Patálie na dvoře médského krále a příběh o Kristu v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

Zašmodrchané mocenské a milostné patálie na dvoře médského krále

Francouzský institut v Praze ve svém Kině 35 zahájil rozsáhlý prázdninový cyklus přenosů inscenací z prestižního festivalu v Aix-en Provence operou Francesca Cavalliho Erismena. Toto dramma per musica o prologu a třech dějstvích na libreto Aurelia Aureliho bylo poprvé uvedeno v roce 1655 v Teatro Sant‘Apollinare v Benátkách. Festivalová premiéra nové inscenace letošního ročníku v Aix-en-Provence se konala 7. července 2017, záznam byl snímán z představení 12. července 2017.

Italský skladatel, varhaník a zpěvák Francesco Cavalli (1602-1676) se po smrti Claudia Monteverdiho stal vůdčí hudební i divadelní osobností Benátek, tehdejšího centra raně barokní opery na dlouhou dobu od konce 30. do 70. let 17. století. Svou první operu napsal v roce 1639, brzy po otevření prvního veřejného operního divadla v Benátkách. Bylo mu 37 let a měl za sebou zkušenosti sopránového a tenorového zpěváka i varhaníka u sv. Marka. Cavalli je autorem více než třicítky oper, z nichž nejslavnější se staly Egisto, Giasone, Xerse a Erismena. Prokázal v nich vedle hudebního talentu i smysl pro dramatické efekty a humor. Díky tomu, že se většina z Cavalliho oper zachovala, skýtají příležitost sledovat třicetiletý vývoj této, tehdy nové atraktivní zábavy, která se ze šlechtických sídel přenesla do veřejných divadel. Ačkoli byl Cavalli za svého života velice slavný především právě jako operní skladatel, ale i jako autor chrámové hudby, a jeho věhlas přesáhl hranice Itálie, po své smrti v roce 1676 (dožil se na svou dobu úctyhodných 74 let) brzy upadl v zapomnění. Jeho styl benátské opery vystřídal vítězný nástup neapolské opery. Na jeviště, ale i do nahrávacích studií se Cavalliho opery vrátily až s novodobou vlnou zájmu o barokní opery od 80. let minulého století – jen za poslední čtyři roky bylo po světě uvedeno na třicet inscenací některé z Cavalliho oper a ujímají se jich přední specialisté.

Moteta z Královské kaple a rozhádané sudičky v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

Festival v Aix-en-Provence je známý svými režijně až provokativními inscenacemi, vynikajícími sólisty a znamenitým hudebním nastudováním. Platilo to i pro Cavalliho Erismenu. Pokud jde o obsazení - většina sólistů prošla Akademií, která se od roku 1998 při festivalu zaměřuje na rozvoj nejen mladých sólistů, ale i instrumentalistů, dramaturgů a dalších inscenátorů. V případě Erismeny však rozhodně nešlo o nováčky v barokní opeře, ale o sólisty doslova z celého světa, kteří se již osvědčili na řadě scén. Nešťastně zamilovanou Erismenu, která se v přestrojení za arménského válečníka vydala hledat svého nevěrného Idraspa, prince z Kavkazské Ibérie, vytvořila italská sopranistka Francesca Aspromonte. Idraspa, který se však na médském dvoře vydává za Erinea a miluje zdejší otrokyni Aldimiru, zpíval italský kontratenorista Carlo Vistoli, Aldimiru, ze které se vyklube piráty unesená Idraspova sestra a ibérijská princezna, ztvárnila anglická sopranistka Susanna Hurrell a médského krále Erimanta, který se obává, že přijde o svou moc, zpíval čerkesko-ruský barytonista Alexander Miminoshvili. Polský kontratenorista Jakub Józef Orliński jako princ Orimeno se uvedl nejen brilantní árií, během které dokonce „vyťal“ breakdance. Vzrůstem, ale i komediálním talentem a skvěle zvládnutým tenorem s přechodem do kontratenorových poloh inscenaci dominoval anglický sólista Stuart Jackson v roli chůvy Alcesty (předtím, než se upsal zpěvu, vystudoval biologické vědy). Jeho výstupy obrovité chůvy, která ostatní převyšovala o hlasu, vyvolávaly spontánní smích, například když si dává panáka vytaženého z dětského kočárku namísto mimina.

