Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Právník Houdek píše Vieweghovi: Přesně kvůli lidem, jako jste vy, oběti znásilnění mlčely

Názory

  11:00
„Děkuji, že jsem se narodil v zemi, kde jsem mohl na vrstevnice sáhnout,“ uvedl spisovatel Michal Viewegh sloupek psaný pro Lidové noviny. Za text, ve kterém píše mimo jiné o „nevinném gymnaziálním pettingu“, teď čelí ostré kritice. Právník Pavel Houdek, který se zaměřuje na kriminologii a po celé republice vyučuje metody sebeobrany, mu napsal dopis. Server Lidovky.cz jej publikují v celém znění.

Michal Viewegh a Pavel Houdek foto: Lidovky.cz

Michale,

ve svém posledním sloupku píšete o tom, že „strčit [cizí ženu] do prázdného pokoje, zalehnout ji, osahávat, snažit se ji svléknout a u toho ji držet zacpaná ústa“ je pro vás „nevinný gymnaziální petting“.

Označit jednání, které má zjevné znaky trestného činu znásilnění (ve stádiu pokusu) jako „nevinný gymnaziální petting“ chce notnou dávku ignorace a hodně pevný žaludek. Nevinný petting skutečně nikomu nevadí, protože „nevinné“ jednání předpokládá oboustranný souhlas. A vězte, že i české hovado pozná, že dotyčná s jeho jednáním nesouhlasí, pokud ji u toho musí jeho kamarádi držet.

KDO JE PAVEL HOUDEK

Právník se specializací na kriminologii. Po celé republice vyučuje metody sebeobrany a prevenci před násilím na veřejnosti. V soutěži také získal titul Genderman roku.

O sexuálním násilí se dlouho nemluvilo. Jeho oběti raději mlčely. Jejich mlčení bylo projevem strachu, který šíří lidé, jako jste vy. Vámi vytvořené atmosféry, která říká, že sahat na druhé proti jejich vůli je normální. Že někoho v přesile násilím svlékat je super zážitek, za který máme děkovat Bohu. 

A že pokud si dotyčná stěžuje, tak trpí chorobně rozbujelým feminismem a je to „kráva“, jak jste doslova napsal. Tím, že zločiny ostentativně zlehčujete a ty oběti, které se ozvou, ještě urážíte, vytváříte ve společnosti dojem, že znásilnění je vlastně takový nevinný žertík. V podstatě součást naší kultury.

Snažit se normalizovat nebo zlehčovat zločin je hluboce asociálním projevem chorého mozku. Obzvláště tak odporný zločin, jako je znásilnění. Zločin, který zanechává hluboké jizvy na duši, které poškozenou mnohdy poznamenají na dlouhé roky a nezřídka i na celý život.

Přemýšlím, jak byste zareagoval, kdyby vaše dcera přišla domů ze školního večírku a řekla vám následující: „Nějací chlapi mě tam zatáhli do pokoje, osahávali mě a snažili se mě svléknout, ale podařilo se mi vysmeknout a utéct!“ Ve světle Vašeho jiného sloupku, kde jste chtěl zbít jiného muže za to, že vaší dceři koukal do výstřihu, se odvážím odhadnout, že vaše reakce by nebyla: „Díky Bohu, že žiju v tak skvělé zemi, kde se tohle může stát!“…

Žijeme ve společnosti, kde se oběti určité části trestných činů bojí o něm vůbec mluvit, natož ho ohlašovat na patřičná místa. Díky své práci jsem potkal desítky žen, které zažily znásilnění nebo pokus o něj, a nikdy o tom nikomu neřekly. Pachatelé tak zůstali nepotrestáni. Víte proč? Protože se bály, že je označí za hysterky. Že se jim budou smát, že to budou zlehčovat a že jim nebudou věřit. I díky lidem, jako jste vy.

Naštěstí, tato doba pomalu končí. Oběti se začínají ozývat a pachatelé začínají pykat. A dinosaurům, kteří se dovolávají starého pořádku a beztrestnosti sexuálního násilí, pomalu zvoní hrana.

Autor: