Případ poslance Jana Moravy znamená především vítězství neúprosné investigativní žurnalistiky televize Nova, která se vskutku nezastaví před ničím. Veřejnost přitom vůbec netuší, jak je role takových nebojácných reportérů nebezpečná. Janku Kroupovi se například stalo, že chtěl natočit v tramvaji podezřelý rozhovor poslance s lobbistou, ale než dojel z Národní třídy na Malostranské náměstí, parta kapsářů mu sebrala sedm mikrofonů a čtyři kamery z batůžku. Chrabří kolegové se však nenechají zastrašit. Vždycky když vidím na vlastní oči Radka Johna, jak kráčí ulicí, maskován gumovou pleší, nosem s brýlemi z maškarního plesu a špatně nalepeným plnovousem, nebo potkám Pepu Klímu v převleku natvrdo za rumunskou žebračku, srdce se mi zatetelí. Á, zase bude nějaká dobrá reportáž!
Šel jsem tuhle kolem zahrádky jedné restaurace, když tu nastal shluk kolemjdoucích. V družném rozhovoru tam dleli Miroslav Šlouf s Ladislavem Jaklem, obklopeni davem japonských turistů, kteří si je vesele fotografovali. Zeptal jsem se číšníka, co se děje. Položil si prst na ústa a zašeptal: „Pst, Nova natáčí skrytou kamerou.“
Abych spoluobčany uklidnil. Všelijaké údajně kompromitující fotografie jsou pro novináře dávno denním chlebem. Už mě ani nebaví otevírat obálky, v nichž mi taky neustále někdo posílá různé snímky, abych je prosadil k otištění. Zrovna včera sedím nad poštou a odhazuji do koše průhledné vábničky. Výjimečně oblečená Jiřina Bohdalová na balkoně v Turecku. Detail zadku Ladislava Štaidla s modřinami, když mu dala Iveta Bartošová kopačky. Unikátní záběr na střízlivého Bolka Polívku na rautu. Václav Klaus s ruským velvyslancem ve sprše. Atd. Nezájem, nuda, nada, ennui.
Zívám a vtom mi zazvonil mobil. „Chcete vědět pravdu o pozadí případu Morava? Přijďte zítra v deset do...“ Zatímco Janka Kroupu, který se neúspěšně skrýval pod kabáty coby šatnář, odvlekly ven gorily, u stolu čekal muž v obleku značky Caddeo, s kravatou od Gucciho a s hodinkami Citizen. Jeho stisk dlaně působil pevněji než svěrák firmy Extol. Dýchl na mě ústní sprchou OxyJet (či snad Pedro z Velimi?) a pravil: „Jsem general manager společnosti Whirlpool Group. Prodáváme vířivky do celé Evropy. Na jménu nezáleží. Říkejte mi třeba Kopecký nebo Bureš. Vaše články čtu v Právu vždycky jako první.“ Než jsem ho stačil opravit, pokračoval: „Potřeboval bych, abyste dostal vaším komunikačním kanálem ven jednu věc. Nikdo nepochopil, že v té cause nešlo o Topolánka, Moravu ani o dceru Zubové. Přemýšlejte trošku.“ Zíral jsem na něj jako Tomáš Řepka na červenou kartu. „Pořád nic? Když to Vlastovi Tlustému nevyšlo s tím gumou Barošem z Vigantic, co chtěl deset melounů, měl lepší nápad. O čem se teď celý týden píše? O vířivce! Poptávka nám stoupla o tisíc procent a celý svět je od nás najednou objednává, ehm, pokud možno s figurantkami. Kolik z toho má Vlasta procent, je obchodní tajemství. Kdyby vás napadlo, jak do toho ještě zapojit tu kostku cukru... Kontakt na mě máte.“ Ano, mám a nedám. Leda Tluchořovi.
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
Sedím nad poštou a odhazuji do koše průhledné vábničky. Unikátní záběr na střízlivého Bolka Polívku na rautu. Václav Klaus s ruským velvyslancem ve sprše...
