Kdyby byl v roce 1981 internet a „nezávislá“ média, mohli bychom se v několika tisícovkách stránek dočíst o obětavé práci dvou policejních pyrotechniků. Kdyby od 3. září toho roku v hlubinném dolu Pluto II. v Louce u Litvínova při výbuchu uhelného prachu nejednali jako pyrotechnici okamžitě a nevyvezli metráky požárem ohrožených výbušnin z důlních skladů, tak by asi pozůstalí po 65 hornících včetně důlních záchranářů neměli koho pohřbívat.
Zůstali by v dobývacím prostoru, který měl plochu 804 hektarů, asi dodnes. Odstraňování výbušnin připravených k odstřelu ve vrtech stropu komorového dobývání ve výšce přesahující mnohdy 6 metrů nebyla legrace, zejména při teplotě kolem 40°C při 100% vlhkosti. Nebylo to hrdinství, ale nutnost zachránit zbytek dolu. Paralela s výbuchem ve Vrběticích je identická, ochránit další haly před výbuchem. A vyšetřit příčiny jako před 33 lety.
Granát na střeše
Mediálně glorifikované pouhé odstranění dělostřeleckého granátu ze střechy haly č.11 se s tím pravděpodobně nedá srovnávat a nedá se srovnávat ani s odstraňováním stejné munice z lesů ve vojenských prostorech Ralsko a Mladá. Odstraňováním munice při misích v Bosně, Afghanistánu a jinde. Srovnávat se opravdu nedá.
Čtenář novin, internetových stránek a posluchač ostatních médií, totiž nemá ponětí o stavu a samotné charakteristice granátu na střeše haly. Je mu podsouváno, že 40kilogramový dělostřelecký granát, který tam dopravilo čelo rázové vlny výbuchu vedlejšího skladu, je nebezpečný natolik, že se musí evakuovat již poněkolikáté chudáci neinformovaní obyvatelé v okolí muničáku.
    |
Celá situace mi připomíná komickou scénu z filmu Limonádový Joe, kde Grimpo, napojen supercloumákem, dostává pokyny: Pal! Nepal! Pal! Nepal! Čtenář a potažmo občané v okolí muničáku neznají rozdíl mezi dělostřeleckým granátem vrženým a vystřeleným z hlavně příslušné zbraně. Na snímku, který naleznete v mnoha mediích (abych nebyl nařčen z porušování autorských práv PČR, tak jej nezveřejńuji) je patrný téměř neporušený dělostřelecký granát s hlavovým nárazovým zapalovačem.
Protože snímky neobsahují měřítka, je odhad typu dělostřeleckého granátu jen pravděpodobný jako 152 mm tříštivo-trhavý se zvýšeným dostřelem (152 mm EOFd DV). Odstranění granátu ze střechy mělo za následek evakuaci „ohrožených“ osob, pokud to bylo jen v důsledku jeho přemístění na „bezpečné“ místo, jak uvedla mluvčí policie Monika Kozumplíková, cituji: „Granát se podařilo pyrotechnikům odstranit ze střechy objektu číslo 11 a uložili ho na bezpečném místě. Granát tak je stále uložen v areálu, kde jej nejspíš také zlikvidují.“ Podle Kozumplíkové to ale nebude v sobotu.
Tak to bylo s trochou nadsázky zbytečné. Granát na střeše nikoho neohrožoval, snad jen tehdy, kdyby sklad začal hořet. Neohrozil by nikoho ani, kdyby s ním neopatrný pyrotechnik spadl ze žebříku, snad jen jeho. Také nikoho nemohl ohrozit na vybraném bezpečném místě. Granát, s trochou pyrotechnické lásky k řemeslu, mohl být zneškodněn, což je jednoduché odšroubování zapalovače a převezen ke zničení výbuchem na některou z trhacích jam v republice.
Nemohu souhlasit s některými tvrzeními jednak ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje Jaromíra Tkadlečka, že se jednalo o mimořádně riskantní operaci, podle odborníků tento manévr nemá v českých podmínkách obdoby. Cituji: „Tato operace je podle mého názoru srovnatelná pouze s činností v období války.“ Docela rychle se zapomnělo na výbuch sovětského tanku v Bohosudově v roce 1991, kde podobných granátů bylo v prostoru kasáren uprostřed města čtrnáct.
Na druhé straně je tvrzení kolegy znalce a experta na výbušniny Karla Koubíka jen v pouhé teoretické rovině dané velmi striktními poučkami převzatých z vojenských předpisů, které přirovnávají takto havarovaný granát ke granátu vystřelenému. K takzvanému odjištění tohoto granátu chybělo jednak zrychlení v jeho příčné ose a rotace v ose podélné, kterou vytváří průchod vrtanou hlavní děla. Ani jedna z těchto podmínek nemohla být v průběhu výbuchu splněna, jedná se totiž o dělený náboj, kde je střela uložena mimo nábojku.