Garancí vysoké kvality byl i orchestr – Cappella Mediterranea pod vedením svého zakladatele a specialisty na barokní hudbu Leonarda Garcíi Alarcóna. Tento orchestr má zkušenosti i s dalšími Cavalliho operami a za dvanáct let působení za své nahrávky získal řadu ocenění. Hudební nastudování bylo opravdu báječné v plné škále výrazu, jak ho nabízí právě Erismena, která reprezentuje vrcholnou fázi stylu tzv. benátské opery s až anarchistickým porušováním pravidel klasického dramatu v jeho jednotě času a místa, s mísením vážných a komických situací s dramatickými efekty – vždyť musela jako nový žánr zaujmout diváky v houfně vznikajících veřejných operních divadlech.

Dnes můžeme jen těžko odhadnout, jak se diváci druhé poloviny 17. století vyznali v neuvěřitelně spletitém ději. Cavalli ve fiktivním příběhu zasazeném do mocné Médské říše v době bojů o dobytí Arménie v 7. století před naším letopočtem smíchal celou spoustu motivů, z nichž každý sám o sobě stačil například Shakespearovi na celé drama. V Erismeně se prolínají motiv únosu princezny piráty prodané do otroctví králi, který se však do ní zamiluje, rozdělení sourozenců, kteří se nepoznávají, což prozradí až v závěrečné nouzi jejich chůva, útěk z vězení, domnělá smrt, špatně vyložený sen, nalezení domněle ztracené královské dcery, kterou chce král jako svého nepřítele nechat otrávit, milostný mnohoúhelník, ve kterém bratr miluje ženu, která se ukáže být jeho sestrou, žena miluje válečníka, který se ukáže být převlečenou ženou. Zašmodrchanost děje, proti kterému je Verdiho Trubadúr vyhlášený svou zmatečností naprosto přehledná historka, je ještě zkomplikovaná tím, že tři mužské role zpívali v ženské poloze kontratenoristé a komickou roli staré chůvy naopak zpíval muž.

Režisér festivalového nastudování Erismeny Jean Bellorini v porozumění děje divákům nepomohl. Inscenace sice v tomto směru začala slibně: Erismena, žena, která se vydá hledat do Médské říše svého nevěrného milého a vydává se přitom za arménského bojovníka, zraněného v boji, si ustřihne dlouhé vlasy. A když se má vyjevit její pravá totožnost, tak si dokonce odhalí ňadra, takže je vidět medailonek, díky kterému v tomto domnělé arménském nepříteli médský král pozná svoji dceru. Jenže pak nechal Bellorini diváky při pochopení děje opery, která trvá skoro tři hodiny a vystupuje v ní deset postav, napospas staré italštině a francouzským titulům.

Bellorini, který je také autorem scény a světelné režie, zvolil jako dominantní scénický prvek trampolínu, kterou sice lze chápat jako nepevnou minulost i přítomnost jednotlivých postav, sólisté však zaslouží velký obdiv, jak se po tak vratkém povrchu dokázali pohybovat. I když médský král měl atribut koruny a chůva kočárek, orientovat se v té spleti vztahů plných náhlých zvratů bylo prakticky nemožné. V průběhu přenosu se však ukázalo, že to až zas tolik nevadí – právě díky skvělému hudebnímu nastudování a výkonům sólistů.

Freudův Výklad snů vyšel až v roce 1990 – ale i pokus o výklad snů v 17. století nepostrádal půvab. A Francouzskému institutu patří dík, že výklad snu krále ze 7. století př.n.l. skrze historii vývoje opery takto vtipně a na špičkové hudební úrovni zprostředkoval.

Hlavolam Příběhu o Kristu na znojemském festivalu

Letošní, už třináctý ročník Hudebního festivalu Znojmo (od 6. do 23. července) je zajímavý nejen atraktivním spojením koncertů různých hudebních stylů a žánrů s produkcí tradičního vinařství tohoto moravského regionu, ale pro příznivce opery každoročně pořádanou hudebně-dramatickou stagionou. Kromě dramaturgicky i provedením velmi zajímavých operních produkcí - Händelova Acise a Galatey, Haydnova Světa na měsíci, Purcellova Krále Artuše, Myslivečkova Montezumy, Monteverdiho Combattimento, Rameauovy Platée nebo Mozartova Dona Giovanniho - znojemský festival uvádí v kostele sv. Michala scénická provedení i jiných než operních žánrů. Předloni tak zaznělo oratorium Georga Philippa Telemanna Daniel v jámě lvové, letos byla v rámci ročníku tematicky zaměřeném na německého barokního skladatele Heinricha Schütze uvedena inscenace nazvaná Příběh o Kristu. Premiéra se konala 20. července ve znojemském kostele sv. Michala.

