Dnes se firmy nejvíce bojí nikoli policie, ale smluvních pokut dodavatelů softwaru. Vyplývá to z průzkumu společnosti truconneXion (www.txn.cz) mezi 350 tuzemskými společnostmi.
Průzkum hledal odpovědi na otázku, proč firmy sledují využívání výpočetní techniky ve firmě. Sledováním je myšlen monitoring využívání hardwaru a softwaru zaměstnanci či hospodaření se softwarovými licencemi. Výsledek průzkumu byl překvapující: „Dnes se firmy nejvíce bojí nikoli policie (11 %), ale smluvních pokut dodavatelů softwaru (29 %),“ shrnuje Martin Hnízdil ze společnosti truconneXion, která vyvíjí technologický nástroj AuditPro (www.auditpro.cz), jenž umožňuje efektivní správu softwaru, hardwaru i veškerého ostatního majetku.
Mezi další důvody monitoringu informačních technologií patří zamezení plýtvání firemními zdroji (25 %) a zahálka zaměstnanců (17 %). Až na chvostu se v průzkumu umístily obavy z nezákonného chování zaměstnanců (10 %), například stahování pirátského obsahu do počítače, a zneužívání firemního majetku (8 %) pro soukromou potřebu.
Obavy z kontrol dodavatelů softwaru se výrazně zvýšily
Překvapením letošního průzkumu byl skokový nárůst obav z kontrol dodavatelů softwaru, který se oproti loňskému roku zvýšil o 16 procentních bodů. Firmy mohou být auditovány různými dodavateli softwaru jednou a někdy i vícekrát ročně. Mezi výrobce softwaru, kteří audity provádějí nejčastěji, patří například firmy Oracle, Microsoft, SAP či IBM.
„Novým strašákem firem jsou nucené audity ze strany dodavatelů softwaru a s tím související pokuty, které mohou šplhat do statisíců i milionů korun. Protože firmy tyto softwary potřebují, pokuty v naprosté většině zaplatí. Proto si firmy raději preventivně auditují software samy, aby riziko sankcí snížily na minimum,“ vysvětluje Martin Hnízdil, AuditPro manažer ze společnosti truconneXion, která firmám pomáhá hospodařit se softwarovými licencemi a vyhnout se tak možným postihům.
Softwarové pirátství, tak jak jsme je znali, končí
Možnost auditu je základní podmínkou prodeje licencí řady současných dodavatelů softwaru. Zajišťují si tak, že nebudou muset pokoutně zjišťovat, jestli odběratel podvádí. „Firmy následně musí umožnit auditorům provést kontrolu, jinak se vystavují riziku smluvních pokut. Pokud firma audit neumožní nebo se při kontrole zjistí, že porušuje licenční ujednání, tvrdě za to zaplatí,“ vysvětluje Marin Hnízdil.
V propadlišti dějin tak postupně končí odhalování softwarového pirátství formou policejních razií ve firmách. „Výrobci si nyní software dobře chrání pomocí nových technologií a za případné prohřešky si nechají zaplatit. Do firmy si zajdou na kontrolu sami. Nemusí už do podezřelých společností posílat policii a pak licitovat s právníky těch přistižených,“ vysvětluje Martin Hnízdil.
Jak tedy vypadá současná forma pirátství ve firmách? „Nestává se, že by společnosti záměrně ,kradly‘ licence jako takové. Většinou se dopouštějí chyb při licencování, typicky překročí počet uživatelských licencí nebo mají nesrovnalosti v nabývacích dokladech či nesprávně přiřadí licenci ve virtuálním prostředí. Těchto chyb se obvykle dopouštějí nevědomky. Bez vhodného nástroje pro správu licencí se totiž tyto nedostatky obtížně odhalují,“ uzavírá Martin Hnízdil ze společnosti truconneXion.
