Platilo to i pro tamní automobilový průmysl, který za vyspělým světem silně zaostával. Proto se sovětští vůdci rozhodli vybudovat zcela novou automobilku, vyrábějící osobní vozy podle západní licence. První vůz, VAZ 2101 Žiguli, vyjel z nové ruské automobilky před čtyřiceti lety, 19. dubna 1970.
Sovětští komunisté se při volbě západního partnera pro stavbu automobilky rozhodovali mezi italským Fiatem a francouzským Renaultem. Údajně proto, že spolupráci s kapitalisty mohli alespoň částečně omluvit účastí komunistických stran v tamních vládách. Volba padla na italskou automobilku a její model Fiat 124, který byl za rok 1966 vyhlášen evropským Autem roku.
Smlouva o výstavbě továrny a licenční výrobě vozu byla podepsána v roce 1966. Za místo stavby bylo zvoleno město Togliatti, někdejší Stavropol na Volze, který byl již v roce 1964 přejmenován po italském komunistickém politikovi Palmiru Togliattim.
Zde za vydatné pomoci italských odborníků vyrostla během čtyř let mamutí továrna, Volžský automobilový závod (VAZ), vybavená nejmodernější technikou. Za továrnu a licenci Sovětský svaz údajně zaplatil hlavně dodávkou surovin a ocelových plechů.
První upravený fiat z Togliatti získal odolnější podvozek, brzdy a pérování, nový motor a název Žiguli podle nedalekého pohoří. V zahraničí, na autosalonu v Bruselu, byl představen pod názvem Slavia, záhy se však pro vývoz začala používat značka Lada. V někdejším Československu se vžil hlavně původní název počeštěný na „žigulík“. Na ruském trhu se auto začalo prodávat v srpnu 1970 a stalo se doslova senzací a následně nedostatkovým zbožím. Zájem budilo i v zahraničí, především na trzích sovětských satelitů. Zde patřilo díky chudičké nabídce k tomu nejlepšímu, co se dalo koupit. Auto s motorem o objemu 1197 cm3 a výkonu 44 kW uvezlo 400 kg nákladu a nabízelo 380 litrů zavazadlového prostoru. V březnu 1972 navíc VAZ začal vyrábět i verzi kombi (VAZ 2102) a o rok později lépe vybavenou Ladu 1500 (VAZ 2103).
V Československu se žigulík začal prodávat v roce 1971 a stal se velmi žádaným zbožím a do jisté míry i symbolem společenského postavení. Žigulík, a především pak některé další modely VAZ, totiž nabízel více pohodlí, poměrně kvalitní zpracování i vyšší výkon než většina tehdy dostupných vozů. Údajně i proto, že kvůli zahájení výroby v Sovětském svazu musela mladoboleslavská automobilka ukončit ambiciózní projekt nové typové řady škodovek Š 720 s motorem 1250 až 2000 cm3 a italským designem, který by prý ruským vozům příliš konkuroval.
Do roku 1989 v Československu jezdilo přes 365 000 vozů VAZ (oblíbený byl například VAZ 2106 – Lada 1600 z roku 1977) a prodalo by se i mnohem více, kdyby byly. Ještě v roce 1988 prodejce Mototechna evidoval 120 tisíc zájemců o koupi vozu Lada, přitom jejich dodávky se pohybovaly kolem deseti tisíc kusů ročně. Po roce 1989 a otevření trhu Západu zájem spadl takřka k nule.
