Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Pražskou inscenací jsem byl unesen, říká dánský spisovatel Nielsen

Kultura

  6:00
PRAHA - Divadlo Na zábradlí uvedlo dramatizaci románu Kaspara Collinga Nielsena Dánská občanská válka. Kontroverzní autor, jemuž právě vychází další román Evropské jaro, se v Praze zúčastnil české premiéry.

Budeme žít zcela jiným životem, říká dánský spisovatel Nielsen a dodává, že vznikne vrstva nepoužitelných, kterou nikdo nebude chtít podporovat. foto: GYLDENDAL

LN: Jak se lišila česká a dánská dramatizace vašeho románu, jež se v režii Jacoba Schjödta před rokem uváděla v kodaňském Nörrebro Teater?

Obě inscenace jsou velice rozdílné. Dánská dramatizace Clause Flygareho se držela striktně knihy, zatímco česká je daleko volnější. Když se román přenáší na jeviště, měli by se inscenátoři od knižní předlohy oprostit, protože to, co možná funguje v knize, ještě nemusí fungovat na jevišti a naopak. České převyprávění mi připadá velmi povedené. Příběh se pro mě odvíjel jasně a důvěryhodně s velice přesnou dramaturgií, přičemž souhra mezi herci působila uvolněně a hravě. Celkově to vypadalo jako skvělý případ velmi šikovných herců, kteří jsou jako jednotlivci zajímaví a neotřelí a současně se dobře doplňují. Pražskou inscenací jsem byl zcela unesen.

LN: Aby dramatizace mohla fungovat i v českém prostředí, muselo inscenační duo Adam Svozil a Kristýna Kosová text po upravit a doplnit o české společensko-politické pasáže. Byl pro vás tento český kontext dobře čitelný?

Ano, se čtením příběhu jsem žádné potíže neměl. Tvůrce se v tomto musí cítit svobodný a text si upravit, aby v českém kontextu mohl fungovat.

LN: Po celé představení na vás bylo patrné, že se dobře bavíte. Co se vám líbilo nejvíce? Pamatujete si třeba některá místa, kdy jste se smál nejvíc?

Fantastické mi připadaly scény z daleké budoucnosti. Byly ne uvěřitelně humorné a tragické zároveň. Přesně tohle představuje centrální myšlenku románu, totiž že má být tragický a současně i legrační. Taky několik scén z války, které tvůrčím způsobem ukazovaly, jak lze to lidské v nás zničit, na mě silně zapůsobilo.

LN: Dokážete si představit, že by inscenace mohla vyrazit na turné do Dánska?

Ano, určitě, teď ale jen zjistit, jak by se to dalo zorganizovat. Moc toho o divadelním světě nevím, takže to teď a tady nedokážu odhadnout, ale rád bych s tím pomohl. Dánské divadlo potřebuje trochu nakopnout. Pro mě je pražská inscenace díky své působivé živelnosti a nespoutanosti opravdu velice inspirativní.

LN: Mimo jiné jste napsal také hru, která se odvíjí z jedné kapitoly Dánské občanské války o nerudném sedlákovi. Připadá vám text hry přenositelný za hranice Dánska jako možné prodloužení románu?

Určitě. Ta hra je jednoduše o sedlákovi, který mučí svá zvířata, a čím víc je mučí, tím lépe jejich maso chutná. Děje se tam také spousta jiných věcí s jeho ženou a dcerou, ale obzvlášť specificky dánské drama to není.

LN: Teď jste vydal román Evropské jaro. Bylo to s ním stejné jako u Dánské občanské války, kdy jedni knihu chválili a jiní jí nemohli přijít na jméno?

Vždycky jsem dostával špatné a dobré kritiky, ale nyní jsem se spolu s těmi velice pochvalnými dočkal i hodně špatných. Myslím, že to souvisí s tím, že jsem se po prvotním úspěchu stal už významnějším spisovatelem, na kterého si každý musí udělat nějaký názor. Rozhodně ne všem se líbí, co píšu, a to je taky zcela v pořádku. Požadovat, aby moje knihy všichni zbožňovali, by bylo dětinské, ovšem kritika se tentokráte ukázala tvrdší. Jistou roli v tom může hrát i fakt, že všichni kritikové jsou současně jistým druhem blogerů na volné noze, kteří, aby přežili, musí dělat reklamu i sobě.

LN: Máte po obdržení Holbergovy medaile pocit, že se stáváte dánskou literární hvězdou?

Zatím se všechny moje knihy vydaly v nákladu 20 000 výtisků, což se stane i s tou novou, možná se jí prodá dokonce o něco více. V Gyldendalu (největší dánské nakladatelství – pozn. red.) patřím mezi beletristické autory, které si primárně koupí mužští čtenáři. Jestliže si u nás knihy kupují nejčastěji ženy středního věku, nemůže se v pětimilionovém Dánsku nikdy stát, že bych prodal přes 100 000 nebo 200 000 výtisků. V Dánsku se o mně víc mluví, než že by mě lidé četli. Na druhou stranu si ovšem myslím, že se jedná o segment lidí, kterým se moje knihy líbí všude možně po světě, takže jsem velice zvědavý, co se bude dít v roce 2018, kdy mé knihy vyjdou v osmi dalších zemích.

LN: V románu Evropské jaro například stěhujete uprchlíky a přistěhovalce do Mosambiku. Objevily se na toto téma nějaké kritické reakce?

RECENZE: Dánská občanská válka. Vymírání lidí, kteří ztratili důvěru

Jisté diskuse skutečně proběhly, ale jedná se o záležitosti, ke kterým nejspíše v budoucnu dojde. Velice mě znepokojuje, co se s muslimskou částí obyvatel v Evropě může stát. Zdá se, jako by se nepřátelské fronty neustále rozšiřovaly a stávaly se čím dál víc nekompromisními. Jen doufám, že to nedojde do tak křiklavých konců jako v mém románu.

LN: Už jste možná stačil do Evropského jara zapracovat to nejhorší, co se v Dánsku politicky nebo společensky děje. Je to tak?

Rozdíl mezi bohatými a chudými se stále zvětšuje, což utváří stále větší kvalitativní propast. V budoucnu budeme žít zcela jiným životem, než jak se nyní zdá. Není příjemné na to myslet. Vyvstane tu malá elita superbohatých s obrovskými možnostmi a pak tu bude velká skupina nepoužitelných, kterou nebude mít nikdo zájem nebo chuť podporovat.

LN: Ještě odbočka k menšímu leitmotivu v Evropském jaru: proč je ve vašich knihách tolik sexu, a to často nechutného?

Díky za ni. Sex musí být špinavý, jestliže má být skutečně dobrý, nebo snad ne? V mých prvních dvou knihách ve skutečnosti toho sexu zase tolik nebylo. V první vlastně vůbec žádný. Ve druhé se o sexu spíš mluví, že si ho postavy užívají, než že by se nějak více popisoval. V posledním románu ho je hodně, ale z toho prostého důvodu, že s sebou nese význam pro celý příběh.

LN: A jak se vám v Praze líbilo? Přijedete na jaře u příležitosti vydání vašeho debutu Mount Kodaň?

Líbilo se mi tu moc, výlet do Prahy byl skvělý. Česko je pro mě jedinečné. Mimo Dánsko je totiž první zemí, kde moje knihy vyšly, a protože se jim tu tolik dařilo a daří, vyjdou nyní i v dalších zemích. Proto se do Prahy velice rád vracím.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...