Německá hudba raného i středního baroka byla „zpolitizována“ náboženskými a politickými boji mezi katolíky a protestanty. Heinrich Schütz (1585-1672) se snažil tyto nesmiřitelné koncepce překlenout a usiloval o skloubení luteránské hudby s italským stylem. Program Příběh Krista je důkazem, že se mu to dařilo – a dramaturgie festivalu přesně postihla to, co z Schützova díla má v dějinách hudebního vývoje Evropy nadčasovou platnost – spory mezi protestanty a katolíky se z tohoto úhlu pohledu zdají malicherné a vítězí hudba.

Hudebním základem Příběhu o Kristu byla po úvodním Schützově Magnificat (SWV 468), chvalozpěvu Panny Marie před narozením Ježíše Krista, kombinace jeho dvou jeho kantát - o Kristově narození (Historie der Geburt Jesu Christi SWV 435) a Ježíšově umučení (Die sieben Worte Jesu Christi am Kreuz SWV 478), které vyústilo po Alleluja do moteta na text druhého žalmu Proč vzbouřily se národy (Warum Toben die Heiden SWV 23) s varováním před malichernými spory o Kristovo učení s gradací do velkolepé výzvy k pokorné službě Hospodinu. Tato díla, dramaturgicky pozoruhodně sestavená do dějového oblouku před Kristovým narozením až po reflexi jeho odkazu, reprezentovala Schützovu tvorbu z let 1619 až 1665.

Předloni tak zaznělo oratorium Georga Philippa Telemanna Daniel v jámě lvové, letos byla v rámci ročníku tematicky zaměřeném na německého barokního skladatele Heinricha Schütze uvedena inscenace nazvaná Příběh o Kristu.

Dirigent Román Válek a sbormistryně Tereza Válková se svými Czech Ensemble Baroque Orchestra a Czech Ensemble Baroque Choir dokázali v kostele sv. Michala vtisknout bohatě členitým vícesborovým částem, ale i recitativům a měkkému zvuku orchestru s cinky a barokními trombóny hloubku a působivost, kterou při čtvrtečním provedení ještě umocnila bouře, když se ve chvíli Kristova ukřižování strhla nad Znojmem.

Z hlediska akustiky i scénografie si lze těžko představit pro Příběh o Kristu jiné než chrámové prostředí – a inscenátoři možnosti provést Schützovo dílo v kostele, který jinak slouží bohoslužbám, dokonale využili a umocnili ještě velmi citlivým nasvěcováním (light design Tomáš Morávek). Před oltářem kostela sv. Michala s barokní výzdobou (scéna a kostýmy Marie Blažková) byla zbudována vyvýšená plošina, režisérka Linda Keprtová pro výstupy Evangelisty využila i kazatelnu. Zajímavý byl nápad s kostelními klekátky, která byla v úvodu opery „obrazoborecky“ poházena na scéně a teprve postupně vrácena ke svému účelu. Za méně zdařilý lze považovat nápad s použitím velké Rubikovy kostky. Jakkoli tento vyhlášený hlavolam mohl asociovat spletitost údělu, se kterým byl Kristus konfrontován, nebo vlečen na ramenou mohl symbolizovat tíhu kříže a dozajista vyvolával u diváků další úvahy o jeho významu, redukovala Rubikova kostka poselství víry způsobem vhodným spíše pro luštitele křížovek a hlavolamů z novinových příloh. Se Schützovým poselstvím se Rubikova kostka ve svém základním principu míjela. Divadelně i hudebně působivý byl ovšem po tragédii umučení nástup sopranisty z hlediště s andělsky jásavým aleluja. Nesl zapálenou svíci, od které pak předával světlo publiku, které obdrželo svíčky při vstupu na začátku. Byl to působivý závěr produkce, jakési „podání ruky“ a upřímně vstřícné vyznání vzájemnosti.

