkat s autorem. A v tom já vidím smysl života.
Možná si říkáte, že by se tento příběh mohl týkat i vás. Chcete se více dozvědět. Můžete shlédnout nějaké současné velikonoční bohoslužby na http://www.kspraha.cz/live. Další informace o Ježíši, křesťanství a křesťanských aktivitách naleznete na www.kspraha.cz. Své otázky a komentáře můžete zaslat na praha@kaes.cz
Dan Drápal
28. března 2020
