V jednom z rozhovorů Scarlett Thomasová uvedla: „Mým cílem teď je vytvořit umělecké dílo - skutečnou tragédii -, které nebude jen o ztrátě lahve oleje a jejím následném nalezení.“A dodává, že sedmý a zatím poslední román Konec pana Y (2006) je jedinou prózou, kde se jí to zatím povedlo naplnit.
Jaký příběh tento román britské autorky tedy nabízí: „Je tu jedna taková kniha a ta je prokletá a vy si ji přečtete a potom umřete. Tak zní celý příběh.“ Stačí to na čtyři sta čtyřicet stran textu? To záleží na autorčině umu.
Scarlett Thomasová (1972) studovala mimo jiné na University of East London, potom také sama na univerzitě začala vyučovat. Proto nepřekvapí, že její první tři romány mají totožnou hlavní hrdinku, docentku anglické literatury Lily Pascale, která řeší tajemné vraždy.
Konec pana Y se pak také odehrává v univerzitním prostředí. A v tomto románu jako v posledních letech v mnoha dalších dochází k prolínání vysokého a nízkého - univerzitního prostředí a intelektuálních rozhovorů s fantaskními prvky a napínavým dějem.
Dejte mi knihy Románu dominuje mladá doktorandka Ariel Mantová. Jejími ústy autorka vysvětluje, proč je tajemný román ve středu jejího románu: „V opravdovém životě se necháte ojíždět chlapy na jejich pracovních stolech (a líbí se vám to, což je na tom asi nejhorší). V opravdovém životě vám pravidelně nejdřív dojdou peníze a pak jídlo. V opravdovém životě nebudete mít pořádné topení. Opravdový život je fyzický. Dejte mi raději knihy: dejte mi neviditelnost obsahu knih, nápady, myšlenky, obrazy.“
Ariel Mantová se stejně jako její školitel zabývá dílem autora z 19. století - Thomase E. Lumase. Tajemnou aurou je obestřen především jeho román Konec pana Y. Nejenže po světě existuje jen pár jeho kopií, ale také ho provází pověst, že kdo ho přečte, zemře. Arielin školitel zmizel. A ona jednoho dne vstoupí do antikvariátu a tam koupí krabici knih, která obsahuje i vytoužený Konec pana Y, ovšem s vytrženým archem.
Scarlett Thomasová Ariel po celý román vydatně pomáhá - tu náhodou narazí na to, co zrovna hledá, tu potká někoho, kdo ji díky svým znalostem posune dál v „pátrání“. A tak nakonec získává nejen ztracený arch, ale rovněž tekutinu, díky níž se může dostat do jakéhosi paralelního světa, v němž je možné pronikat do mysli jiných lidí.
Trochu života Ariel - dívka vykořeněná a samotářská, ale přitom žádná jeptiška -si na začátku knihy Konec pana Y čte, a tak si jej může projít i čtenář románu Scarlett Thomasové. Tady vždy hrozí úskalí - že se ukáže, že tajemná kniha je jen z prstu vycucaná nuda. V případě Konce pana Y se ale nejedná o ten největší problém. Pokud totiž Scarlett Thomasová vypráví o Ariel, ještě je možné se do jejího příběhu přenést. Zatímco ale v jiných případech autoři své prózy dynamizují dialogy, zde jsou právě prvkem retardačním. A hlavní úskalí nevězí v tom, že jde často o odborné debaty, nýbrž v samotném chladném a zbytnělém stylu Scarlett Thomasové, který nechává čtenáře z románového světa vypadnout. Chtělo by se zde říci: trochu života do toho umírání.
Konec pana Y však zas není románem, který by člověk dočetl a umřel, o tak nezdařené dílo se nejedná. Bohužel ale také neuchvátí, přestože by se to podle příběhu, který přináší, dalo očekávat. Kniha Scarlett Thomasové tedy nezabije, ale ani neposílí. Pokud by tak bylo vypsáno soutěžení v tom, který autor nejlépe popíše příběh o ztrátě a následném nalezení lahve oleje, na Scarlett Thomasovou by bylo lepší nesázet.
HODNOCENÍ LN ***** Scarlett Thomasová: Konec pana Y
Přeložil Tomáš Kačer Host, Brno 2008, 448 stran
