Je to pozoruhodná odpověď, která svědčí buď o naprosté premiérově aroganci, nebo naprosté neschopnosti. Přičemž první varianta se zdá výrazně pravděpodobnější. Vždyť Moniku jako rodinného zástupce, bez něhož se nesmí o ničem důležitém rozhodnout, do čela svěřenských fondů instaloval sám Babiš. Logicky. Musí mít dohled nad svými miliardami (po odchodu z politiky se do čela firmy hodlá vrátit, zisky k němu plují podle pravidel, jimiž se fond řídí, už teď). A komu jinému věřit, než vlastní ženě?
Tak proč tedy Babiš tvrdí, že ani neví, kde jeho manželka sedí? Protože mu to není příjemné. Protože kdyby to naplno přiznal, je to jako by se sám přiznával ke střetu zájmů. Tak alespoň mlží, co to jde.
Rozhovor v MF Dnes pokračuje dalšími pozoruhodnostmi. Na připomenutí, že jeho manželka sedí ve vedení svěřenských fondů, Babiš zjevně neochotně přiznává: „No ano, někde tam sedí. Ale my se o Agrofertu vůbec nebavíme, protože ji to zkrátka ani nezajímá.“
Samozřejmě, málohoho zajímá, odkud do domácí pokladny plují ročně stamiliony korun. Navíc když je pověřen ohlídáním miliardového majetku.
Babiš se vůbec v posledních týdnech zaplétá do svého vztahu k Agrofertu. Zatímco tvrdí, že „Agrofert nemá“ už od roku 2014, když před 14 dny komentoval kauzu Čapí hnízdo, prohlásil v Právu o tom, proč Agrofert vrátil státu 50milionovou dotaci toto: „Protože by se moje bývalá firma soudila se státem a odvolací orgán by byla paní ministryně (Alena) Schillerová, proto moje bývalá firma vrátila peníze za Čapí hnízdo. Proto to vrátili, i když na to měli nárok.“
Cože? Babiš vysvětluje motivaci k jednání své bývalé firmy, v níž už 5 let podle svého tvrzení nepůsobí a navíc říká, že by bylo absurdní, aby to rozhodovala členka jeho hnutí ANO Schillerová. Tedy tím přiznává mimoděk svůj střet zájmů.
Do úzkých se Babiš dostává také ve chvíli, kdy je tázán, kdo by měl platit, pokud by se přeci jen měly vracet nějaké dotace. Zda stát, nebo Agrofert.
„Proč by to měla platit moje bývalá firma? Nic tady nezapříčinila, tak proč se ptáte na takové nesmyslné otázky? Proč by to měli platit?“ diví se Babiš pro MF Dnes a napadá auditory. A opět, koho to vlastně hájí premiér Babiš? Stojí na straně Agrofertu? Nebo hájí zájmy České republiky? Z Babišových odpovědí i proklamací ve sněmovně se zdá, že v jeho pojetí Agrofert rovná se stát.
Situace už zašla příliš daleko, Babiš není schopný nahlédnout, že se řítí do propasti. A Česko vleče s sebou. Jsou jen dvě možnosti, jak z toho ještě může vybruslit: buď odejít z politiky nebo prodat Agrofert (v lehčí formě „alespoň“ odříznout firmu od všech dotací) . Ani k jednomu se Babiš zjevně nechystá. Takže zbývá sešup do průšvihu. Dámy a pánové, držte si klobouky...
