Daňové přiznání musí podat nejen ti, kteří podnikají nebo jsou zaměstnaní v České republice, ale i ti, kteří si vydělávají v zahraničí. Podle místa pobytu a jeho délky platí, že daňové přiznání musí podat ten, kdo má v ČR trvalé bydliště nebo se na území ČR zdržoval v roce 2008 alespoň 183 dnů.
U těch, kdo mají příjmy ze zahraničí, by to vypadalo, že příjmy zdaní dvakrát - jednou za hranicemi a jednou doma. Skutečnost je však odlišná.
Další postup závisí hlavně na tom, jestli má Česká republika s daným státem uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění.
Pokud vám příjmy plynou z „exotických“ států, se kterými smlouva uzavřená není, například z Barmy nebo Alžírska, dvojímu zdanění se nevyhnete zcela, ale jen částečně. To ale platí pouze pro zaměstnance, podnikatel zmírnění daně uplatnit nemůže.
Pokud jste tedy zaměstnanec a máte právě takovéto příjmy ze zahraničí, můžete o ně snížit základ daně.
Smlouvy s cizinou S naprostou většinou států, kde Češi běžně podnikají nebo pracují, má Česká republika uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Smluv je v současné době 75 a mezi smluvními státy jsou nejen všechny státy evropské, ale také USA či Turecko.
Začněte tedy tím, že zjistíte, jestli země, ze které jste měli příjem, je v seznamu smluv. Ten najdete na stránkách České daňové správy http://cds.mfcr.cz v části Legislativa a metodika. Odkaz na smlouvy hledejte v levé dolní části uvedené stránky.
Ve smlouvě je potom popsáno, jakým způsobem se můžete dvojímu zdanění vyhnout. Je to buď „zápočet“, nebo metoda „vynětí“. Například Irska nebo Francie se týká zápočet, Německa nebo Velké Británie naopak vynětí.
Pokud je stanovena jako určující metoda zápočtu, postupuje se tak, že do základu daně dáte příjmy z výdělečné činnosti na území České republiky a také příjmy z příslušné země. Z tohoto základu daně vypočtete standardním způsobem daňovou povinnost. Od té pak odečtete daň zaplacenou v zahraničí.
Metoda prostého zápočtu Aby to nebylo tak jednoduché, rozlišuje se ještě úplný a prostý zápočet. Při úplném zápočtu obyčejně odečtete výše uvedeným způsobem daň zaplacenou v zahraničí a to je vše.
S úplným zápočtem se však zřejmě nesetkáte, protože většina smluv obsahuje „prostý zápočet“. Jestli jste se ještě neztratili, můžete pokračovat krkolomným výpočtem se zápočtem i přepočtem, propočtem a doufejme, že ne přepočtem. Zkrátka a dobře: dáte dohromady výdělek z České republiky a ze zahraničí (součtem vznikne základ daně).
Nyní zjistíte, kolik procent na celkovém příjmu dělá příjem ze zahraničí - řekněme, že vám vyšlo 30 procent. Pak teprve odečtete všechny uplatnitelné odečitatelné položky a nezdanitelné části. Patnáct procent ze zbytku je daňová povinnost.
Z této daňové povinnosti pak můžete odečíst maximálně oněch 30 procent. Pokud je daň zaplacená v zahraničí nižší než tato částka, lze odečíst jen skutečně zaplacenou daň.
Metoda úplného vynětí Druhou metodou, kromě zápočtu, je metoda „vynětí“. Ta se nesoustředí na daň, ale čistě na příjem. Ze základu daně se příjmy dosažené v zahraničí jednoduše vyjmou. Opět je tady drobná komplikace, metoda má totiž dvě varianty: „úplné vynětí“ a druhou možnost, „vynětí s výhradou progrese“.
Vzhledem k tomu, že však u nás platí jednotná daňová sazba, a to 15 procent, obě metody fungují vlastně totožně.
Poplatník si od celkového základu své daně ještě předtím, než odečte nezdanitelné příjmy a odečitatelné položky, odečte příjem ze zahraničí.
***
Jaká metoda
ve které zemi platí
Země Metoda výpočtu
Austrálie prostý zápočet
Belgie prostý zápočet
Francie prostý zápočet
Irsko prostý zápočet
Itálie vynětí
Německo vynětí
Polsko prostý zápočet
Rakousko prostý zápočet
Řecko vynětí
Slovensko prostý zápočet
Španělsko vynětí
Švédsko vynětí
Švýcarsko prostý zápočet
USA prostý zápočet
Británie vynětí