Příběh o Kristu byl přijatý se spontánním nadšením, v kostele sv. Michala s kapacitou tří stovek míst bylo při premiéře nabito. Vedení znojemského festivalu s prezidentem Jiřím Ludvíkem a uměleckým ředitelem Romanem Válkem v čele se opět podařilo obdarovat diváky produkcí ve špičkové kvalitě, která by obstála kdekoli v Evropě. A velmi sympatické je, že se jim pro své záměry daří nadchnout Znojemské, kteří považují festival za svůj – což bylo cítit nejen při mnohaminutovém potlesku, ale doslova na každém kroku, kdy mladí dobrovolníci s milými úsměvy a ochotou zajišťovali „logistiku“ festivalu od ochutnávky vín po laskavé uvádění diváků na jejich místa.

Inspirace na dny příští

Bach for all – mezinárodní hudební festival věnovaný hudbě Johanna Sebastiana Bacha

Olomoucké barokní slavnosti - Tomáš Hanzlík: Endymio, Yta innocens. Hudební nastudování a režie Tomáš Hanzlík, scén a kostýmy Vendula Johnová a Tomáš Hanzlík. V hlavních rolích neobarokních oper: Diana/Virgildis, soprán - Markéta Israel Večeřová, Yta, soprán - Kristýna Vylíčilová, Aurilla/Rurilla, alt - Dorota Smělíková, Umbra, alt - Jana Synková, Endymio/Henricus, kontratenor - Jan Mikušek, Thyrsus/Menander, tenor - Radek Prügl, Sylvanus/Ferildus, bas - Daniel Klánský. Umělecké centrum Univerzity Palackého – Jezuitský konvikt, denně 24. až 26. července 2017 vždy 19:00 h.

Olomoucké barokní slavnosti - Antonio Vivaldi: La Senna festeggiante RV 693. Hudební nastudování a režie Tomáš Hanzlík, scén a kostýmy Vendula Johnová a Tomáš Hanzlík. V hlavních rolích: L ́Eta dell ́oro (Zlatý věk), soprán - Kristýna Vylíčilová, La Virtù (Statečnost), alt - Dorota Smělíková, La Senna (Seina), bas - Jaromír Nosek. Umělecké centrum Univerzity Palackého – Jezuitský konvikt, denně 27. až 30. července 2017 vždy 19:00 h.

Operní léto ve Vídni (5/7). Franz Schubert: Fierrabras. Hrdinsko-romantická opera o třech dějstvích, libreto Josef Kupelwieser. Osoby a obsazení: Císař a král Karel Veliký (Robert Holl), Emma, jeho dcera (Karita Mattila), Roland (Thomas Hampson), Ogier (Peter Svensson), Olivier (Jörg Schluckebier), Gui von Burgund (Rainer Brandstetter), Richard von der Normandie (Claus Kühbacher), Gérard von Mondidur, francký rytíř (Michael Weber), Eginhard, rytíř na dvoře Karla Velikého (Robert Gambill), Boland, maurský princ (László Polgár), Fierrabras, jeho syn (Josef Protschka), Florinda, dcera Fierrabrase (Cheryl Studer), Maragonda, její společnice (Brigitte Balleys), Brutamonte, maurský vůdce (Hartmut Welker), Mladá dívka z družiny Emminy (Brigitte Pinter). Zpívá Sbor Arnolda Schönberga, sbormistři Erwin Ortner a Ion Marin, hraje Evropský komorní orchestr, řídí Claudio Abbado. Záznam z provedení v Divadle na Vídeňce v květnu roku 1988 v rámci festivalu Wiener Festwochen. Nahrávka vydavatelství Deutsche Grammophon. Připravil a uvádí Ivan Ruml. Český rozhlas Vltava, sobota 29. července 2017 20:00 h.

Pavarottiho recitál s Levinem. Světoznámý tenorista a slavný dirigent v Metropolitní opeře v New Yorku v roce 1988. Na programu písně a árie W. A. Mozarta, G. Rossiniho, V. Belliniho, G. Verdiho, J. Masseneta, O. Respighiho, F. Flotowa, P. Mascagniho, G. Pucciniho, P. Tostiho a dalších. (75 min). ČT art, sobota 29. července 2017 21:20 h.

Letní slavnosti staré hudby - Salón korunní princezny. Italské kantáty pro Marii Josefu Saskou - J. A. Hasse, A. Vivaldi, L. Leo, J.-Ph. Rameau. Rafaela Milanesi - soprán. Ensemble Odyssee, Nizozemí. Zámek Troja, pondělí 31. července 2017 20:00 h.