Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Před 120 lety se narodil významný architekt Pardubicka Karel Řepa

Pohled Zdeňka Lukeše

  7:36
K nejoblíbenějším žákům velkého slovinského architekta Jožeho Plečnika na pražské Uměleckoprůmyslové škole patřil krom Otty Rothmayera (Plečnikova pozdějšího stálého spolupracovníka na úpravách Pražského hradu) také Karel Řepa. Ten se narodil 23. října 1895 v obci Nový Ples na Královéhradecku a i dnes stojí za připomenutí.

Jednou z moderních dominant Pardubic je nádraží, které v postfunkcionalistickém stylu navrhli Karel Řepa s Josefem Dandou a Karlem Kalvodou (1948–1958). foto: ŠTĚPÁN BARTOŠ

Když se slovinský architekt rozhodl v roce 1921 natrvalo vrátit do rodné Lublaně, kde pro něj byl zřízen post profesora na nově založené technice, doprovázel ho také Řepa, který zde svá studia dokončil – a rovněž navrhl jeden rodinný dům ve stylu art deco. Později se však mladý projektant vrátil domů.

Nejprve pracoval v ateliéru významného pražského a plzeňského architekta Františka Krásného, takto prvního českého žáka proslulého profesora vídeňské umělecké akademie Otty Wagnera a také jednoho z prvních projektantů, kteří k nám přinesli secesi vídeňského typu (vila sládka Kestřánka a tři domy na právovárečných parcelách v plzeňské Smetanově ulici z let 1897 až 1898).

Krásný byl však především hlavním projektantem sokolské obce, navrhoval řadu tělocvičen a také přestavbu sídla organizace na pražské Malé Straně, kde sokolové získali barokní Michnův palác. Půjdete-li ulicí kolem tohoto paláce, všimněte si krásných železných mříží hlavní brány a plotu do Všehrdovy uličky. Právě ty jsou dílem Řepovým a skutečně připomínají práce jeho učitele Plečnika.

Vítejte v železniční stanici Pardubice

Později se Karel Řepa vrátil do svého rodného kraje ve Východních Čechách a založil vlastní projekční ateliér v Pardubicích. Navrhl několik vil, které nezapřou Plečnikův vliv, mezi nimiž vyniká dům Viktora Kříže v Bulharské ulici s unikátně zachovaným interiérem, včetně výrazné a často možná nečekané barevnosti.

Karel Řepa v Pardubicích 30. let: kino Jas

Řepa byl také projektantem několika činžovních domů ve funkcionalistickém stylu (například dům Rolnického družstva na pardubické třídě Míru s velkou luxferovou stěnou přisvětlující schodiště). Jeho známou realizací je i kino Jas s motivy organické architektury. Podobně jako další Plečnikovi žáci – Ludvík Hilgert, Josef Fuchs nebo Josef Štěpánek – tak postupně přešel i Řepa od plečnikovské architektury moderního klasicismu k radikálnímu stylu meziválečné avantgardy.

Velkou příležitostí se pro něj stala významná regionální Výstava tělesné výchovy a sportu, která se konala v Pardubicích v letech 1930 a 1931. Řepa pro ni navrhl sportovní stadion (ten je dnes bohužel v dosti zuboženém stavu) a také řadu menších tematicky zaměřených pavilonů, které patřily ke špičkovým příkladům funkcionalistické architektury, později však byly naneštěstí zbořeny.

Dnes se nám zachovaly jen staré černobílé snímky, ale i na nich je patrné, že každá z těch dočasných staveb měla originální tvar, společné byly ovšem atributy funkcionalismu – tedy bílá průčelí nebo rovné střechy. Vedle stadionu vznikla v rámci této akce i nová dominanta pardubického náměstí Republiky – rozlehlá budova Průmyslového muzea (dnes Střední průmyslová škola potravinářství a služeb), která rovněž nezapře Plečnikův vliv, když architekt pokryl průčelí do náměstí útlými pilastry.

Největší realizací Karla Řepy je však až poválečná stavba hlavního vlakového nádraží, na jehož projektu spolupracoval s pražským specialistou na toto téma Josefem Dandou a pardubickým architektem Karlem Kalvodou. Projekt vznikl těsně po válce, ale dokončen byl až v padesátých letech, takže se stal jednou z posledních funkcionalistických staveb před nástupem stalinské sorely. Rozlehlá budova má průčelí z červených lícovek. Tvoří ji protáhlá horizontální hmota s velkou dvoranou a řadou pěkných detailů, k ní autoři přistavěli kontrastní vertikální kubus, v němž byl původně hotel.

Pardubická stavba patří spolu s terminály v Hradci Králové nebo Poděbradech k nejhezčím moderním vlakovým nádražím na našem území (v poválečné éře bych ještě přidal „bruselská“ nádraží v Havířově, Ostravě nebo Chebu). Dnes je pardubické nádraží památkově chráněno a zájemci o moderní architekturu mají od včerejška možnost navštívit v něm komorní výstavu věnovanou právě dílu Karla Řepy na fotografiích Štěpána Bartoše, který byl rovněž autorem snímků v Řepově monografii, vydané před jedenácti lety (autor Pavel Panoch).

Dva již zbořené pavilony z Výstavy tělesné výchovy a sportu, konané v letech 1930–1931.

Pardubický architekt tedy patřil k těm osobnostem naší meziválečné scény, které dokázaly, že nejen v tradičních centrech avantgardy, jako byly Praha, Brno, Zlín nebo Hradec Králové, mohou vznikat invenční díla na špičkové úrovni. A právě ta si dnes zaslouží ochranu i kvalitní péči.

O jablku a stromu

Karel Řepa si se svým někdejším profesorem dopisoval až do padesátých let a byl také autorem známého fotografického Plečnikova portrétu, který zdobí i velkou plečnikovskou monografii, jež vyšla v devadesátých letech.

O odkaz Karla Řepy (zemřel v roce 1963) dnes pečuje jeho syn, rovněž významný český architekt a letošní pětaosmdesátník Miroslav Řepa, jenž byl krom jiného například autorem československého pavilonu na světovou výstavu Expo v roce 1967 v kanadském Montrealu nebo divadla ve Zlíně. V roce 1996 byl pak kurátorem velké plečnikovské výstavy v areálu Pražského hradu a letos se stal autorem instalace Architecture Week v Jiřském klášteře tamtéž.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!