Předvolební debaty v Česku volby nerozhodují.
Určitě nikoli v podobě, kterou jsme viděli včera. Lídři nejsilnějších stran přednášeli, více či méně přesvědčivě, naučené fráze z programu. Informační řídkost takové debaty pak poutá pozornost jinam – můžeme se těšit na výklad, zda první dvě obálky pan Paroubek rozerval jako energický lídr, či v úzkostné agresi. Stranické sekretariáty nás začnou bombardovat cinklými průzkumy, vedenými mezi respondenty, kteří debatu ani nezahlédli, ve snaze získat „důkaz“, že právě jejich šéf měl převahu. A to vše hlavně pro dobrý pocit uvnitř strany. Byla tu kdysi, v roce 2002, televizní debata, která měla na voliče vliv. Tehdy velmi tvrdě Vladimír Špidla zaskočenému Václavu Klausovi oznámil, že s ním žádnou dohodu po volbách neuzavře. Nerozhodnutí voliči Špidlovi uvěřili a Klaus prohrál. Haldy frází, jež na nás včera oba lídři valili, nerozhodného voliče jen odradily.
Až si budou oba pánové zas lámat hlavu, proč jim ubírají hlasy lídři trpasličích stran, nechť si svou „diskusi“ přehrají. Nebudou se pak divit. Prefabrikované bezobsažné debaty škodí nejen velkým stranám, ale i voličům. Některé malé strany coby černé skříňky neznámého obsahu s „gumovým“ programem zemi valnou perspektivu neslibují.