K TÉMATU: |
Nechci v žádném případě snižovat odbornost zasahujících pyrotechniků, mnohé jsem školil a zkoušel, právě naopak chci vyzvednout jejich statečnost. V odhodlání samostatně řešit dané situace jim však brání nezkušenost nadřízených. Kdo z vedení má praxi přesahující 30 let? Mají-li vůbec nějakou teoretickou odbornost. Kdyby ano, nemohl by někdo nařídit likvidaci munice výbuchem přímo v areálu muničáku. V celosvětové praxi, která vyplývá z logiky věci, je kromě stálých trhacích jam, jakých je u nás poskrovnu, PŘÍSNĚ ZAKÁZÁNO ničit výbuchem nevybuchlou munici z jakýchkoliv příčin a důvodů, v prostorech muničních skladů a zejména těch postižených výbuchem.
Mnohaletá praxe ve vojenských skladech, už z dob obou válek a zejména pak v posledních 60 let překotného skladování, dokazuje nedbalost ba i úmysl skladníků, kteří mnohdy své nadnormativní zásoby zakopávali nedaleko skladišť, a posléze se na tato místa zapomnělo. Každé ničení v prostoru muničního skladu a blízkého okolí může mít fatální následky. Za svou více než 35letou praxi jsem zažil několik asanací vybuchlých muničních skladů, nikdy jsem však neprovedl ničení nalezené munice v samotném muničáku, ba ani v jeho bezprostřední blízkosti. I když to bylo třeba 40 let po jeho výbuchu třeba v Trávčicích nebo v Krásném Březně.
Výbuch zničil muniční sklad na Zlínsku. Na snímku je oblak dýmu nad místem...
Nelze prokázat, že ničení munice je příčina druhého výbuchu. Přesto bych to příště nezkoušel. Nové předpisy ve formě ČSO vydané Úřadem pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, které někdo dodržuje důsledně a někdo méně, užívají pro skladování vzájemně odlišné munice krásné české slovo „snášenlivost“, což je samotná kvalifikace v našem případě munice a výbušnin pro společné bezpečné skladování, i když dojde k nějaké nehodě jako v našem případě. Přesto, že jsou sklady a uložení munice možná formálně v pořádku, nemusí být munice zcela bezpečná a bezpečně uložena. O stáří munice a její stabilitě nemluvě. Nedostává-li se mezi různými druhy munice právě té snášenlivosti, má to vždy, za jakýchkoliv negativních impulzů, fatální následky.
Nanejvýš podezřelé
Dva výbuchy v jediném muničáku, zejména ten druhý, jsou ze skladovacího a technického nanejvýš podezřelé a tak jsem stejného názoru, jako náš předseda rady starších Ing. Radovan Poděl, CSc, a musím konstatovat, že jeho výrok: „Za 55 let, co dělám svou práci, nikdy nevybuchl muniční sklad. Nyní dva v krátké době. Něco tu nehraje,“ plně podporuji. Ptám se z hlediska bývalého policisty. Jak mohl někdo vpustit osoby do ohrožených skladů, které nebyly z hlediska bezpečného uložení munice k její náhodné explozi nebo požáru v důsledku vnitřních nebo vnějších příčin během skladování řádně prohlédnuty, byť se jednalo o majitele?
Mám-li se vrátit k 16. listopadu a ke skladu 16, musím se zaobírat skladovaným materiálem. V Čechách se nic neututlá, i kdyby se někdo snažil věci utajit před veřejností, seč mohl. Musím dodat, že informace nejsou z policejních zdrojů. Výbušinářská branže je ochotna v zájmu spravedlnosti něco málo pustit.
Čistá hmotnost výbušniny ve skladu č. 16, který měl kolaudovanou obložnost 150 tisíc kilo, byla těsně před výbuchem 57575,18. Ve skladu bylo 486 kusů leteckých pum o čisté hmotnosti výbušniny 15406,2 kilo.
Nábojů s trhavou náplní bylo 6372 kusů o čisté hmotnosti výbušniny 30779,4 kilo. Problematické ve skladování bylo 57 ks leteckých svrhávacích prostředků s celkovou čistou hmotností pyrotechnických osvětlovacích signálních prostředků 3990 kilo. S malým obsahem výbušniny pouhých 1,85 gramů bylo celkem 3 999 773 kusů malorážových nábojů.
Téměř 4000 kilo pyrotechnických materiálů v leteckých shazovacích prostředcích, mohou být skladovány s ostatním materiálem, jestliže jsou účinně odděleny, aby se zabránilo šíření nehodového děje. Společné skladování těchto předmětů s předměty jiných skupin snášenlivosti rozhodne národní autorita. Zda tak bylo učiněno nevím. Pokud byl přítomen fosfor, je společné skladování neomluvitelné.
Podle mého názoru, a myslím si i dlouholetých znaleckých zkušeností mnou vypracovaných posudků nehod, které způsobily výbušniny u nás i v zahraničí, bude nutné bezprostředně vytvořit kolektiv, který vyšetří příčiny celé tragédie. Dříve než někdo zahladí podstatné stopy, které musí sloužit jako důkazní materiál. Jde o důkladné ohledání míst výbuchů, aby nebyli viněni ti, kteří nic nespáchali, a byli po právu souzeni ti, kdo výbuch byť z nedbalosti zapříčinili.
